Přístupy k informační vědě

Verze z 14. 8. 2015, 18:09, kterou vytvořil Michal.Bily (diskuse | příspěvky) (Formátování)

Informační věda je vědní obor, který se zabývá komunikací informací ve společnosti. Zkoumá pohyb informací v lidské společnosti, odhlíží od toho, jakým způsobem se technicky informace přenášejí ale zabývá se informacemi z hlediska obsahového. Zkoumá způsob jejich symbolického vyjádření (reprezentaci) jejich medializaci (prezentaci) i proces jejich přijímání (recepci). Je to tedy teoreticky praktický obor, jehož ústředním tématem je zkoumání vztahů mezi člověkem, informacemi a technologiemi v jejich společenském kontextu. (M. Souček) Výraz “informační věda” se údajně poprvé objevil v učebním programu Moose School of Electrical Engineering na Pensylvánské univerzitě ve složeném výrazu Computer and Information Science. V 60. letech se pak tento výraz začal objevovat v dalších spojeních: Library and Information Science, Information and Library Science, Library and Information Services apod. V roce 1968 vznikla ve Spojených státech American society for Information Science (ASIS), která o dva roky později začala vydávat proslulý časopis Journal of American Information Science (JASIS), vycházející dodnes. V 70.-90. letech se informační věda vyvíjela ve Spojených státech velmi dynamicky. Jako studijní obor se postupně stávala předmětem výuky na dalších univerzitách. Svým vývojem ovlivňovala zavádění informační vědy i v dalších zemích. Při četných pokusech o definici informační vědy na americkém kontinentu se zdůrazňovalo, že tento vědní obor zkoumá nejen informační procesy v systémech vytvořených člověkem (tedy v tzv. umělých systémech), ale i v systémech vytvořených přírodou, tedy v tzv. biotických systémech. Zdůrazňovala se nutnost spolupráce mezi přírodními a humanitními vědami (sciences and humanities) na tomto poli. [1]

Informační věda je multioborová vědní disciplína, dotýká se:

Socilologie – vývoj a dopady komunikačních změn ve společnosti s ohledem na prudký rozvoj informačních technologií a rozvoj nových médií , problém rozdělení společnosti podle přístupu k novým technologiím a médiím (digital divide), vývojové komunikační tendence ve společnosti, problematika sociologických výzkumů.

Filozofie – filozofické aspekty informační/znalostní společnosti, etické aspekty nakládání s informacemi.

Informatiky – problematika technické realizace komunikace, koordinace rozvoje elektronické komunikace s růstem výpočetního výkonu a se zvyšováním kapacity datových úložišť, standardizace komunikačních protokolů v informačních systémech.

Psychologie – psychologické aspekty vyhledávání informací, chování uživatelů informací (information Seeking behaviour), psychologické aspekty komunikace člověk-počítač ( human –computer interaction), pojetí informace jako psychofyziologického jevu.

Pedagogiky – teorie výchovy a vzdělávání, pedagogické a didaktické metody, vzdělávací programy jednotlivých typů a stupňů vzdělávacích institucí.

Politologie – vliv schopnosti pracovat s informacemi na rozhodování občanů v oblasti politického života, princip rovného přístupu k informacím a jeho vliv na rozvoj demokracie.

Práva – legislativní aspekty přístupu k informacím a jejich využívání.

Lingvistiky – obecné principy fungování lidského jazyka jako základního komunikačního nástroje, zkoumání komunikace a jazyka pomocí matematických a statistických metod, počítačové modely jazykových systémů a strojový překlad.

Ekonomie- ekonomické aspekty rostoucí úrovně informační gramotnosti (vliv na efektivitu práce, míru nezaměstnanosti apod.).

Teorie komunikace – problematika přenosu, kódování a měření informace z matematického pohledu, definuje technicky a matematicky komunikační prostředí v rámci teorie přenosu informace.

Statistiky – rozvoj a zpracování empirických dat pomocí matematických metod, modelování náhodnosti a teorie neurčitosti pomocí teorie pravděpodobnosti, plánování, sumarizace a analýza konkrétních pozorování. [2]

Přístupy k informační vědě

Teoretická informační věda

se prostřednictvím komplexního přístupu (tedy nikoli jen metodami jednotlivých věd) zabývá objasňováním problémů, které jsou spjaty s informací jako jevem a procesem probíhajícím v živé i neživé přírodě.

Praktická informační věda

čerpá z teoretického jádra poznatky pro řešení konkrétních praktických úkolů. [1]


Podle Wersiga a Nevelinga určují předmět zájmu informační vědy sociální potřeby společnosti. Hlavní potřebou společnosti, na niž odpovídá informační věda, je zprostředkování zaznamenaných znalostí, potenciálních informací či dokumentů. Vzrůst vědecké specializace, změny ve vědecké a technické komunikaci a vývoj nových komunikačních a informačních technologií vedly ke změně povahy zprostředkovatelské funkce. Vedle tradičních přístupů k zprostředkovatelské funkci, které mají své kořeny v knihovnictví, vznikl prostor pro uplatnění jiných přístupů. Nové zprostředkovatelské cesty se opírající více o technologie, které slouží jako extenze lidského intelektu. Nově vzniklý životní prostor osídluje zcela nová vědecká disciplína, informační věda. Uplatnění v ní nachází lidé z celé řady oborů, humanitních, ale často i přírodovědných. Paradoxem moderní zprostředkovatelské funkce je, že zatímco je potřeba sjednotit přístupnost znalostí produkovaných ve stále specializovanějších disciplínách a různorodých praktických aktivitách komukoli, kdo pociťuje aktuálně informační potřebu, musí k tomuto účelu vzniknout nová specializovaná disciplína. I uvnitř této disciplíny vládne spíše než homogenita různorodost. Podle Wersiga a Nevelinga lze systematicky shrnout pohledy na informační vědu do čtyřnázorových pozic:

• Pro první, nejpočetnější skupinu je předmětem zájmu informační vědy zkoumání fenoménu informace. Informační věda je zaměřená na studium fenoménu, studuje tedy odpovídající část reality.

• Druhá skupina chápe informační vědu prakticky jako pomocníka při vykonávání informační práce, např. při katalogizaci či při navrhování informačních systémů. Informační věda je zaměřená na prostředky, které usnadňují praktickou činnost.

• V třetí skupině převládají technicky vzdělaní odborníci, pro něž je informační věda součástí vědy o počítačích. Informační věda je v tomto pojetí zaměřená na technologie či aplikace, které umožňují zpracování, uchovávání a vyhledávání informací.

• Poslední, čtvrtá skupina rozumí informační vědě jako oboru připravujícímu pomáhající profesi v oblasti praktické informační práce. Informační věda je zaměřena účelově na uspokojování sociálních potřeb.

(http://www.inflow.cz/informacni-veda-predmet-neznamy)

Formování informační vědy

Dle Jiřího Cejpka existovaly dva samostatné vývojové proudy lidského poznání, které ovlivnily informační vědu: humanitní a sociální - vycházel z metodik a teorií zkušeností knihoven, archivů a jiných pracovišť; matematicko-technický - původ má v binární soustavě, v počátcích matematické logiky, programování aj.

1) Humanitní proud zažil jeden z největších přerodů ve 2. polovině 19. století, kdy začalo vznikat knihovnické povolání a tím i potřeby profesních knihovnických organizací a odborných knihovnických škol. První profesní organizací na světě se stala v roce 1876 American Library Association (ALA), první knihovnická škola na světě byla otevřena také v USA v roce 1887 na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. V roce 1926 vznikla na univerzitě v Chicagu knihovnická škola zaměřená na teorii knihovnictví („library science“ - knihovní vědu). Termín „library science“ se poprvé objevil v roce 1930 v publikaci S.R. Ranganathana The Five Laws of Library Science a v knize L.P. Butlera An introduction to library science. Zatímco se Butler ve svém výzkumu věnoval kvantitativním metodám a nápadům z oblasti sociálních věd, Ranganathanův přístup byl více filozofický. V průběhu 20. století zasahovaly do vývoje knihovní vědy obory jako například historiografie, sociologie, psychologie, lingvistika apod. Samostatně se začal vytvářet obor knihověda, který se zabýval vnějšími znaky knihy, zprostředkováním knih a později i jiných dokumentů. Ve 20. století byly do oboru zahrnuty poznatky z výzkumů pro tu dobu příznačných, a to psychologická a sociologická hlediska ve zkoumání tvorby, sociálního zprostředkování a užití knih. Vzhledem k postupnému rozrůzňování knih na různé druhy dokumentů se na přelomu 19. a 20. století zformoval obor dokumentace, který předcházel vzniku oboru informační vědy. Obor dokumentace zavedl pojem dokument pro všechny soudobé druhy nosičů znakově zaznamenaných znalostí, zkušeností, příběhů, prožitků.

2) Na matematicko-technický a kybernetický proud měla hlavní vliv kybernetika, která se zrodila na konci 40. let 20. století a za její zakladatele bývají považováni matematik Norbert Wiener a neurofyziolog Artur Rosenbluth. Kybernetika je obor, který studuje chování složitých organizovaných otevřených systémů, systémů řízení. Řízení, jakožto informační proces, dává podnět k tomu, aby byla kybernetika označována jako věda o příjmu, uchovávání, zpracovávání a využívání informace. Dalším novým oborem, který vznikl po kybernetice, je tzv. „computer science" neboli věda o počítačích, informatika. Po 2. světové válce začala tato druhá oblast čím dál tím více ovlivňovat oblast humanitní. To se promítlo například i do terminologie, neboť se na dokumenty začalo v knihovnách a bibliografických institucích pohlížet jako na soubory informací. V této době se taky začal klást důraz na komunikaci, což dostalo do popředí zájem o samotnou informaci, a tím i vědu o informacích. V 60. letech 20. století byl v prostředí USA a Německa vymezen obor informační vědy (Informationswissenschaften) a byly do něj kromě vědeckých a technických informací zařazeny i informace politické, kulturní, ekonomické a řídící. Oproti tomu byly vyloučeny informace biologické a fyzikální. Informační věda byla definována jako obor transdisciplinární, který měl představovat most mezi vědními obory a technologií, mezi výzkumem a praxí. Na počátku 50. let se vyskytla potřeba obecné vědy, která by integrovala dosavadní znalosti o informaci, a tak vzniká výraz „informační věda" (information science). Teorie knihovnictví se zdála být příliš úzká, informatika zase značně jednostranná. V 60. letech se informační věda usídlila jako učební obor na Pensylvánské univerzitě a v literatuře začal tento pojem nahrazovat dosud běžné pojmy „dokumentace" a „information storage and retrieval" (ukládání a vyhledávání informací). Bylo to též období vzniku Americké společnosti pro informační vědu (ASIS) a časopisu Journal of the American Society for Information Science – JASIS. Další období (70. - 90. léta) je známé jako dynamický vývoj oboru, především však v USA. V Evropě se informační věda vyvíjela pod vlivem konzervatizmu a tradicionalizmu, čili zde stále byly zachovány pojmy dokument a dokumentace. Toto období je též charakteristické vznikem a rozvojem rozhlasu, televize a dalších mediálních prostředků, jimiž začaly proudit informace k uživatelům. Rychlé přibývání knih a rostoucí počet článků a statí, popsaný termínem „exploze informací", si žádal formování obecné vědy o informaci. [1]

Hlavní představitelé oboru

Oblast informační vědy nejvíce ovlivnily tyto osobnosti: Vannevar Bush (1890-1974), Norbert Wiener (1894-1964), Claude E. Shannon (1916-2001) a S. C. Bradford (1878-1948).

Vannevar Bush

Inženýr, fungující v institutu MIT. Právě Bushův článek As We May Think, ve kterém popsal „ideální informační systém“ je považován za nejvíce citovaný v literatuře o informační vědě. Ve své pozdější práci, Science is not Enough přiznává, že Memex neměl ještě reálnou podobu, ale pro tehdy dostupnou technologii by bylo jeho použití možné. Jeho hlavním zájmem byl populární počítač, který již v roce 1812 definoval Charles Baggage. Jeho koncept Bush koncem 40. let 20. století rozvinul ve svém diferenciálním analyzátoru (differential analyzer machine). Jednalo se o analogový kalkulátor, který mohl být používán k vyluštění některých skupin diferenciálních výrazů.

Norbert Wiener

Matematik, též z MIT. Chtěl plně zdokonalit myšlenku počítače. Jeho nejznámějšími díly jsou: Cybernetics: Or Control and Communication in the Animal and Machine a Human Use of Human Beings, Cybernetics and Society.

Claude Shannon

Claude Shannon byl matematik a inženýr, jeden ze zakladatelů teorie informace, přezdívaný otec informatiky. Působil na MIT. On navrhl termín „bit“ pro jednotku informace. Nejznámějším jeho dílem je The Mathematical Theory of Communication.

S. C. Bradford

Byl vědcem i informačním pracovníkem, zabýval se oblastí dokumentace. Své poznatky sepsal do díla Documentation. Arthur C. Clarke Autor vědeckofantastických románů (science fiction). V díle Wireless World popsal teorii umístění komunikačních satelitů do vesmíru kolem země pro usnadnění rádiového a televizního přenosu a nakonec také čtení knihovnických katalogů a rejstříků, možná dokonce knih a článků. Jeho teorie se vyplnila o čtyřicet let později, kdy byly tyto satelity umístěny.

Zdroje

http://www.inflow.cz/informacni-veda-predmet-neznamy

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45
  2. M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu

Použitá literatura

  • M. Souček UK UISK modul č. 3 – Informační věda, v rámci projektu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu.
  • CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45

Související články

Norbert Wiener
Claude Shannon
Čtyři aspekty informace (Buckland)
Hierarchie Data → Informace → Znalost

Externí odkazy

Článek Information as Thing
Odborný časopis Information Sciences