Zveřejňování šedé literatury z pohledu českého Autorského práva
Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit. |
Šedá literatura i přes svou povahu nepublikovaných, či polopublikovaných dokumentů spadá pod ochranu autorského práva. V České republice se způsob nakládaní s takovou literaturou řídí následujícími normamy:[1]
- Autorský zákon
- Zákon o vysokých školách
- Zákon o podpoře výzkumu a vývoje
- Creative Commons
- Zákon o ochraně osobních údajů
Obsah
Autorský zákon
Na základě autorského zákona nemá vliv na ochranu autorským zákonem, zda bylo dílo publikováno, či nikoliv. Stejně tak nezáleží na formě díla, zda je přítomen údaj o autorovi. Například v případě elektonického díla vzniká autorskoprávní ochrana již okamžikem uložení souboru.
Instituce řeší autorskoprávní vztahy s databázovými centry formou licence. Ta určuje za jakých podmínek je možné dokument zveřejnit, v jakém rozsahu, případně, zda může provozovatel databáze dát svolení k dalšímu použití díla (tzv. sublicence).[2]
Dle zákona nemůže autor dát své dílo k dispozici neurčitému počtu uživatelů jednostraným právním úkonem. V praxi se tato situace řeší použitím tzv. volných licencí. Ty fungují tak, že autor v nich uvede veřejný návrh na uzavření licenční smlouvy, se kterým uživatel mlčky vyjadřuje souhlas použitím díla. Jedna se například o licence Creative Commons, Open Access, Open Source aj.[2]
Zákon o vysokých školách
Zákon o podpoře výzkumu a vývoje
Creative Commons
Zákon o ochraně osobních údajů
Pokud dílo obsahuje pouze jméno a přijímení autora (či jiné osobny) nejedná se o osobní údaj a nespadá tedy pod rozsah působnosti práva ochrany osobních údajů. Změna ovšem nastává v okamžiku, kdy součástí databází šedé literatury jsou i metadata týkající se autora a na jejich základě lze jednoznačně osobu identifikovat. V tomto případě provozovatelé takových databází se stávají zpracovateli osobních údajů a jako takové na ně dopadají práva a povinosti vyplívající ze zákona. Například jejich poviností je uzavřít s institucemi ukládajícími díla se zmíněnými osobními udaji smlouvu o zpracování osobních údajů. V ní musí být výslovně uvedeno v jakém rozsahu, za jakým účelem a na jakou dobu se uzavírá včetně záruky zabezpečení osobních údajů.[3]
Zvláštní situace nastává, pokud dtabáze zveřejňuje díla s osobními údaji do zharaničí. Pokud se jedná o členský stát Evropské unie, nebo o zemi vedenou na aktualizovaném seznamu bezpečných zemí Komisí ES, platí stejné podmínky jako v rámci České republiky, v opačném případě mohou být údaje předány pouze se souhlasem Úřadu na ochranu osobních údajů.
Reference
Reference
- ↑ NUŠL. [online]. [cit. 2015-04-28]. Dostupné z: http://nusl.techlib.cz/index.php/Legislativa_CR.
- ↑ 2,0 2,1 POLČÁK, Radim a Jaromír ŠAVELKA. Digitální zpracování tzv. šedé literatury pro Národní úložiště šedé literatury: opinio (stanovisko k právní otázce) [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2009 [cit. 2015-04-29]. Dostupné z: http://invenio.nusl.cz/record/111528/files/idr-284_1.pdf.
- ↑ ČESKO. Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 2000, částka 32. Dostupné z:http://www.mpsv.cz/ppropo.php?ID=z101_2000o.