Sociální motivace
Verze z 12. 12. 2013, 13:38, kterou vytvořil Kristina.Sarisova (diskuse | příspěvky)
- studiem sociální motivace se zabývá sociální psychologie
Obsah
Vymezení
- motivace v sociálním kontextu je determinací motivačních procesů kulturními a sociálními vlivy a jejich působení na motivačně dispoziční strukturu
- součástí problému je i regulační funkce motivace v sociálním chování
- k teoriím motivace viz psychologie osobnosti
- významný pro vývoj motivace je socializační proces
- potřeby dítěte jsou uspokojovány prostřednictvím druhých a ti pak mají možnost usměrňovat jeho vývoj
- společnost vyžaduje na jedinci určité chování, které je určeno jeho pozicí, konkrétním projevem tohoto chování je role
- rozhodujícím činitelem socializace motivace jsou druzí lidé rodina, škola, ...
Motivace a učení
- lidská motivace je ovlivňována jednak biochemickými procesy, jednak učením
- jedná se o afektivní učení, tedy získávání kladných či záporných afektivních zkušeností
- může se tak dít záměrně či spontánně
- spontánní učení probíhá skrze modifikování některých postojů a potřeb a sice skrze nápodobu a identifikaci, při nichž probíhá, aktualizace probíhajících motivačních procesů, osvojování motivačních struktur
- regulace se děje skrze sociální selekci, posilování, či odmítání celkových nebo dílčích výsledků spontánního učení
- obdobně se reguluje i záměrné učení, záměrnou regulací
Motivace a socializace
- do vývoje motivace zasahují druzí lidé utvářením postojů a hodnot dítěte, a to působením na vývojové potřeby dítěte např. vhodný výběr hraček
- během socializace dochází jejím působením ke konkretizaci motivačních procesů, integrují se jednodušší do složitějších
- v průběhu dochází k růstu schopnosti autoregulace motivace, tedy schopnosti oddalovat, omezovat, eventuálně potlačit uspokojení dané potřeby
- procesy motivace mohou být nahrazeny volním úsilím a rozhodnutím
- kromě procesů motivace jsou socializací ovlivňovány i samotné motivačně dispoziční struktury
Motivace a sociální chování
- motivace sociálního chování, je zvláštní kapitolou motivačních procesů
- sociální interakce zde vystupuje jako regulační mechanismus lidského chování
- je prostředkem výměny při uspokojování různých potřeb
- motivace chování mezi jedinci se vzájemně převážně kladnými vztahy
- při vzájemném uspokojování potřeb princip sociální výměny
- jde o interakci motivovanou potřebou participace druhých osob na naší činnosti
- motivace kooperativní činnosti předpokladem je vztah k jedinci, jeho schopnost
- participace, druhý je zde nositelem poznatků a zkušeností
- motivace chování mezi jedinci s nerovným postavením, souvisí s utvářením svědomí, odpovědnosti
- motivace chování mezi jedinci s převážně negativními vztahy
- poškozování druhého se objevuje již při vzniku vztahu, zdrojem motivace je konflikt
Motiv - pohnutka
- je základní vnitřní zdroj motivace, určuje směr a intenzitu chování v dvojím smyslu:
- jako právě působící síla - aktualizovaný motiv, který je prvkem motivační dynamiky
- jako dispozice k jejímu vzniku a uplatnění - prvek motivační struktury osobnosti
- člověk má složitou strukturu motivačních dispozic, které jsou částečné vrozené a částečně získané
- vrozené = biologické (primární) potřeby
- získané = sociální (sekundární) potřeby, zájmy, hodnotové orientace, částečně
- postoje, získané dispozice se utvářejí na základě sociální zkušenosti a nabývají generalizované podoby - určitá tendence se projevuje v různorodých situacích
- motivační dispozice se stává aktualizovaným motivem jako důsledek změn vnitřního prostředí (fyziologické procesy i psychickými stavy)
- působení podnětů z vnějšího prostředí, neboli incentiv (pobídek)
- zda se libovolný podnět stane incentivou záleží na tom, jak jej jedinec ohodnotí, ocení - to jedinec dělá ve vztahu k aktuálnímu stavu i budoucím cílům
- každé chování člověka je motivované
- jednotlivé projevy motivů se liší mezi kulturami, ale také v rámci jedné kultury, zejména pod vlivem tradic
- stejné motivy se mohou projevovat různým chováním a stejné chování může mít v pozadí různé motivy
- u jedince se může v průběhu života změnit motivace k nějaké činnosti
- sociální (společenské) motivy - jde o zaměřenost individua k jednotlivým společenským normám a vztahům
- jsou určovány nevyhnutelností společenského života a potřebou sociálního kontaktu
- individuální (osobní) motivy - vyjadřují zaměření, které směřuje k uspokojení osobních tužeb a záměrů
- jejich podstata je v biologické determinaci vývoje osobnosti
- mohou se uskutečňovat v plném souladu se společenskými motivy či v protikladu nebo na úkor společenských cílů
Cíl
- obraz budoucího stavu, kterého se snaží člověk dosáhnout, nebo kterému se snaží vyhnout
- motivace vzniká za určitého stavu a směřuje k dosažení jiného stavu (tj. stav cílový)
- cíl je směr motivace, snaha je intenzitou motivace
- snaha záleží na aktivační úrovni (tělesná a psychická připravenost k dosažení cíle)
- cíl má mimo motivačního aspektu také aspekt poznávací a emocionální
- poznávací aspekt - představa toho, čeho chce člověk dosáhnout
- emocionální aspekt - spjat s uspokojením, které člověk od dosažení cíle očekává
- cíl je (na rozdíl od motivu) vždy vědomý
- Leonťjev - vztah motivu k cíli se projevuje ve vědomí jako smysl
- smysl je vztah toho, co podněcuje člověka k činnosti, nač je činnost zaměřena
- struktura vědomí je charakterizována vztahem mezi smyslem a významem
- význam je zobecnění objektivní skutečnosti, objevuje se ve formě poznatků, pojmů, dovedností, norem
- význam patří především ke společenskému vědomí, je však také jednotkou vědomí individuálního
- vztah smysl - význam
- smysl je vždy smyslem něčeho, a proto musí být konkretizován ve významech
- významy se stávají vnitřní složkou vědomí, je-li v nich konkretizován smysl vlastní činnosti
Vůle
- volní jednání je cílevědomé jednání, při kterém si člověk jasně uvědomuje následky a také motivy, které jej k tomuto jednání nutí (Rubinštejn)
- patří zde i vědomé zvládání odpovídajících prostředků a rozhodování konfliktu mezi motivy
- M. Brichcín rozlišuje:
- cílesměrné chování - je regulováno podle předem určeného programu
- cílevědomé chování - program není předem pevně určen, je sestavován jen pro dané chování a s ohledem na dosažení žádoucího cíle
- je záměrně řízen směr budoucí tělesné činnosti a také je zčásti programována také aktivita vnitřních orgánů (to zajišťuje energetickou stránku chování)
- tato aktivační komponenta cílevědomé činnosti vystupuje jako volní úsilí (síla vůle)
- nejde dosáhnout všech motivů, proto se musí některých vzdát
- je tedy nutné (mimo vůle) znát prostředky, jakými lze cíle dosáhnout
- kognitivní analýza určuje vzorec chování a také taky pravděpodobnost dosažení cíle
- člověk zvažuje reálnost úspěchu, protože neúspěch by měl negativní vliv na jeho sebepojetí
Aspirační úroveň
- zkoumána Lewinem
- je to rovina výkonu, kterou si člověk vnitřně stanovuje k dosažení, když má zvládnout nějaký úkol
- fungování aspirační úrovně má 4 fáze:
- je proveden výchozí výkon
- proband má podle svého výkonu, který uskutečnil, odhadnout svůj výkon
- v následujícím pokusu (stanoví si aspirační úroveň, která se týká dalšího výkonu)
- vykonává další pokus
- proband reaguje na nový výkon pocitem úspěchu či neúspěchu spojeným se
- sebehodnocením
- to se projevuje především u úkolu subjektivně vnímaných jako středně obtížné (u příliš lehkých nebo obtížných úkolů nemá (ne)úspěch takový sebehodnotící efekt)
- úspěch většinou vede ke zvýšení následující aspirační úrovně, neúspěch k jejímu snížení; intenzita (ne)úspěchu tento efekt zvýrazňuje
- aspirace souvisí s očekávání, avšak Festinger zjistil, že aspirace je obvykle vyšší než samotné očekávání (lidé obvykle chtějí více, než co racionálně očekávají)
- H. Heckhausen - na aspirační úroveň může působit mnoho intraindividuálních i skupinových faktorů
- intraindividuální faktory - míra osobního významu úkolu pro jedince, nereálná přání místo realistického očekávání
- skupinové faktory - konflikt mezi standardní normou výkonu referenční skupiny a individuální normou výkonu, přítomnost, prestiž, chování experimentátora nebo publika
- pod vlivem těchto faktorů může dojít k rozštěpení aspirační úrovně na veřejně a soukromě zastávanou