Literatura, sociální umění, aktivismus a nová média

Technologické inovace přinesly zejména nové možnosti mezioborových přesahů („cross over“), umožnily vzájemné sblížení nejen výtvarných umění, tance, audiovizuálního umění a literatury, ale i nové formy spolupráce mezi jednotlivými umělci a uměleckými skupinami. Přinesly s sebou nové formy uměleckého vyjádření, které ovšem nenahrazují formy tradiční, naopak je rozvíjejí a čerpají z nich (remediace). Tyto tendence se v umělecké sféře objevily již na počátku 20. století s nástupem avantgard a nadále sílily i s rostoucím odporem k tradičnímu „salónnímu“ umění. Zásadním zvratem v oblasti novomediálního umění se stal nástup videoartu v 60. letech v USA (Nam June Paik). Z významných umělců a uměleckých hnutí pracujících s novými médii jmenujme Johna Cage, Allana Kaprowa a skupinu Fluxus. Nová média kromě interdisciplinarity přináší i další fenomén v umělecké tvorbě dosud nerozšířený – pomíjivost. V době, kdy se ke slovu dostávají poválečné generace je kladen důraz na jedinečnost uměleckého prožitku (performance), nemožnost dílo „opakovat“ se tak stává integrální součástí tvorby některých umělců. Na druhé straně se zde objevuje i možnost dílo zaznamenat například na audiovizuální nosiče, přičemž pro některé umělce může být záznam tím jediným, co veřejnosti prezentují. Nová média tak mají v tomto ohledu dvojí efekt, dílo na jednu stranu partikularizují a na druhou globalizují.

[[File:One and Three Chair.jpg|thumb|One and Three Chair]]