Televize
Na této stránce pracuje Eva Křížková.
Slovo televize pochází ze starořeckého τῆλε (tèle)- daleko a latinského visio - vidět.[1] Jedná se o jednosměrné, dálkové, plošné vysílání (tzv. broadcasting), v případě komunikanta o individuální přijímání obrazu a zvuku na přijímači.
Televize (z řeckého tele – daleko a latinského vize – vidět) je široce používané jednosměrné dálkové plošné vysílání (tzv. broadcasting) a individuální přijímání televizního vysílání – obrazu a zvuku do televizoru. Komerčně se začala televize využívat od 30. let 20. století, dostala se i do domácností a stala se důležitým zábavním a komunikačním zdrojem. Výrazně přispívá k celkové socializaci společnosti takřka po celém světě.
Seznam zdrojů:
ŠTOLL, Martin. 1.5.1953 - zahájení televizního vysílání: zrození televizního národa. Vyd. 1. Praha: Havran, 2011. 208 s. Dny, které tvořily české dějiny; sv. 21. ISBN 978-80-87341-06-3.
- 07
OSVALDOVÁ, Barbora, 1950-. Encyklopedie praktické žurnalistiky. Barbara Osvaldová, Jan Halada ...[et al.]. 1. vyd. Praha: Libri, 1999. 256 s.
- 07
BLAŽEK, Bohuslav. Tváří v tvář obrazovce. Bohuslav Blažek ; [il. Kryštof Blažek]. 1. vyd. Praha : Sociologické nakl., 1995. Studie ; Sv. 10. 199 s., il. 316
Postman, Neil. Ubavit se k smrti : veřejná komunikace ve věku zábavy. Neil Postman ; [z anglického originálu přeložila Irena Reifová]. Vyd.1. Praha : Mladá fronta, 1999. 190 s.
- 316.774
Bednařík, Petr, 1973-. Dějiny českých médií : od počátku do současnosti. Petr Bednařík, Jan Jirák, Barbara Köpplová. Vyd. 1. Praha : Portál, 2011. Žurnalistika a komunikace. 439 s.
- 316.774