Serdáb

Serdáb v překladu z arabštiny znamená sklep. Staroegyptsky se nazýval pr-twt (dům sochy).

Je to místnost v hrobce, kam byly ukládány sochy zemřelého. Poprvé se s touto místností setkáváme za panovníka Dena. Serdáb byl spojen s obětní prostorou průzory pro oči sochy, staroegyptsky ptr.tj n.t Hw.t-kA (oči kaple Ka).

První serdáb s dochovanými sochami pochází ze severního chrámu pyramidového komplexu panovníka Džoséra. Avšak podstavce či jiné stopy po sochách máme již z archaické doby a to ze sakkárské hrobky S 3505, z pozdějšího období z nekrálovského kontextu byly nalezeny podstavce pro sochy v hrobce Hesirea, také v Sakkáře. Ve Staré říši se u sakkárských hrobek setkáváme se serdábem zcela běžne.

Jiná situace je v Gíze. Zde na Západním pohřebišti má pouze jedna hrobka datovaná do vlády Chufua, která má serdáb, a to hrobka Hemiuna. Za vlády Rachefa se mají jen dvě gízské hrobky serdáb : Anchhafova a Achiho hrobka. Situace se mění za vlády Menkaurea, kdy se serdáb stává běžnou součástí hrobky i zde.

Od poloviny 5. dynastie se do serdábu kromě sochy majitele a jeho rodiny, začaly přidávat také malé sochy služebníků. Koncem 5. dynastie se již sochy začaly umisťovat přímo do pohřební komory.

Z menších soch služebníků se postupně vyvinuly dřevěné modely sloužících při různých pracech, které byly umisťovány přímo do pohřební komory. Tento fenomén je charakteristický hlavně pro Střední říši.