Sociální motivace

Obsah

motivace v sociálním kontextu je determinací motivačních procesů kulturními a sociálními vlivy a jejich působení na motivačně dispoziční strukturu
součástí problému je i regulační funkce motivace v sociálním chování
k teoriím motivace viz psychologie osobnosti
významný pro vývoj motivace je socializační proces
potřeby dítěte jsou uspokojovány prostřednictvím druhých a ti pak mají možnost usměrňovat jeho vývoj
společnost vyžaduje na jedinci určité chování, které je určeno jeho pozicí, konkrétním projevem tohoto chování je role
rozhodujícím činitelem socializace motivace jsou druzí lidé rodina, škola, ...

lidská motivace je ovlivňována jednak biochemickými procesy, jednak učením
jedná se o afektivní učení, tedy získávání kladných či záporných afektivních zkušeností
může se tak dít záměrně či spontánně
spontánní učení probíhá skrze modifikování některých postojů a potřeb a sice skrze nápodobu a identifikaci, při nichž probíhá, aktualizace probíhajících motivačních procesů, osvojování motivačních struktur
regulace se děje skrze sociální selekci, posilování, či odmítání celkových nebo dílčích výsledků spontánního učení
obdobně se reguluje i záměrné učení, záměrnou regulací

do vývoje motivace zasahují druzí lidé utvářením postojů a hodnot dítěte, a to působením na vývojové potřeby dítěte např. vhodný výběr hraček
během socializace dochází jejím působením ke konkretizaci motivačních procesů, integrují se jednodušší do složitějších
v průběhu dochází k růstu schopnosti autoregulace motivace, tedy schopnosti oddalovat, omezovat, eventuálně potlačit uspokojení dané potřeby
procesy motivace mohou být nahrazeny volním úsilím a rozhodnutím
kromě procesů motivace jsou socializací ovlivňovány i samotné motivačně dispoziční struktury

motivace sociálního chování, je zvláštní kapitolou motivačních procesů
sociální interakce zde vystupuje jako regulační mechanismus lidského chování
je prostředkem výměny při uspokojování různých potřeb
motivace chování mezi jedinci se vzájemně převážně kladnými vztahy
při vzájemném uspokojování potřeb princip sociální výměny
jde o interakci motivovanou potřebou participace druhých osob na naší činnosti
motivace kooperativní činnosti předpokladem je vztah k jedinci, jeho schopnost
participace, druhý je zde nositelem poznatků a zkušeností
motivace chování mezi jedinci s nerovným postavením, souvisí s utvářením svědomí, odpovědnosti
motivace chování mezi jedinci s převážně negativními vztahy
poškozování druhého se objevuje již při vzniku vztahu, zdrojem motivace je konflikt

je základní vnitřní zdroj motivace, určuje směr a intenzitu chování v dvojím smyslu:

jako právě působící síla - aktualizovaný motiv, který je prvkem motivační dynamiky
jako dispozice k jejímu vzniku a uplatnění - prvek motivační struktury osobnosti

člověk má složitou strukturu motivačních dispozic, které jsou částečné vrozené a částečně získané
vrozené = biologické (primární) potřeby
získané = sociální (sekundární) potřeby, zájmy, hodnotové orientace, částečně
postoje, získané dispozice se utvářejí na základě sociální zkušenosti a nabývají generalizované podoby - určitá tendence se projevuje v různorodých situacích

motivační dispozice se stává aktualizovaným motivem jako důsledek změn vnitřního prostředí (fyziologické procesy i psychickými stavy)
působení podnětů z vnějšího prostředí, neboli incentiv (pobídek)
zda se libovolný podnět stane incentivou záleží na tom, jak jej jedinec ohodnotí, ocení - to jedinec dělá ve vztahu k aktuálnímu stavu i budoucím cílům

každé chování člověka je motivované
jednotlivé projevy motivů se liší mezi kulturami, ale také v rámci jedné kultury, zejména pod vlivem tradic
stejné motivy se mohou projevovat různým chováním a stejné chování může mít v pozadí různé motivy
u jedince se může v průběhu života změnit motivace k nějaké činnosti

sociální (společenské) motivy - jde o zaměřenost individua k jednotlivým společenským normám a vztahům
jsou určovány nevyhnutelností společenského života a potřebou sociálního kontaktu
individuální (osobní) motivy - vyjadřují zaměření, které směřuje k uspokojení osobních tužeb a záměrů
jejich podstata je v biologické determinaci vývoje osobnosti
mohou se uskutečňovat v plném souladu se společenskými motivy či v protikladu nebo na úkor společenských cílů