Pojednejte o vývoji katalogizačních pravidel v České republice

Českou katalogizační praxi v průběhu 20. století významně ovlivnily:

1. Pruské instrukce
2. Sovětská pravidla
3. Anglo-americká pravidla

Vznik republiky

• JAROMÍR BORECKÝ (1869-1951) - ředitel Veřejné a univerzitní knihovny v Praze, básník, hudební kritik, orientalista
• Pravidla katalogu základního (1925) - silně závislá na Pruské instrukci (1899)
• Používala se do 50. Let 20. století

Další předválečná pravidla

• ZDENĚK VÁCLAV TOBOLKA (1874-1951) - ředitel knihovny Národního shromáždění
• Jeho pravidla vycházela z potřeb instituce
• „Pravidla, jimiž se řídí budování abecedního seznamu jmenného“
• Pravidla poměrně jednoduchá - v některých veřejných knihovnách
• LADISLAV JAN ŽIVNÝ (1872-1949) - teoretik, práce orientoval na anglo-americké přístupy; uvedl jako první zásady pro popis pod korporativním autorem

Po válce

• 1950 – „Prozatímní pravidla abecedního jmenného seznamu“
• Kolektivní dílo (JAROSLAV DRTINA, 1908-1967) - odpoutání od pruské instrukce
• Pravidla poměrně stručná, určitý vliv ještě anglo-americký (sovětská nebyla dokončena)
• Nepostihovala speciální druhy dokumentů, velkým knihovnám nevyhovovala

Pravidla jmenného katalogu

• MIROSLAV NÁDVORNÍK (1921-1989)
• Orientace na Sovětská pravidla
• 1. Vyd. 1959- dopracování Prozatímních pravidel
• Určena velkým a středním knihovnám
• 1960 - Pravidla jmenného katalogu pro střední a menší knihovny
• 1972 - Pravidla jmenného záznamu speciálních dokumentů a analytického popis

ČSN

• ČSN - 01 0195 Bibliografický a katalogizační záznam, schválena 6. 10. 1964, s účinností od 1. 4. 1965
• Norma měla být závazná – účel – sjednocení katalogizační praxe
• Norma vycházela z Nádvorníkových pravidel
• Vliv Pařížské konference
• Přesto četné rozdíly mezi knihovnami (neexistovala směna záznamů)

2. Vyd. Pravidel jmenného katalogu

• 1969
• Pařížské principy, zejména – korporace v záhlaví
• Používány do konce 80. Let 20. stol.

ISBD

• Neodrazila se v Nádvorníkových pravidlech
• Experimentálně použita r. 1982, provozně pak od roku 1983 pro záznamy české národní bibliografie

Transformace - 80. Léta - 1993 – počátky automatizace - ASNB-K (Automatizovaný systém české národní knižní bibliografie) - Cíl - tisk sešitů národní bibliografie - Nebyla to databáze, ale pracovní listy - Součástí projektu však analýza mezinárodních standardů - ISBD - Záznamy dobře strukturovány => snadná konvertibilita v následných letech - Automatizovaný systém zpracování fondů (ASZF) - 1987 - Zpracování anglické literatury - Databázová struktura, ISBD - Vzniká základ datové struktury => Obecná datová struktura - 1988 - => vzniká formát: „Výměnný formát“ 1989 Výměnný formát - Jádrem systému MAKS (Modulární automatizovaný knihovnický systém) - Nadstavba databázového systému CDS/ISIS - MAKS vychází z UNIMARC - Díky MAKS prosazení ISBD ještě předtím, než byla u nás vydána (např. Tisk již ve struktuře ISBD) Revize ČSN 01 0195 - Začátek 90. Let - potřeba nových pravidel - Revize vyšla r. 1992 pod názvem „Bibliografický záznam“ - Implementace ISBD, svým rozsahem však nemohla nahradit pravidla Nová katalogizační pravidla - Vypracována v průběhu roku 1992 - Diskutováno převzetí AACR2R – zamítnuto - Pravidla vycházela z AACR2R, respektovala ISBD, integrovala vše moderní a pozitivní z dalších katalogizačních pravidel domácích i zahraničních - Kolektiv veden doc. HANOU VODIČKOVOU - „Pravidla jmenného popisu“ - Měla být vydána r. 1993; fixace na tištěný výstup, malá zkušenost s automatizací, výměnou záznamů apod. Transformace II - 1994- - Závěry diskusí - je nutné se orientovat na mezinárodní výměnu záznamů => pozastavení prací na vlastních pravidlech, nutnost přeložit AACR2R - Rozhodnutí ohledně UNIMARC - 2004 - MARC 21 RDA – 2015

Oficiální instrukcí v období celé předmnichovské republiky a dále až do roku 1950 byla Pravidla katalogu základního s dodatkem o popisu spisů drobných vydaná v roce 1925. Po roce 1948 vznikla potřeba vydání nových pravidel. Důvody byly věcné (existující instrukce již byly zastaralé), ale také ideologické - knihovník se stává aktivním politicko-výchovným pracovníkem a propagátorem hodnotné literatury uložené v knihovně, podle sovětského vzoru. V této atmosféře vycházejí v roce 1950 Prozatímní pravidla abecedního jmenného seznamu. Absence návodu pro zpracování speciálních dokumentů a počátek rozdělení knihovnictví a dokumentace (které se v dalších letech ještě prohloubilo) vedly v roce 1952 ke vzniku další instrukce s názvem Jednotný katalogizační předpis pro literární služ-bu. Českou katalogizační praxi významně ovlivnila na několik desetiletí Pravidla jmenného katalogu, která vznikla v roce 1959 dopracováním Prozatímních pravidel a byla určena velkým a středním knihovnám všech typů.