Wilhelm Wundt

Wilhelm Maximilian Wundt (16 srpen 1832 – 31 srpen 1920) byl německý psycholog, filosof, fyziolog a lékař známý především jako otec experimentální psychologie. Byl prvním člověkem, který sám sebe nazval psychologem a zároveň 95. nejcitovanějším psychologem ve 20. století.

Portrét Wilhelma Wundta pořízený v roce 1992

Zabýval se například psychofyziologickými metodami,psychofyzikou, psychologií národů a řeči.

Wilhelm Wundt je známý především pro:

• založení první psychologické laboratoře
• jeho vliv na školu myšlení známý jako strukturalismus
• introspekci

Život

Wilhelm Wundt se narodil 16.srpna 1832 v Badenu. V mládí se začal zajímat o medicínu, kterou později studoval na univerzitách v Heidelbergu, Berlíně a Tübingenu. Od roku 1864 se stal profesorem fyziologie v Heidelbergu, v roce 1874 se stal profesorem filozofie v Curychu, a od roku 1875 také profesorem filozofie v Lipsku.

V roce 1879 zakládá v Lipsku, jako první na světě, experimentální psychologickou laboratoř která se brzy promění v instituci, která byla po mnoho let významným mezinárodním centrem psychologie pro výzkumné pracovníky z mnoha zemí Evropy a Ameriky.

Po promoci na Heidelbergu se krátce věnoval studiu s Johannesem Mullerem a později s fyzikem Hermannem von Helmholtzem. Oba dva ho silně ovlivnili v jeho pozdější práci v experimentální psychologii. V roce 1872 se oženil se Sophie Mau a měl s ní tři děti. Během svého působení na univerzitě v Heidelbergu nabízel první vědecký psychologický kurz vůbec. Kladl důraz na fyziologické propojení mozku a mysli.

V roce 1875 se Wundt přestěhoval do Lipska, kde v roce 1879 zakládá první laboratoř vůbec určenou psychologickým studiím. Tato událost udává vznik psychologie jako samostatné vědní disciplíny. W. Wundt zemřel 31. srpna 1920.

Dílo

Wilhelm Wundt založil první časopis experimentální psychologie. (1882) V roce 1874 napsal Zásady fyziologické psychologie, kde seznamuje s experimentálními postupy psychologického výzkumu. Také založil psychologický deník s názvem Philosophical Studies.

Asocianistická psychologie

"Nic není ve vědomí, co dříve nebylo ve smyslech" (John Locke, 17. století)

Asocianismus je nejstarší psychologický směr. Šlo o tzv. psychologii bez duše. Asocianisté vykládali psychiku pomocí spojování dále neredukovatelných duševních elementů, tzv. asociací. Asocianisté věřili, že veškerá psychika vzniká na základě smyslového vnímání. Elementy duševní činnosti byly: počitky, pocity, představy, pojmy. Jeho základy položil už John Locke. Mezi asocianistické psychology patřili kromě W. Wundta také například Francis Bacon, James Mill, David Hume a další.

Wundtova práce

Wilhelm Wundt věřil, že vědecká psychologie by se měla zaměřit na analýzu vědomí, a lidské subjektivní vnímání světa a mysli. Analyzoval složky mysli pomocí metody s názvem introspekce, která zahrnuje subjektivní pozorování vlastní zkušenosti. W. Wundt napsal několik důležitých děl v oblasti fyziologie a psychologie. V roce 1879, po založení experimentální laboratoře, Wundt začal provádět experimenty.

Wundtova plošná iluze (na obrázku vidíme dvě rovnoběžné čáry, které se nám zdají zdeformované)

Apercepce

Nejvýznačnějším rysem Wundtovy práce je jeho pojem apercepce. Označuje se tak volní akt, jímž si nějaký obsah vědomí jasně uvědomujeme. Apercepce je tedy synonymum pozornosti. Jako podmínky apercepce uvádí Wundt představové a citové procesy, které právě v mysli dominují. Avšak jindy o ní mluví jako o zvláštním, neredukovatelném činiteli.

Vůle

Wilhelm Wundt přinesl první ryze psychologický konstrukt vůle. Jeho pojetí vůle se v průběhu let vyvíjelo, za víceméně ustálené se považuje to z roku 1880 z druhého vydání „Grundzuge der physiologischen Psychologie“. Vůle v jeho smyslu neznamenala pouze akt vědomé volby nebo rozhodnutí, akt rozhodnutí byl podle něj součástí celkové volní aktivity. Vůle ve Wundtově smyslu jsou totiž všechny afektivně-motivační procesy, které tvoří základ dalších psychologických jevů .

Strukturalismus

Wundt je spojován s teoretickým směrem známým jako Strukturalismus. Strukturalismus se zabývá popisováním struktur, které tvoří mysl. Wundt věřil, že psychologie je věda o vědomé zkušenosti a že zkušení pozorovatelé by mohli přesně popsat myšlenky, pocity a emoce přes proces známý jako introspekce.

Introspekce

Neboli sebepozorování je porovnávání a zaznamenávání povahy svého vlastního cítění. Introspektivní metoda byla přejata z filozofie, Wundt ji však obohatil o novou dimenzi - experimenty (Viz odstavec Wundtovy experimenty). Nicméně, dnešní psychologové tvrdí, že introspekce ve skutečnosti nebyla příliš vědeckou metodou, i přesto, že metody použité k introspekci vědecké byly. Skinner tvrdí, že výsledky introspekce jsou subjektivní a není možné je ověřit, protože pouze pozorovatelné chování může být objektivně měřeno. V dnešní době už víme, že je tento proces velice subjektivní, jelikož závisí na osobní interpretaci.

Wundtovy experimenty

Wund při experimentech měnil fyzikální vlastnosti podnětu a pozoroval reakce.

Příklady:

Wundt se svými studenty tráví hodiny posloucháním metronomu. Uvádí jej do pochodu v různých rychlostech, posluchači důkladně zkoumají své pocity a zaznamenávají své vědomé reakce. Popisují co je jim příjemné, nepříjemné atd. (Například že rychlé údery navozují pocit vzrušení zatímco pomalé údery uklidňují. Před každým ťuknutím pak pociťují mírné pocity napětí a pocity úlevy po něm...)

Jindy Wundt zvolil 4 různé barvy, přičemž každá z nich vyžadovala po probandech jinou reakci. Wundt následně měřil čas reakce.

Další z mnoha Wundtových studií se zaměřovala na hranice mezi percepcí a apercepcí. V tomto případě ukazuje experimentátor probandovi na kratičký moment (v otáčivém bubnu) skupinu písmen nebo slov. Subjekt ji percipuje (zaznamená do periferního vědomí, aniž by měl čas je rozeznat) a následně některé z nich apercipuje (vědomě si je zapamatuje a rozpozná). Veliký objev bylo zjištění velikosti rozsahu pozornosti - většina probandů apercipovala a jmenovala 4-6 písmen.

Vliv Wilhelma Wundta

Vytvoření první psychologické laboratoře je spojováno se vznikem psychologie jako samostatného vědního oboru s vlastními metodami a otázkami. Mnoho z experimentálních metod se používá dodnes.

Wundt měl mnoho studentů, kteří se později stali významnými psychology. Mezi ně patří Edward Titchener, James McKeen Cattell, Charles Spearman, G. Stanley Hall, Charles Judd a Hugo Münsterberg.

ODKAZY

Použitá literatura

• 1. Souček Rudolf. (1946). Stručné dějiny psychologie. (1. vyd., 65 s.) Praha: České grafické unie a. s.

• 2. Kohoutek Rudolf. (2008). Dějiny psychologie pro pedagogy. (1. vyd., 120 s.) Brno: Masarykova univerzita - pedagogická fakulta.

• 3. Homola m. (1992). Dějiny psychologie. (Vyd. 3., 162 s.) Olomouc: Rektorát Univerzity Palackého v Olomouci.

• 4. Atkinson, R. L. a kol. (2003). Psychologie. (Vyd. 3., 752 s.) Praha: Portál.

Zdroje obrázků

• 1. http://radovan.bloger.cz/obrazky/radovan.bloger.cz/wundt-iluze.gif

• 2. http://media-1.web.britannica.com/eb-media/80/158380-004-C33DB15A.jpg

Doporučená literatura a stránky

• 1. Wundt Wilhelm. (1913). Přírodověda a psychologie. (Vyd. 2., 96 s.) Praha: Jednota filosofická.

• 2. Atkinson, R. L. a kol. (2003). Psychologie. (Vyd. 3., 752 s.) Praha: Portál.

• 3. Biografie Wilhelma Wundta

• 4. Život a dílo Wilhelma Wundta

• 5. Zakladatelé samostatné psychologie

Související stránky

introspekce, strukturalismus

Klíčová slova

Wilhelm Wundt, asocianismus, strukturalismus, introspekce, Lipsko, první psychologická laboratoř, experimenty, apercepce