Kognitivní psychologie

Kognitivní psychologie je jedna z psychologických disciplín. Zkoumá vnitřní procesy a struktury zapojené v poznávání prostředí a ve výběru vhodné akce. Zabývá se tematikou pozornosti, vnímání, učení, paměti, řeči, řešením problémů, uvažováním, rozhodováním, myšlením a zpracováváním kognitivních informací obecně. Historické kořeny kognitivní psychologie leží jak v oblasti psychologie (psychofyzika, tvarová psychologie, behaviorismus a introspekcionismus), tak v oblasti neurověd a kybernetiky.

Terminologie

Kognitivní psychologie

• Širší smysl pojmu = psychologie poznávacích procesů (psychologie poznávání) bez ohledu na to, v závislosti na jakých teoretických východiscích je koncipována a jaké výzkumné přístupy preferuje.
• Užší smysl pojmu = psychologický směr, který se vyvinul v šedesátých letech v Americe a posléze se rozšířil do anglosaské oblasti a zdomácněl i v Evropě a jehož vznik byl podmíněný redukcí poznávacích procesů na procesy zpracovávající informace.

Kognitivní

• Příslušná vědní disciplína rozpracovává předmět svého bádání z hlediska kognitivních procesů (např. „kognitivní neuropsychologie“, „kognitivní školní psychologie“, apod.)
• Důraz na kognitivní mechanismy, jež jsou obsaženy ve výkladu nekognitivních jevů (příkladem jsou tyto termíny: „kognitivní teorie motivace“, „kognitivní teorie emocí“, „kognitivní teorie osobnosti“, „kognitivní psychoterapie“ ad.).

Kognitivnistický & kognitivismus

• Od termínu „kognitivní“ je třeba odlišit termín „kognitivistický“ a jeho jazykovou variantu kognitivismus. Tímto termínem se označuje buď výše zmíněný směr americké psychologie, nebo přeceňování funkce kognitivních mechanismů při výkladu jak osobnosti a nekognitivních psychických procesů (např. motivace a emoce), tak některých sociálně-psychologických a jazykových jevů.

Historie

Filozofické základy:

• Skloubení racionalismu a empirismu, tedy využívání empirických metod na základě teoretických úvah a jejich revize
  

Psychologické základy:

Strukturalismus:	Snaha pochopit strukturu (uspořádání prvků) mysli a jejích vjemů. Wundtův introspekcionismus - systematická analýza vlastních vnitřních vjemů (W. Wundt, E. Titchener)
Funkcionalismus:	Snaha pochopit lidskou mysl skrze studium procesů, jak a proč mysl pracuje
Pragmatismus:	Poznatky jsou validizovány svou využitelností (W. James, J. Dewey)
Psychofyzika:	Mentální veličiny se dají měřit (G. Fechner, E. Weber, H. von Helmholtz)
Asocianismus:	Jak se mohou události či myšlenky spojovat v mysli jedna s druhou, aby výsledkem bylo učení? (H. Ebbinghaus, Edward L. Thorndike)
Behaviorismus:	Extrémní verze asocianismu, zaměřuje se výhradně na asociaci mezi prostředím a pozorovatelným chováním. Důraz na psychologii jako na objektivní vědu, přínos v oblasti teorie učení (John B. Watson, B. F. Skinner, E. C. Tolman, )
Gestaltismus:	Psychologické jevy jsou uspořádané, strukturované celky, které se liší od souhrnu svých částí. Vliv v oblasti výzkumu vnímání tvarů, učení (vhledem) a řešení problémů (W. Köhler, M. Wertheimer, K. Köffka)

Vznik kognitivní psychologie:

K rozvoji kognitivismu přispěly kromě filosofie a psychologie i další oblasti jako jsou psychobiologie (biologická psychologie, fyziologická psychologie či biopsychologie), lingvistika, antropologie, dále technické obory jako teorie komunikačních systémů, inženýrství a výpočetní technika.

Edward Tolman

• Kognitivní behaviorista.
• Zdůrazňoval, že to, co se organismus naučí, musí být často abstraktnější než schéma stimulus-reakce (S-R).
• Zavedl pojem kognitivní mapa (1948). Kognitivní mapa je vnitřní reprezentace již poznané skutečnosti (vzniklá na základě nepodmíněného učení), která slouží k lepší orientaci v nastalé situaci a tudíž ke zlepšení schopnosti rychle a adekvátně reagovat.

Karl Spencer Lashey

• Žák Johna B. Watsona, zdůrazňoval nutnost přesáhnout hranice behaviorismu a zkoumat témata nevysvětlitelná podmiňováním.
• Zajímal se o neuroanatomii (studium struktur mozku) a o to, jak organizace mozku řídí lidskou akcitivu. Mozek považoval za aktivního, dynamického organizátora chování.
• Snažil se přijít na to, jak makroorganizace lidského mozku umožňuje tak složité, předem připravené a plánované aktivity, jako je hudební produkce, hraní her, používání jazyka, přičemž žádnou z těchto oblastí nepovažoval za výsledek jednoduchého podmiňování.

Donald Hebb

• Prvním psychologem, který vystoupil s podrobnou a testovatelnou teorií, jak může mozek podporovat kognitivní procesy.
• Umístil duševní procesy do kontextu integrované činnosti nervového systému.
• Teorie buněčných shluků tvrdí, že v mozku existují koordinované neurální struktury vyvíjející se na základě časté stimulace - buněčné shluky - a ty tvoří základ učení v mozku. Buněčné shluky se vyvíjejí v souvislosti s narůstající schopností určitého neuronu stimulovat další neurony. Mentální reprezentace vnější události by tedy představovala hierarchickou struturu mnohočetných buněčných shluků:
  

"Například vaše mentální reprezentace babičky může sestávat z buněčných shluků její tváře, které jsou spojeny se shluky jejího hlasu, jež jsou dále spojeny se shluky dalších vlastností" (Sternberg, 2009, s. 29).

Noam Chomsky

• Lingvista, ostře kritizoval Skinnera.
• Tvrdil, že existuje vrozený modul jazykového vývoje, jenž je typický pro všechny lidi. Tento prostředek umožňuje dětem, aby si z toho, co slyší, odvodily gramatická pravidla svého jazykového prostředí. Tento prostředek služí jako aktivní omezení počtu povolených gramatických konstrukcí. Jedná se tedy o strukturu mysli - nikoli o strukturu prostředí, jak prohlašovali behavioristé.

Zdroje

1. Sedláková, M. (2004). Vybrané kapitoly z kognitivní psychologie: mentální reprezentace a mentální modely. (Vyd. 1., 252 s.) Praha: Grada. ISBN 80-247-0375-0.
2. Sternberg, R. (2009). Kognitivní psychologie. (Vyd. 2., Překlad František Koukolík). Praha: Portál.