Ekologie, biotechnologie, nanotechnologie a nové výzvy pro kulturu a umění

Archivovaná verze stránky je dostupná na tomto odkazu.

S neustálým rozvojem technologií dochází ke změně tradičního konceptu chápání člověka a přírody. Rychlý technologický rozvoj vyvolává i mnohá etická a morální dilemata, na která reagují mnozí umělci prostřednictvím experimentů za pomoci právě vědy a techniky.

Pro většinu umělců je klíčovým aspektem umění svoboda vyjádřování a to nejen co do témat, ale i prostředků. Umělci začali využívat biotechnologie, nanotechnologie a další k manipulaci krajiny, objektů, ale i živých organismů. Tvůrci se rovněž zajímají o současné představy o přírodě, o tom, jak jí technologie mění. V tomto případě mluvíme o ekologickém umění.

Definice pojmů ekologie, biotechnologie a nanotechnologie

V následující podkapitole budou vymezeny pojmy ekologie, biotechnologie a nanotechnologie.

Ekologie

Název vědní disciplíny ekologie je složeninou dvou slov, řeckého oikos (= domov, obydlí – přeneseně prostředí) a latinského logos (= slovo –přeneseně věda, nauka). Jako první definoval ekologii německý filozof a biolog Ernst Haeckel v roce 1866 jako „vědu o vzájemných vztazích organismů k jejich anorganickému a organickému prostředí, zvláště o jejich přátelských a nepřátelských vztazích k těm rostlinám a živočichům, s nimiž přicházejí do styku.“ Podle E. P. Oduma (1977) je pak ekologie studium struktury a funkce přírody.

Všeobjímající pohled na ekologii má John Howkins, který vnímá ekologii jakožto „vědu, která nám pomáhá pochopit vše, celý systém, ať už jde o umění, kulturu, vědění, inovace, učení se nebo cokoli jiného.“

Biotechnologie

Podle nejnovější definice OECD se pod pojmem biotechnologie rozumí „využívání vědy a technologie na živé organismy nebo jejich části, výrobky a modely pro přeměnu živých i neživých materiálů za účelem vytváření znalostí, zboží a služeb.“ Definice OSN hovoří v dohodě o biologické diverzitě následovně: „Biotechnologie je jakákoli technologie, která využívá biologické systémy, živé organizmy nebo jejich části k určité výrobě nebo jejich přeměně či jinému specifickému použití.“

Biotechnologie se staly důležitou „součásti politiky EU“, stejně jako ústřední součástí některých odvětví hospodářství. Jako příklad lze uvést tři základní odvětví: zemědělsko-potravinářský průmysl včetně zemědělské prvovýroby, zdravotnictví a farmaceutický průmysl nebo průmyslová výroba (chemický, textilní, papírenský průmysl apod.).

Rychlý rozvoj biotechnologií, ale zasáhl i další stránky života jednotlivce, lidstva i celé biosféry. Převratné poznatky biotechnologie se dotkly i etických základů tradičního konceptu živé přírody a identity člověka.

Nanotechnologie

Nanotechnologie se zabývá studiem a využitím struktur o velikostech od 1 do 100 nanometrů, tedy od jedné miliontiny milimetru do jedné desetitisíciny milimetru. Nanotechnologie je průřezová technologie, zabývající se praktickým využitím nových a neobvyklých vlastností nanomateriálů pro konstrukci nových struktur, materiálů a zařízení.

Jedním ze zakladatelů nanotechnologie je označován Richard Feynman, který na výroční schůzi Americké společnosti fyziků v Caltechu v roce 1959 představil myšlenku v přednášce There’s Plenty of Room at the Bottom (Tam dole je spousta místa).

Díky nanotechnologii, nanočásticím a nanomateriálům, se otevírají nové perspektivy v oblasti zdravotnictví, elektronice a dalších nejen vědních oblastech, kupříkladu v umění.

Ekologie a umění

Na ekologické umění lze nahlížet z několika perspektiv. Howkins uvádí, že: „Ekologie není o studiu biologických organismů ani o studii prostředí, ekologie je o studiu vztahu mezi námi a prostředím.“ Ekologické umění je tedy žánrem, který oslovuje veřejné prostory. Cílem je prostřednictvím umění upozornit na určitý problém, kupříkladu obnovit zdravé podmínky pro vytvoření socio-ekologické a politicko-ekonomické změny.

Zástupci a projekty ekologického umění

Známe celou řadu ekologických umělců, kteří vytváří tzv. zelené umělecké projekty zaměřené na komunitní participaci, dialog a komunikaci nebo ekologickou udržitelnost.

Robert Bradford

Tento britský kreativní umělec vytváří sochy z rozbitých hraček, elektrospotřebičů, kusů plastů, látek, zátek, knoflíků a všelijakého odpadu, který najde a následně recykluje. Objekty jsou v nadživotní velikosti a nezobrazují pouze věci, ale i zvířata a lidi. Bradforda fascinuje energie, která ve starých hračkách a předmětech zůstává zachována.

Paolo Soleri

Paolo Soleri byl italský vizionářský architekt žijící v USA, který se věnoval výzkumu a experimentování v městském plánování. Hlavní Soleriho projekt (v rámci organizace Acrosanti) byl plán komunity (pro 5000 lidí), který se buduje již od roku 1970 (severně od Phoenixu, Arizona). Tento projekt je postaven na konceptu tzv. Arkologie (propojení architektury a ekologie).

Go-Green-Art

Go-Green-Art je česko-švýcarská galerie současného mladého umění a designu, která vznikla z potřeby propojit myšlenku ekologického vnímání světa s realitou každodenního konzumu. Mladí i etablovaní umělci na naší kulturní scéně mají za sebou řadu výstav – mezi poslední patří Natura viva - Viva la natura, která se uskutečnila v Českém centru v Miláně.