Gestaltismus

Tvarová psychologie (z něm. gestalt = útvar, konfigurace, vzorec, struktura) je psychologický směr reagující na asocianismus a prosazující zásadu celosti. Někdy se též nazývá celostní psychologie.

Vznik

Německo, rok 1912, vznik gestalt psychologie anticipován:

• Výkladem vyšších vjemových funkcí
• Nedostatky asociační psychologie
• Konceptualizací tvarového problému
  • Christian von Ehrenfels při studiu hudební melodie zjistil, že se jako celek nemění, i když se mění jednotlivé tóny této melodie. Nelze ji tedy vysvětlit jako souhrn jednotlivých počitků (tónů)nýbrž jde o zcela nové specifické vlastnosti celku.
• Formulací zákonu o paměťovém vybavování
  • Dánský psycholog a filosof Harald Höffding vysvětlil preferenci celku nad částmi. Podle něj část jeví tendence vybavit si celek. Tento zákon řadí vedle klasických asociačních zákonů a považuje ho za nejdůležitější.
• Berlínská škola zakladatelů vycházela z Husserlovy fenomenologie. Uznávali závislost fenomenálního světa na světě reálném, objektivně existujícím.
• Existence celku a částí není absolutně nezávislá, ale relativní. Celek a část je v podstatě totéž. Rozdíl je pouze v ustanovení vzájemné podmíněné existence.

Hlavní představitelé

• Max Wertheimer
• Wolfgang Köhler
• Kurt Koffka

Tvarové zákony

• Zákon dobrého tvaru- tendence doplňovat obrazce
• Konstantnost velikosti- vnímání perspektivy
• Zákon výstižnosti- tendence vidět nejjednodušší tvar
• Zákon blízkosti - tendence vnímat podobné objekty jako skupiny
• Zákon figury a pozadí- schopnost mysli zaměřit pozornost na smysluplný tvar a ignorovat zbytek
• Zákon směru - v obrazcích hledáme čáry s nepřerušeným pokračováním
• Zákon podobnosti - smíšené skupiny podobných a odlišných objektů vidíme po příznačných skupinách