Materialistický výklad psychiky v podání Lucretia Cara

Lucretius Carus (97 - 55 př.n.l.)

• nejvýznamnější římský stoupenec epikúreismu
  
• filosofii svého, v té době již mrtvého učitele a zakladatele tohoto směru (Epikúros ze Samu, 341 - 270 př.n.l.), studoval prostřednictvím jeho spisů
  
• filosofii Epikúrovu převedl do podoby didaktické básně De rerum natura - tato báseň je považována za důležitý pramen poznání Epikúrova díla
• Lucretiova báseň vyšla v českém překladu pod názvem O přírodě.

Epikureismus

• Tento filozofický směr byl často nesprávně spojován s představami života prostopášného, s obžerstvím a rozkošemi; o tuto kritiku se zasloužila především církev.
• Epikúros podle mnoha zpráv ovšem žil velmi skromně, přičemž doporučoval vodu a chléb, které posktují člověku tu nejvyšší slast.
• Cílem v životě člověka je podle epikureismu slast. Jak si tuto slast Epikúros představuje?

,,Slastí nemíníme rozkoše prostopášníků ani rozkoše spočívající v požitkářství,...nýbrž stav, v němž člověk necítí bolest. Neboť nečiní život příjemným ani ustavičné pitky a hodokvasy, ani obcování s hochy a se ženami, ani požívání ryb a jiných věcí, které poskytuje bohatý stůl, nýbrž střízlivý úsudek, vyhledávající důvody pro každou volbu i pro každé odmítnutí a zapuzující klamné domněnky, z nichž nejčastěji zachvacuje duše zmatek''.

• Epikúreismus je tedy kultivovaným hédonismem: Štěstí spočívá podle Epikúra v prožití něčeho příjemného a neštěstí naopak v prožitku něčeho nepříjemného.
• K dosažení blaženosti plně postačuje samotná nepřítomnost utrpení = je to klid duše a bezbolestnost těla, které nás naplňují štěstím, protože jsme fyzicky i duševně zdrávi. Jedině v tomto stavu se dostavuje radost ze života.
• Co je největší překážkou štěstí? Strach, kterého se musíme zbavit, abychom byli šťastní.

Formy strachu:

• Nemůžeme dosáhnout štěstí - překonáme tehdy, uvědomíme-li si, že radost je snadno dostupná, žijeme-li rozumně.
• Strach z utrpení - překonáme tehdy, když máme na paměti, že utrpení netrvá dlouho a přejde: hrozné jsou naše představy o věcech, nikoli věci samy o sobě.
• strach ze smrti - překonáme tehdy, když si budeme zvykat na to, že mrt není vzhledem k nám ničím. Proč? Veškeré zlo a dobro je výsledkem myslového vnímání; smrt je pak zbavením smyslové činnosti. Když tu jsme my, není tu smrt, a když je tu smrt, nejsme tu již my.

Titus, L. C. (1971). O přírodě. Praha: Svoboda.

Diogenes, L. (1952). Život a učení filosofa Epikura. Praha: Rovnost.

Diogenes, L. (1952). Život a učení filosofa Epikura. Praha: Rovnost.