Procesy rozhodování a psychologické teorie rozhodování
Rozhodování je jednou z důležitých funkcí myšlení, dalo by se definovat jako „proces výběru mezi několika různými možnostmi“[1] (s. 230). Rozhodujeme se prakticky neustále ve všech oblastech našeho života.
Obsah
Teorie rozhodování
Klasická teorie rozhodování
Takto označujeme nejstarší teorie rozhodování, většinou vytvořené ekonomy, statistiky či filosofy, a tudíž stojí často na matematických základech a snaží se objevit vypočitatelné vzorce chování. Jednou z těchto teorií je ekonomický muž a žena. Ten předpokládá, že v momentě rozhodování je člověk:
- plně informován o všech alternativách a jejich možných důsledcích
- velmi citlivý na jemné odlišnosti mezi těmito alternativami
- uvažuje plně racionálně – rozhoduje se tak, aby maximalizoval něco, co je pro něj hodnota[2]
Další z teorií je teorie subjektivního očekávaného užitku, kdy je cílem rozhodování dosáhnout potěšení a vyhnout se bolesti. Každý z nás si pak vypočítává subjektivní užitek (založený na individuálním posouzení) a subjektivní pravděpodobnost (založenou na individuálním odhadu nikoli objektivních výpočtech). Například někdo, kdo má ženu a děti, bude vnímat větší záporný užitek z upozornění, že práce zahrnuje časté pobyty mimo domov a cesty do zahraničí než svobodný bezdětný člověk.
Predikce rozhodnutí jsme v tomto případě schopni, pakliže známe subjektivní očekávané užitky osoby, která se rozhoduje. Vycházíme také z přesvědčení, že lidé se snaží dosáhnout promyšlených rozhodnutí, založených na:
- zvážení možných alternativ s připuštěním toho, že některé další jsou možná nepředvídatelné
- využití maximálního množství dostupných informací s tím, že některé cenné údaje nemusejí být dostupné
- pečlivé, ač subjektivní, zvážení potenciálních rizik a výnosů
- pečlivé subjektivní kalkulaci pravděpodobnosti různých důsledků s tím, že jistota ohledně důsledků není možná
- maximálním stupni správného usuzování, které je založeno na všech těchto faktorech[3].
Postupem času se ovšem ukázalo, že lidé ne vždy dělají dokonalá rozhodnutí a nejsou zcela racionálními stvořeními.
Teorie omezené racionality [Herbert A. Simon]
Herber A. Simon (mimochodem držitel Nobelovy ceny za ekonomii) netvrdí, že lidé jsou nutně iracionální, ovšem, že jsou racionální v určitých mezích – pracuje tak s omezenou racionalitou. Rozhodovací postup nazval uspokojování – zvažujeme alternativy jednu po druhé a vybereme tu, která je pro nás jako první uspokojující, nebo alespoň splňující naše minimální požadavky. Například při koupi auta nezvažuji a neporovnávám všechny existující modely, ale postupně obcházím autosalony v mém okolí, dokud nenarazím na auto splňující mé požadavky[3]
Vylučovací metoda
Amos Tversky později zjistil, že v případě velkého množství alternativ, které nejsme schopni zvážit, používáme ještě jiné postupy[4]. Tehdy si stanovíme minimální kritérium jednoho z aspektů a vyloučíme všechny možnosti, které ho nesplňují. Takto postupujeme až do doby, kdy nám zbyde poslední možnost a tu zvolíme.
Heuristiky
Jedním z největších objevů měnící pohled na lidské rozhodování byly tzv. heuristiky – mentální zkratky, které během rozhodování provádíme, abychom si rozhodnutí urychlili a zjednodušili. Jako první je popsal Amos Tversky a Daniel Kahneman [5]. Kromě toho, že usnadňují kognitivní procesy při rozhodování, generují zároveň větší šanci na chybu. Jsou jimi:
heuristika reprezentativnosti
- Čím více se daná událost/objekt/osoba podobá prototypu dané kategorie, tím větší je pravděpodobnost, že do ní patří. Například budeme-li hádat povolání muže, který je inteligentní, rád nápomocný, ovšem bez vyššího zájmu v druhé lidi a realitu obecně, žije si spíše ve svém fantazijním světě a má velký cit pro pořádek, spíše mu přisoudíme povolání knihovníka než zubaře, číšníka či zaměstnance obchodí firmy. Ovšem už nebereme v potaz poměrný výskyt v populaci – zcela jistě více lidí je zaměstnancem obchodní firmy či číšníkem než knihovníkem. Také se tato heuristika používá při posuzování průběhu náhodných událostí. Při hodu mincí, bude pravděpodobnější pořadí P P O O P O nebo P P P P O O (P=panna, O=orel)? Obě možnosti jsou stejně pravděpodobné, ale první se nám může zdát „náhodnější“, a proto ji volíme častěji. S tím souvisí také tzv. hráčská klamná představa – pokud hráč prohrál pět po sobě jdoucích partií, věří, že pošesté už musí vyhrát. Také máme pod vlivem této heuristiky tendenci uvažovat o malých souborech lidí jako o reprezentativním vzorku celé populace a neuvědomujeme si například, že naši přátelé a blízcí neodpovídají složení celé populace.
heuristika dostupnosti/vybavitelnosti (availability)
- Události a jevy posuzujeme dle toho, jak je pro nás snadné vzpomenout si na něco, co považujeme za relevantní příklady daného jevu. Např. budeme tvrdit, že v angličtině existuje více písmen začínajících na "R", než těch, co písmeno "R" obsahují, protože si je snáze vybavíme [6]
heuristika ukotvení a přizpůsobení (anchoring and adjustment)
- Tato heuristika se nejlépe objasní na příkladu - zkuste odhadnout výpočet tohoto násobení:
A: 1x2x3x4x5x6x7x8 = ?
B: 8x7x6x5x4x3x2x1 = ?
Průměrný odhad v případě A byl asi 527, v případě B 2.632. Reálný výsledek je 40.320. Podle Tverskyho a Kahnemana to je tím, že první informace má pro nás největší váhu a pod jejím vlivem hodnotíme i zbytek. Lidé tak přizůsobí svůj odhad prvním číslům, jejichž vnímání vede k mentálnímu ukotvení taktéž ovlivňujícímu výšku odhadu [7] K podobnému efektu dochází také když jsou v obchodech slevy s uvedenými původními cenami - původní cena se tak pro nás stane "kotvou", oproti které bude aktuální cena působit velice výhodně.
efekt zarámování (framing effect)
- Popisuje tendenci reagovat na určitou situaci dle toho, zda je formulována jako zisk nebo jako ztráta. Lidé mají obecně tendenci méně riskovat, jedná-li se o ziskovou situaci (tzn. chtějí jistý zisk) a naopak více riskují jedná-li se o ztrátovou situaci. Experiment, který to hezky vysvětluje je popsát na této stránce.
Heuristiky mohou vést, jak už bylo zmíněno výše, k různým chybám. Jednou z nich je tzv. chyba konjunkce, kdy člověk odhaduje jako pravděpodobnější jev, který patří do podskupiny druhého jevu. Např. lidé budou tvrdit, že je existuje 18 % mužů, kteří přežili infarkt a zároveň 30 % mužů nad 55 let, kteří přežili infarkt. To je očividně mylné, jelikož muži nad 55 let tvoří pouze podskupinu všech mužů. Snížení výskytu této chyby se dosáhne, necháme-li lidi uvažovat v relativní četnostech oproti procentům [8]
Reference
- ↑ Plháková, A. (2003). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.
- ↑ Edwards, W. (1954). The theory of decision making. Psychological Bulletin, 51, 380-417.
- ↑ 3,0 3,1 Sternberg, R. J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál.
- ↑ Tversky, A. (1972). Elimination by aspects: A theory of choice. Psychological Review, 79, 281-299.
- ↑ Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. London: Penguin Books.
- ↑ Tversky, A. (1973). Availability: A heuristic for judging frequency and probability.
- ↑ Tversky, A. & Kahneman, D. (1974). Judgement under Uncertainty: Heuristics and Biases.
- ↑ Tversky, A. (1983). Extensional versus intuitive reasoning: The conjunction fallacy in probability judgment.
Použitá literatura
Plháková, A. (2003). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.
Sternberg, R. J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál.
Tversky, A. & Kahneman, D. (1974). Judgement under Uncertainty: Heuristics and Biases. Science, 185, 1124-1131.
Související stránky
Přehled kognitivních zkreslení
Daniel Kahneman
Heuristika dostupnosti