Emoční inteligence
Emoční inteligence je termín, se kterým poprvé v roce 1989 přišli dva vědci - Peter Salovey a John D. Mayer, termín v roce 1995 zpopularizoval Daniel Goleman v knize Emoční inteligence.
Emoční inteligence je definována dvěma způsoby:
- Rozeznání, porozumění a schopnost ovládat své emoce
- Rozeznání, porozumění a vliv těchto emocí na druhé
V praxi to znamená, že jde o uvědomění si vlastních emocí a jejich schopností ovládnout naše chování a tím ovlivnit ostatní (jak pozitivně, tak negativně). Jde také o učení se, jak ovládat tyto emoce, obzvláště pod tlakem. [1]
Situacemi, kdy je na nás pokládán vysoký tlak, se rozumí:
- Poskytování a přijímání zpětné vazby
- Dodržování časových lhůt
- Složité mezilidské vztahy
- Nedostatek životních prostředků
- Vyrovnávání se se změnami
- Vyrovnávání se s nezdary a porážkami[2]
Historie
Termín emocionální inteligence se dle všeho poprvé objevil v roce 1964 v práci Michaela Beldocha. V roce 1966 B. Leuner vydal práci s názvem Emoční inteligence a emancipace (Emotional intelligence and emancipation), která se objevila v psychoterapeutickém časopisu Praxe dětské psychologie a dětské psychiatrie (Practice of child psychology and child psychiatry). V roce 1983 Howard Gardner uvedl, že tradiční typizace inteligence, jako je IQ, nemůže plně vysvětlit kognitivní schopnosti. Představil ideu několika inteligencí, která obsahuje jak interpersonální inteligenci (schopnost porozumět záměrům, motivacím a touhám druhých), tak intrapersonální inteligenci (schopnost porozumět sobě samému, chápat pocity, obavy a motivace). První otisknuté použití výrazu 'EQ' (emoční kvocient) se objevila v článku Keitha Beasleyho z roku 1987. V roce 1989 Stanley Greenspan představil model EI (emoční inteligence), jeho práci následovali Peter Salovey a John Mayer, kteří svůj model publikovali ve stejném roce. Tento termín byl však rozšířen a zpopularizován až s knihou Davida Golemana: Emotional Intelligence - Why it can matter more than IQ? z roku 1995. Do dneška ale EI nenahradila IQ testy jako standardu měření míry inteligence. [3]
Fukce emocí
Během evoluce, kdy se naše citové reakce vytvářely, je tlak přírody a životních podmínek uzpůsobovaly a tím se staly tak důležité pro přežití. [4]
Projevy jednotlivých emocí
- Hněv - zvyšuje krevní průtok v rukou, který usnadňuje uchopení zbraně, sražení nepřítele; zrychluje srdeční frekvenci a spouští vyplavení hormonů, včetně adrenalinu, do krevního oběhu, tím se uvolní dostatek energie na rychlou a fyzicky náročnou reakci
- Strach - vyvolává nahromadění krve v kosterním svalstvu, což usnadňuje pohyb, v nohách usnadňuje útěk; současně tělo na okamžik ztuhne, tím dává čas na rozmyšlení, jaká strategie útěku bude nejlepší; vyplavené hormony způsobí celkové napětí a ostražitost, připraví tělo na blížící se reakci, pozornost se zaměří na okamžitě hrozící nebezpečí
- Štěstí - zvýšená aktivita v mozkovém centru inhibuje negativní emoce a stimuluje uvolňování většího množství energie; dochází k útlumu center, která vyvolávají negativní myšlenky; k fyziologickým procesům téměř nedochází, snad jen k celkovému uvolnění organismu, to navazuje tělu relaxaci
- Láska - sexuální uspokojení způsobují podráždění nervového systému - parasympatiku, jenž je fyziologickým protipólem sympatiku, který se aktivuje stresem, strachem, zlobou; parasympatikum vyvolává relaxační reakce, které zahrnují celou řadu fyziologických změn, které navozují psychický stav klidu a uspokojení
- Překvapení - pozdvižení obočí nám umožňuje rozšířit zorné pole a zvýšit množství světla dopadajícího na sítnici, tím získáváme lepší přehled o situaci
- Odpor a zhnusení - výraz zhnusení projevující se pokrčením nosu a ohrnutím horního rtu se výsledkem prapůvodního pokusu uzavřít nosní dírky nebo něco vyplivnout
- Smutek - vyvolává pokles energie, zpomaluje metabolismus; toto zpomalení organismus nám dává příležitost pochopit danou situaci a vyrovnat se s tím, co se stalo; tato reakce vznikla snahou udržet smutného a tedy zranitelného prehistorického člověka u domova a v bezpečí [5]
Tyto vrozené sklony se formovaly dějinami - zlepšením životních podmínek, zemědělstvím, společenstvím, ale i vývojem zbraní. Reakce se podstatně zmírnily, ale i dnes tyto vrozené sklony formujeme našimi životními zkušenostmi a kulturou. Jsme schopni zvolit si, jak budeme určitou emoci projevovat, nebo naopak skrývat. [6]
- ↑ Understanding emotional intelligence [online]. : 1-50 [cit. 2015-12-28]. Dostupné z: http://www.free-management-ebooks.com/dldebk-pdf/fme-understanding-emotional-intelligence.pdf
- ↑ What is Emotional Intelligence? Institute for Health and Human Potential [online]. [cit. 2015-12-02]. Dostupné z: http://www.ihhp.com/meaning-of-emotional-intelligence#accordion_13408772231
- ↑ Emotional intelligence [online]. In: . [cit. 2015-12-28]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Emotional_intelligence#History
- ↑ Emoční inteligence. Vyd. 2., (V nakl. Metafora 1.). V Praze: Metafora, 2011, s. 17. ISBN 978-80-7359-334-6.
- ↑ Emoční inteligence. Vyd. 2., (V nakl. Metafora 1.). V Praze: Metafora, 2011, s. 16. ISBN 978-80-7359-334-6.
- ↑ Emoční inteligence. Vyd. 2., (V nakl. Metafora 1.). V Praze: Metafora, 2011, s. 17. ISBN 978-80-7359-334-6.