Dospělost

• psychologie dospělého věku a stáří je dnes mnohem méně rozvinuta než Ψ dětství a dospívání
• změny psychiky: od narození do pozdního stáří – 3 etapy:
• dětství a dospívání – rychlé, zákonité a uspořádané změny, vedou k vyšší úrovni psychické organizace a kumulují v dosažení zralosti
• druhá etapa – psychické funkce zůstávají cca na stejné úrovni
• třetí etapa – změny, které vedou k poklesu funkcí, k dezorganizaci a končí smrti
• změny probíhající v dětství a dospívání nejsou totožné s těmi v pozdějším věku
• vrchol vývoje a dosažení maxima výkonnosti nejsou pro všechny psychické funkce stejné – různě se vyvíjí, v různé době dosahují maxima, pokles není jednotný, neprobíhá stejně rychle
• růst i pokles psychických funkcí je podmíněn biologickými, psychologickými a sociálními determinantami

Erikson - intimita x izolace

• mladá dospělost (poté, co jsme našli svou identitu)
• ctností je láska
• už není důležitá identita, ale to, že dokáže splynout s jiným člověkem v pravou intimitu → harmonické soužití s někým (nemusí to být sexuálně, ale třeba kamarádsky)
• už člověk neuvažuje jako Já, ale jako My a je schopen pro to něco obětovat
• izolace = nepodařilo se zvládnout předchozí etapu, je plně koncentrován na sebe → aby ho ostatní nerušili, zůstane v izolaci (klidně může žít v partnerském vztahu, ale nepřipustí si nikoho k tělu)

Erikson - reprodukce x stagnace

• střední dospělost až stáří
• ctností je péče
• reprodukce biologická i pracovní
• potřeba být potřebný (vzájemnost) - kontinuity vést, vychovávat, předávat a taky dělit se
• stagnace: starat se jen o sebe, žádné dělení, žádná vzájemnost, rodičovství mu toho prý hodně vezme a nic nedá, nechce tým v práci → lidé, kteří mají pocit, že se nemohou plně rozvinout (v práci)

Vývojové etapy dospělého člověka

• v dospělosti nejsou tak výrazné mezníky jako dříve (snad mimo menopauzy)
• přesto je rozdíl v myšlení ve 20, v 50 či ve stáří

Etapy dle Langmeiera

1. časná dospělost – 20 – 25 let, přechod od adolescence k plné dospělosti
2. střední dospělost – do 45 let (cca), plná výkonnost, relativní stabilita
3. pozdní dospělost – do zač. stáří, cca do 60 – 65 let
4. stáří – lze dál dělit na časné a vysoké

Etapy dle Švanvary

1. mladá dospělost –20 – 30, 32 let
2. střední dospělost – 30, 32 – 46, 48let
3. starší dospělost (presenium) – do 60, 65 let
4. kmetství - nad 70 let

Etapy dle Whitbourneové a Weinstockové

1. časná dospělost – 20 – 30 let - upevnění identity dospělého, identifikace s rolemi, upřesnění os. cílů, nezávislost na rodičích, zakládání rodiny
2. střední dospělost:

• I. fáze – 30 – 45 - další upevnění identity, vrchol produktivity, posílení odpovědnosti v rolích dospělého, výchova dětí
• II. fáze – krize středního věku - zproblematizování vlastní identity, otázky po vlastní smrtelnosti, nespokojenost v manželství (někdy), nespokojenost s dosaženými výsledky v povolání
• III. fáze – 45 – stáří, nová integrace osobnosti, příprava na odchod dětí z domu, nové potvrzení manželského vztahu, vypětí v povolání před blížícím se důchodem

Zralost

• jedno z kritérií dospělosti
• po dokončení dospívání přejetí plné odpovědnosti osobní i občanské, ekonomická nezávislost, legalizovaný vztah k partnerovi, odpovědnost ve výchově dětí, přizpůsobení se stárnoucím rodičům.
• Bühlerová - věk naplnění základních životních tendencí.
• Maslow – zralost vidí v seberealizaci, rozvinutí nejlepších osobních tendencí
• nikdo nikdy nesplní všechna kritéria, jde spíš o ideál
• znak zralosti = překonání rozporů dětství a dospívání, nezávislost na rodičích, schopnost hlubokého a trvalého vztahu s partnerem, být autentický, sám sebou
• dle Freuda: má umět „milovat a pracovat“

Časná a střední dospělost

• zhruba do 40, 45 let

Kognitivní vývoj

• původní studie – inteligence roste do dospívání, max. v časné dospělosti, po 30. roce pozvolný (později rychlejší) úpadek
• dlouhodobé studie ale neprokázaly pokles do 50 – 60 let
• různé výzkumy - celkově lze říci: za příznivých podmínek kognitivní schopnosti nemusejí v dospělosti klesat do poměrně vysokého věku, je-li člověk stále intelektuálně činný a aktivní
• Arlinová (a jiní autoři) předpokládá i další stupně vývoje inteligence (za Piagetem): etapa hledání problémů = člověk během ní spíš klade otázky, než aby dával odpovědi na otázky položené, samostatně tvoří náměty

Sociální zařazení a emoční vývoj

Práce

• od časné dospělosti
• někdy stále stejná, jindy změny

• motivy při výběru:

• získat vnější prospěch: uživit se, určitý standard
• pomáhat lidem: užitečná práce
• uskutečnit v povolání své dispozice, zájmy…: realizovat se
• najít přátelské kontakty
• lidé v určitých povoláních jsou si podobní: dáno dvojím – jednak výběr práce dle zájmů, postojů …, ale také jsou pak prací formovaní

Činnosti ve volném čase

• často větší osobní význam než 
• dnes již práce a volný čas rovnoměrně rozloženy (dříve ne – zemědělství …)
• mnoho alternativ

• dimenze, jak lidé vybírají aktivity:

• z vlastní iniciativy  podřízení se okolnostem či druhým
• činnosti tvořivé  činnosti stereotypní, opakující se
• pro potěšení (zabít čas)
• uplatnit svůj talent
• instrumentální charakter (cíl např. ruční práce) 
• expresivní činnost (vyjádřit názor, emoce, přání, např. ochotnické divadlo)
• velký výdaj fyzické energie (sport)
• pasivní rekreace (fanoušci)
• mající vztah k jejich povolání (četba odborné literatury)
• únik od zátěží povolání
• ve společnosti 
• o samotě
• být užitečný, pomáhat
• pro svou zábavu
• činnosti, které přináší vyšší status, uznání druhých (než kolik mají v práci)
• úleva od napětí, starostí a úzkostí
• posilování životního stylu, přispívá k integraci osobnosti

• obecně platí dimenze:

1. pasivní x aktivní činnost
2. široký repertoár aktivit xúzce specializovaná činnost

Emoční prožívání

• individuální
• charakteristické: nástup realismu a extraverze po předchozí adolescentní introverzi
• realizace životního plánu, naplňování hodnot
• méně sní, víc pragmatický a střízlivý
• poznal již svá omezení a síly, sebehodnocení (když se přijal) je poměrně stabilní a realisticky pozitivní  trvá i v střední dospělosti

Manželství

• práce a manželství jsou nejdůležitější základ životního naplnění
• 2 základní potřeby pro vstup do partnerských vztahů:

1. potřeba intimního emočního soužití
2. touha mít děti

• způsoby uspokojování potřeb jsou formovány předchozím vývojem
• větší šanci na OK manželství: když se berou zralí, vyrovnaní a zdraví jedinci (manželství je nejcitlivějším testem zralosti)
• obecně sňatky před 20. rokem končí víc KO
• výběr partnera – 2 pravidla

1. volba podle podobnosti – v hl. věcech, životní hodnoty
2. princip doplňující volby – v povrchnějších věcech

• obojí se doplňuje
• víc KO vztahů: svatba pod tlakem rodiny, kvůli těhotenství, z rozumu (strach být na ocet …), jen sex. vzplanutí
• uspokojivé manželství – důležitý hluboký emoční vztah – až na úroveň dětinského závisení (někdy i infantilní chování v určitých chvílích – nutné a normální)
• sexualita – důležitá, ale ne tak, jak se tvrdívá, vždy lze se dohodnout, mluvit o tom, najít vzájemnou souhru, někdy lze jít k odborníkům

Rodičovství

• narozením 1. dítěte se z manželství stává rodina
• nové role otce a matky
• uspokojení: pečovat, být potřebný + nároky na čas, pohodlí …
• k rodičovství musí člověk dozrát
• čím lepší manželství, tím lépe - matka je více naladěná na dítě, otec vstupuje do vztahu s dítětem (u KO manželství vede narození dítěte k oddálení se otce od ženy i děcka)

Funkce rodiny

1. reprodukční
2. hospodářská
3. emocionální – emoční uspokojení všem svým členům
4. socializační – uvádí dítě do lidské společnosti

• jiné rodiny - problémové, dysfunkční (neplní všechny funkce), neúplné (sama matka, úmrtí, nejčastěji rozvod)

Typy rodinných koalic

• OK – silnější vztah matka – otec, OK vztahy všech k dětem i mezi dětmi
• rodina s nedostatkem vzájemnosti – chybí vztahy na všech úrovních
• rodina s pokřivenými vztahy – jakási koalice 1 z rodičů s 1 dítětem (dominující vztah) v možném boji proti dalšímu rodiči (celkově když 1 rodič preferuje 1 dítě)
• generační propast – výborné vztahy mezi rodiči, ale mizivé k dětem
• pseudodemokratická rodina – chybí přirozená autorita rodičů
• schizmatická rodina – téměř žádné vztahy mezi rodiči, ale silné 1 k 1 dítěti, 2. k 2. dítěti

Rozvod

• pro dítě: narušený obraz ideálních rodičů, znesnadňuje identifikaci s vlastní pohl. rolí, problémy pak v jejich manželství
• špatné: vleklé spory o návštěvy dítěte
• narušení duševní rovnováhy dítěte
• dnes: narostl status ženy v rodině, i status dítěte (práva dítěte)
• otázky: zda jeden rozvod nepovede k dalším  výzkumy  ne vždy, jen u pár jedinců, kde rozvod je jejich způsob chování, častěji další manželství již stabilní (jde do toho s rozvahou, realisticky, 1 rozvod byl podnětem k zvýšenému úsilí …)
• manželství a děti ještě nejsou zárukou naplnění a štěstí i svobodní nachází naplnění života – práce, vědecká či umělecká činnost, pomáhání druhým
• i bezdětní OK

Pozdní dospělost

• 40, 45 – 65 let
• různé názory: období nejzákladnějších krizí (srovnání s věkem před tím a obavami s budoucna; odchod dětí) x „zlaté období“ – klid po odchodu dětí, volný čas, méně starostí
• období bilancování – přezkušování výsledků dosavadního života (Bühlerová)
• hodnotí se práce, výběr partnera, výchova dětí
• zkoumá, zda výběr životních cílů byl správný – pokusy napravit omyly jsou časté, leč ne vždy úspěšné a realistické
• involuce – otázky smrti, která se blíží
• někteří tyto problémy popírají - vášnivá činnost, překompenzace (sport), sexuální dobrodružství, jiní deprese, úzkost
• OK: vyřešit pozitivně a postoupit dál na vyšší úroveň vývoje osobnosti
• vždy nutno vyřešit dilema: rezignovat, smířit se se slabostí a smrtí růst k moudrosti stáří
• opět nastoleny (kvalitativně ale jinak) otázky identity, hodnot, životního stylu člověk se spíše obrací dovnitř k vlastnímu nitru, dřívější extraverze slábne

Obtíže

• první známky poklesu výkonnosti – vnímáno víc subjektivně (katastrofa, když mi vypadnou 2 zuby)
• menopauza u žen, andropauza u mužů (obtížnější vyvolání a udržení erekce – pocity beznaděje, ztráta osobní hodnoty)
• odchod dětí – pocit prázdného hnízda (už mě nikdo nepotřebuje)
• odchod do důchodu
• hodně individuální, závisí na nich, ale každý musí trochu změnit způsob práce
• potíže se zařazením v pracovním procesu – není ta výkonnost, pomalejší, nátlaky z vedení, nové technologie, nechtějí staré
• odchod do důchodu - změna volného času – závisí na aktivitách před důchodem (čím víc, tím líp)

Rodina

Manželství

• hraje velkou roli, odchod dětí, vzájemná závislost manželů roste, vyrovnanější vztah
• 3 kategorie vztahů:

1. soužití vedle sebe – jedou dle navyklého, plní role, nemají si co říct, zájmy odlišné
2. poznamenaní konfliktem – jeden či oba neunese krizi středního věku  hlavně muži hledají mladé ženy, sex. povyražení, manželství je formálně zachováno
3. vyrovnaní, spokojení – jsou potíže, ale řeší se a jdou dál, sdílí své zkušenosti, mluví

Sex

• zájem o něj není určen věkem
• potíže spojené s fyziologií, ale i psychický či sociální tlak (např. žena odmítá jiné sex. techniky, které musí muž mít vzhledem k potížím udržet erekci)

Rodinné vztahy

• děti odešly – ale z obou stran zpravidla touha se dál stýkat
• ideální: bydlí jinde, ale blízko
• nutné: určit jasné hranice

Role prarodičů

• významné, v mnohém mohou pomoci: rozšíření soc. styků, model starších lidí a empatie vůči nim, vidí proces stárnutí, doplňují citové i intelektové podněty (pomazlení beze spěchu, pohádky v klidu …), pomoc v přípravě do školy, v dospívání mohou být pomocí pro vnuky i rodiče
• ale i negativní: rozmazlování, snižování autority rodičů