Vliv interpretace textu na výsledky textové a obsahové analýzy

Výsledky obsahové analýzy mohou být interpretací ovlivněny. Toto ovlivnění může být záměrné nebo nezáměrné. Nezáměrné vyplývá ze subjektivního přístupu k obsahu dokumentu a textu výsledku obsahové analýzy. Záměrnou interpretací obsahu dokumentu může vzniknout například kritická anotace, anotace komerční nebo recenze.

Výsledky obsahové analýzy, ovlivněné interpretací kritická anotace Kritická anotace obsahuje kromě stručné charakteristiky textu, také její hodnocení. Toto hodnocení by mělo prostupovat celou anotací, nemělo by mít tedy formu dodatku na konci textu. Hodnocení nemusí být původní, ale může se převzít z jiných zdrojů (z recenzí apod.). Komerční anotace Komerční anotace vytvářejí nakladatelství nebo knihkupectví. Jde o stručný obsah dokumentu, jehož hlavním úkolem je nalákat zákazníka. Z tohoto důvodu nemusejí být tyto anotace úplně objektivní. Recenze Jde o kritické zhodnocení většinou nově vydaného díla. Hodnocení díla pochází od autora recenze, nemělo by tedy být převzaté. Recenze jsou většinou tvořeny odborníky na danou oblast a jsou vydávány buď v periodickém tisku nebo případně jako knižní soubory.


Text

Podle České terminologické databáze knihovnictví a informační vědy je text:

"Data ve formě znaků, symbolů, slov, slovních spojení, paragrafů, vět, tabulek nebo jiných znakových uspořádání určená k vyjádření významu, jejichž interpretace se nezbytně zakládá na čtenářových znalostech nějakého přirozeného jazyka nebo umělého jazyka." [1]

Dříve se pojem text používal spíše ve významu psaného slova, dnes se za text považuje projev psaný i ústní, který má za cíl přenos nějaké informace. Nicméně obor textologie se zabývá tímto pojmem jako označením pouze pro psaný text. Z pohledu literární teorie je text komunikační zpráva, kterou vytvořil autor textu, a jehož příjemci mohou být jednotliví čtenáři či jejich skupiny.[2]

Obsahová analýza

Obsahovou analýzou se rozumí soustava metod a pravidel zaměřených na zachycení obsahu či tematiky dokumentu a dalších pro daný účel významných hledisek (forma dokumentu, uživatelské určení, časové a prostorové hledisko). Nejčastějšími výsledky obsahové analýzy dokumentu jsou abstrakt, anotace, nebo v prostředí pořádání informací například předmětová hesla, deskriptory nebo znaky (symboly) pořádacího systému. K analýze obsahu dokumentu jsou používány určité prvky, které se mohou, ale nemusí v textu vyskytovat. Jsou jimi například název a podnázev dokumentu, nejde však o jediné zdroje. Další informace lze získat prohlídkou dokumentu a jeho studiem. Dále mohou být v dokumentu uvedeny další identifikační údaje (jméno původce, apod.). V neposlední řadě lze pro obsahovou analýzu čerpat informace ze zdrojů, použitých při tvorbě dokumentu. [3]

Interpretace

Pojmy analýza a interpretace jsou si velmi blízké a těžko se od sebe oddělují. V podstatě lze uvést, že kde se při analýze dá rozhodnout mezi několika možnostmi (tj. není jednoznačná), už vlastně nejde o analýzu, ale o interpretaci. Vztah těchto dvou pojmů by se dal také vyjádřit tvrzením, že interpretace textu je založena na jeho předchozí analýze.[4]

Odkazy

  1. UHLÍŘ, Zdeněk. Text. Praha: Národní knihovna ČR, 2003-. Dostupné také z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct
  2. PAVERA, Libor a František VŠETIČKA. Lexikon literárních pojmů. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002. ISBN 80-7182-124-1.
  3. KOVÁŘ, Blahoslav. Obsahová analýza dokumentu. Praha: UVTEI, 1974, 44 s.
  4. HRBÁČEK, Josef. Recepce textu, jeho analýza a interpretace. 2005. Dostupné také z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7813