Chování a prožívání člověka ve zdraví a v nemoci

• terminologie:
• behaviour, behavioural
• behavior, behavioral S-R schéma
• S-O-R schéma
• důvody snah o změny chování
• možnosti realizace - jde pouze o odnaučení nevhodných a naučení vhodných vzorců chování (patterns of behavior)

• interferující okolnosti v praxi:
• osobnostní zvláštnosti (vlastnosti, reaktivita, vzrušivost ad.)
• úroveň a kvalita motivačních zdrojů pacientů i lékařů
• vzájemný vztah lékař a pacienta
• stupeň odolnosti vůči stresu vyplývajícímu často právě z navozovaných změn
• různé dimenze kognitivního stylu zúčastněných osob
• tendence setrvávat v určité stereotypii životního stylu
• nechuť nahradit zakořeněné vlastnosti
• nelibě prožívaný pocit ztráty, vznikající opuštěním některého ze
• vžitých vzorců chování , který dříve tvořil součást životního stylu
• již od počátku 50. let v USA, později i v západní Evropě
• méně propracovaná teorie, přesto řada poznatků úspěšných (emoční poruchy, potlačování strachu)
• rozvoj v souvislosti s prevencí, orientace na výživu a typ chování, později též na fyzickou aktivitu a odvykání kouření

• v současnosti shoda ve dvou hlavních aspektech:

1. k dosažení změn chování a jednání je třeba kromě teoretických východisek i
2. názorného popisu konkrétních podmínek realizace těchto změn

• změna chování na individuální úrovni, má-li být trvalá či dlouhodobá, je podmíněna:

1. dosažením určitých znalostí, informací (knowledge = znalosti), relativně ucelené soubory informací, reflektujících minulou (individuální či společenskou) zkušenost, jež jsou předávány buď individuálně nebo mediálním přenosem , dostatečná úroveň znalostí je nezbytnou podmínkou změn
2. zaujetím určitých názorů a postojů (attitude) - názory, postoje – pohotovost k určité aktivaci motivace, uplatňují se v nich všechny složky psychické činnosti (kognice, motivace, konace), vyjadřují i určité obsahy – jsou to tzv. hodnotící vztahy, vyznačují se třemi hlavními atributy, jsou intencionální, vztahují se k určitému objektu, dodávají hodnocení určitý směr v dimenzi +/neutrál/-, intenzita hodnocení
3. osvojením určitých speciálních dovedností (skill) - vytvořením přesvědčení či vzniku (belief) o užitečnosti a potřebnosti změn, jež vede k vyšší identifikaci, ztotožněním se se stanoveným cílem

O. Prochaska – self-change (změna sebe)

• 1. fáze – prekomplentace (první úvahy o potřebě změny)
• 2. fáze – komplentace (plné zaujetí změnou, soustředění na přednosti změny, člověk se zahltí pozitivními důvody), realizace změn, udržení změn, definitivní rozhodnutí pro změnu

transteoretický model

• 1. fáze - prekomplentace, příprava
• 2. fáze - komplentace – období uvažování změn po dobu cca 6 měsíců
• bilancování zisků, ztrát, nákladů
• 3. fáze – příprava, soustředění pozornosti na to, co by člověk měl uskutečnit v nejbližší budoucnosti, konkrétní činnost, zbavování se produktů, zvyků, snižování dávek např. u kouření
• 4. fáze – akce, realizace hlavních činností znamenajících uskutečnění změny
• 5. fáze – pokračování v nových vzorcích chování, prevence návratu k minulosti

A. Bandura – teorie sociálního učení

• 1973
• sociálně kognitivní teorie 1991
• koncepce triadického recipročního determinismu – existují tři skupiny faktorů ovlivňující chování lidí :

1. vlastní chování a jednání
2. vnitřní osobnostní dispozice
3. vnější prostředí

• všechny tři faktory na sebe navzájem navazují a podmiňují se
• self-efficacy – důvěra ve vlastní schopnosti a možnost jejich uplatnění,
• sebeuplatnění
• percepce self efficacy ovlivňuje myšlenkové vzorce jednotlivých aktivit, ale i
• emocionalitu (arousal)
• programy změn chování se doporučují provádět v krocích, jež na sebe navazují
• jedním z nich je program vytvořený v Centru pro výzkum prevence chorob
• Stanfordské Univerzity:

1. identifikace problému, diagnostika, hledání rizikových faktorů v současném chování
2. utváření důvěry ve vlastní síly, posilování identifikace s cílem, vyladění LOC blíže k internímu
3. zvyšování uvědomění relevantních vzorců chování prostřednictvím self - monitoringu, záznamy událostí, spotřeby – místo, čas, okolnosti, pocity), kognitivní restrukturalizací (změny postojů)
4. utváření plánu akcí, detailní popis a rozpis postupu dílčích změn chování, stanovení specifických cílů, vyhledávání pomocných podnětů pro odstranění nevhodných návyků, vliv sociální opory (blízké osoby)
5. hodnocení plánu akcí, dodatečné změny; modifikace cílů, jež se ukázaly nereálnými
6. období, kdy se změna již uskutečnila a je částečně fixována v nových vzorcích chování, vštípit nutnost pokračovat v započatých změnách, příprava na nebezpečí recidivy a selhání (relapse), selhání není tragédií ani důvodem k rezignaci