Literatura, sociální umění, aktivismus a nová média

Technologické inovace přinesly zejména nové možnosti mezioborových přesahů (tzv. „cross over“), umožnily vzájemné sblížení nejen výtvarných umění, tance, audiovizuálního umění a literatury, ale i nové formy spolupráce mezi jednotlivými umělci a uměleckými skupinami. Přinesly s sebou nové formy uměleckého vyjádření, které ovšem nenahrazují formy tradiční, naopak je rozvíjejí a čerpají z nich (tento způsob přetváření médií pojmenoval David Bolter remediace[1]). Tyto tendence se v umělecké sféře objevily již na počátku 20. století s nástupem avantgard a nadále sílily i s rostoucím odporem k tradičnímu „salónnímu“ umění. Zásadním zvratem v oblasti novomediálního umění se stal nástup videoartu v 60. letech v USA (Nam June Paik). Z významných umělců a uměleckých hnutí pracujících s novými médii jmenujme Johna Cage, Allana Kaprowa a skupinu Fluxus. Z avantgardní tvorby však vzešel ještě další fenomén současné kultury – sociální umění a aktivismus. Tyto dva proudy k sobě mají velice blízko, zejména díky své reakcionářské povaze. Oba vychází především z dadaismu, který předurčil jejich budoucí směřování svou provokativností, kritikou tradičních hodnot a snahou ničit zažité stereotypy.[2] V současné době na pomezí aktivismu a sociálního umění působí například skupina The Yes Men nebo Wochenklausur.

One and Three Chair

Nová média kromě interdisciplinarity přináší i další fenomén v umělecké tvorbě dosud nerozšířený – pomíjivost. V době, kdy se ke slovu dostávají poválečné generace, je kladen důraz na jedinečnost uměleckého prožitku (performance), nemožnost dílo „opakovat“ se tak stává integrální součástí tvorby některých umělců. Na druhé straně se zde objevuje i možnost dílo zaznamenat například na audiovizuální nosiče, přičemž pro některé umělce může být záznam tím jediným, co veřejnosti prezentují. Nová média tak mají v tomto ohledu dvojí efekt, dílo na jednu stranu partikularizují a na druhou globalizují.

Literatura a nová média

Vznik nových technologií umožnil přenos textu do digitální podoby. Tato změna média přinesla nové možnosti propojení literární tvorby s jinými médii a také vznik nových literárních směrů. Stejně jako v ostatních odvětvích umění se i zde projevily změny v tvorbě i v recepci díla. Z dříve esenciální složky literatury – trvalosti – se nyní stává pouze možnost, díla jsou naopak mnohdy pomíjivá a neopakovatelná. Nově čtenář přestává být pasivním recipientem díla, ale mnohdy se podílí na jeho tvorbě, nebo jej musí aktivním způsobem číst (tento druh literatury pojmenovává Espen Aarseth jako literaturu ergodickou [3]).

Sociální umění, aktivismus a nová média

Nová média usnadnila vznik a propagaci aktivistických hnutí, ta jsou často i na pomezí umění a aktivismu. Sociální umění se snaží uměleckým dílem upozornit na určité sociální problémy, tvorba takových umělecko-aktivistických skupin se pak povětšinou odehrává ve veřejném prostoru, kde také často nabývá formy performance, happeningu nebo eventu. Takové umění je zpravidla silně reflexivní, reaguje na aktuální dění, snaží se využívat masmédií a klade velký důraz na sdělení – v takovém případě může dojít až ke ztrátě estetické funkce, která je "přebita" funkcí fatickou.[4]

Odkazy

Reference

  1. BOLTER JAY DAVID. Remediation: understanding new media. Cambridge: MIT Press, c1999, xi, 295 s.
  2. LIEVROUW LEAH A. Alternative and activist new media Malden, MA: Polity, 2011, ix, 294 p.
  3. AARSETH ESPEN. Cybertext: perspectives on ergodic literature. Baltimore: Johns Hopkins, c1997, 203 s.
  4. přednáška Denisy Bytelové dostupná na: https://www.youtube.com/watch?v=HBeuykw9BNA

Použitá literatura

Související články

Digitální kultura, e-kultura, kreativní průmysl a umění na přelomu 20. a 21. století

Prezentace, diseminace a archivace digitální kultury a umění

Kultura a umění kódů a dat: software, simulace, vizualizace