Gilles Lipovetsky

Gilles Lipovetsky

Gilles Lipovetsky, narozen 24. září 1944 v Millau, je francouzský sociolog, filosof a spisovatel, zabývající se primárně otázkami dnešní postmoderní společnosti. Řeší vzrůstající narcismus, individualismus a to, že člověk není pánem své vlastní vůle, nýbrž se jí nechává ovládat a podléhá tlaku společnosti.

Život

Gilles Lipovetsky studoval filosofii na univerzitě v Grenoble. Svou "filosofickou kariéru" začal jakožto akční mladý Marxista, jímž se stal někdy v průběhu šedesátých let 20. století. Byl velmi nespokojen s tím, jakým směrem se vyvíjel edukativní systém ve Francii a proto se ve svých dvaceti čtyřech letech zapojil do povstání studentů v Paříži. Na universitní půdě tráví prakticky celý svůj život, protože po vystudování university v Grenoble na ní rovnou zůstal jakožto profesor filozofie, kterou tam úspěšně dostudoval. V průběhu svého života získal ještě dva doktoráty. Jeden na univerzitě v Sherbrooke a druhý na New Bulgarian University.

Tvorba a její významová nosnost

Své první významné dílo vydal roku 1983. Do tohoto roku procházel pomalým vnitřním vývojem, kdy se odvracel od Marxismu a začínal tolerovat, místy se i ztotožňovat s kapitalistickou dobou. Ona kniha nesla název L'ère du vide : Essais sur l'individualisme contemporai (Gallimard) a deklarovala svět jako postmoderní. Ten je podle ní charakterizován extrémní inklinací k individualismu a rozpadem politiky díky politickým stranám. Vyústění je takové, že se společnost staví zády ke sociálním povinnostem, na kterých demokracie a socialismus stojí a padá.
Pokračoval sepsáním knihy L'Empire de l'éphémère : la mode et son destin dans les sociétés modernes (Gallimard, 1987). V té pokračoval ve své obvyklé kontroverzní hravé ironii. Zabýval se v ní oblékáním, tělesnými mravy, sexuálními rolemi a politickou rétorikou, přičemž vše vztahoval pod módu, napříč historií. Také si myslí, že velký výběr dává lidem možnost aby se stali komplexními individui. Do roku 1991 se dále zabýval tématy jako jsou feminismus, trhy, globalizace, modernita a média, přičemž vše stále stahoval k individualismu a jak k němu celý svět spěje.

V další knize, kterou byla Le Crépuscule du devoir (Gallimard, 1992), podnikl další vývoj ve svém chápání společnosti a definoval v ní dobu jako hypermoderní. Ta se od postmoderní liší primárně již nezvratným spěním k globální civilizaci a orientaci na nové technologie.

La Troisième femme (Gallimard, 1997) byl další počin, ve kterém se zabýval problematikou boje za rovnoprávnost žen, která byla stimulována právě ženským konzumerismem, jelikož ženy jsou drtivě hlavními odběrateli luxusního zboží.

Po, z dešního pohledu, asi nejkontroverznější knize, pokračoval v novém tisíciletí dílem Métamorphoses de la culture libérale – Éthique, médias, entreprise, Montréal (Édition Liber, 2002). V té se zabývá paradoxy hypermoderní doby, která zároveň klade důraz na individualismu, regionalismus a globalizaci a také na kolektivní societu, která je zároveň otevřená a zároveň uzavřená.

V díle Le luxe éternel (éditions Gallimard, 2003), které dopsal záhy po knize předchozí se zabývá tématem luxusu napříč historií.

V dalším počinu se vrací ke svému myšlenkovému vývoji a notně ho doplňuje. Taktéž vydatně rozšiřuje svou interpretaci druhé moderní revoluce a zaměřuje se na popis nejcharakterističtějších rýsů. které s sebou hypermodernita v dobrém i ve zlém přináší.

Kniha nesoucí název Le bonheur paradoxal. Essai sur la société d'hyperconsommation (éditions Gallimard, 2006) řeší globalizaci velkých značek a jeho tak oblíbenou módu a luxus, jako stavební kámen hyper-konzumerismu. Stejného roku vydal i La société de déception (éditions Textuel, 2006), ve které se pozastavuje nad problematikou zklamání a také chtíče, který vytváří nezaplnitelné vakuum

L'écran global. Culture-médias et cinéma à l'âge hypermoderne (Seuil, 2007) se opět zabývá druhou moderní revolucí, finálně podtrhuje éru postmodernismu a poukazuje na stále se rozmnožující paradoxy, což je zapříčiněné komplexitou společnosti