Komunikační šum

Komunikační šum jsou okolnosti, které zkreslují a narušují přenos informace. Tyto rušivé vlivy způsobují, še může být vysílaná zpráva nesprávně přijata. Mezi druhy komunikačního šumu patří fyzický šum, fyziologický šum, psychologický šum a sémantický šum. DeVito zmiňuje pojem "poměr signálu k šumu" kde signál značí informace, které hodnotíme jako užitečné a šum jako informace bez užitku. Stejně jako komunikace i šum může být i mimoverbátní. Například maska, která nám brání ve čtení výrazu tváře druhého.

Fyzický šum

Fyzický šum jsou vlastnosti vnějšího prostředí, mimo mluvčího (komunikátor) a posluchače (komunikant), rozptylující posluchače od získání informace, kterou se mu mluvčí snaží sdělit, nebo fyzicky omezují přenos signálu. Mezi původce fyzického šumu můžeme zařadit například: zvuky v pozadí konverzace, špatný televizní signál, hluk dopravy, siný vítr, rozmazané slovo v knize, oslepující světlo, nesnesitelné horko či chlad.

Fyziologický šum

Fyziologický šum je výsledkem tělesných vlastností, vad a stavů komunikantu a komunikátoru, například vada sluchu nebo zraku, koktání, špatná artikulace, únava, hlad.

Psychologický šum

Psychologický šum je zapříčiněn očekáváními, se kterými ke komunikaci přistupujeme, jako jsou předsudky, stereotypy, záporný postoj k přijatému sdělení, nenávist, plané naděje, uzavřenost, nedůvěra.

Sémantický šum

K sémantickému šumu dochází pokud komunikátor mluví jazykem, kterému komunikant nerozumí. Krom komunikace mezi cizinci nastává tento druh informačního šumu při používání dialektu, žargonu nebo složitých technických termínů.

Komunikačního šumu se nelze zcela zbavit, ale je možné jej zredukovat, pokud se naučíme lépe naslouchat a zdokonalíme se ve vysílání a přijímání neverbálních signálů.