Veřejný prostor

„…veřejný prostor je fyzické nebo virtuální prostředí, kde spolu vstupují do styku lidé záměrně i náhodně bez vlastní volby a komunikují mezi sebou“

Veřejný prostor je každý prostor (nejenom fyzický), který slouží veřejným zájmům. Do veřejného prostoru vstupují aktéři, kteří se zde záměrně, nebo náhodně setkávají a komunikují spolu. Veřejný prostor je „… prostředím, kde se střetávají zájmy individuální, osobní, soukromé, skupinové, komerční, tržní, politické…“

Historie

Veřejný prostor je úzce spjat s dějinami města. Město se stává místem komunikace a směny. Přebytek a investice do výstavby svádějí lidi ve větším počtu na menší místo obvykle vymezené hradbami. V této chvíli spolu lidé mohou komunikovat. Prostoru ve městě je málo a objevuje se vyjednávání a soupeření o prostor.

Struktura veřejného prostoru

Veřejný prostor musí mít určitou strukturu, aby se v něm jednotliví aktéři mohli orientovat, případně se s ním identifikovat Podle Linche si tak například městký veřejný prostor utváří určitou svéráznou Image. Jedince se v prostoru orientuje pomocí specifických a konkrétních znaků

Koncepce násilí a moci

Podle Foucoulta dochází ve veřejném prostoru k souboji o moc. Jediným „ručitelem“ pro fungování veřejného prostoru se spolu s modernizací stává stát. Stát má podle Foucoulta monopol k použití násilí a dohledu. Do přemýšlení o veřejném prostoru se tak dostává pojem dohledu. Jeho všudypřítomnost vede aktéry k disciplinarizaci a sebedisciplinarizaci. Aktér nikdy neví, je–li zrovna sledován. Disciplína je ve veřejném prostoru klíčová. Na druhou stranu je klíčová i důvěra. Aktéři si ve veřejném prostoru musí důvěřovat, musí předvídat své chování navzájem.

Další přístupy k veřejnému prostoru

Vyjednávání a „právo na město“

Henri Lefebvre prosazuej pohled na veřejný prostor jako na arénu, ve které jednotlivý aktéři vyjednávají o svoji pozici ve veřejném prostoru (města) a mohou také prosazovat své „právo na město“ ve chvíli, kdy jsou z veřejného prostoru města vylučováni. Dojde – li k takovému vyloučení, přestane veřejný prostor jakožto veřejný fungovat.

Interpretativní přístup

„Podle interpretativního přístupu je veřejný prostor rekonstruovatelný a popsatelný jako aktivně utvářený a sdílený soubor významů". „Skrze analýzu významů a reprezentací, které se ve veřejném prostoru konstituují, vyjednávají, konzervují, mění, zanikají a navzájem utkávají“. "Veřejný prostor je dle Intrepretativního přístupu fluidním a neustále se proměňujícím prostředím, které každý aktér neustále utváří. Podle Petříčka je důležité být ve veřejném prostoru vidět. Aktéři se tak stávají herci, kteří hrají svou roli, a vysílají signály o svém postavení, směřování a svých cílech.

Odkazy

Literatura

• FOUCAULT, Michel. 2000. Dohlížet a trestat, Dauphin. Praha.
• SOKOL, Jan. 2001. Člověk jako osoba. Portál. Praha.
• BAUMAN, Zygmund. 2000. Úvahy o postmoderní době. Sociologické nakladatelství. Praha.
• RYNDA, Ivan. 2012. Communitas pro praxis – e-learning pro KA1.Studie 4.4.: Ochrana životního prostředí a trvale udržitelný život. FHS. UK. Praha.