Deviace v aktivitě

Deviace v aktivitě jsou poruchami způsobu dosahování vzrušení a uspokojení v sexu. Patří mezi ně:

1. Voyeurismus
2. Exhibicionismus
3. Frotérismus
4. Tušérství
5. Patologická sexuální agrese
6. Agresivní sadismus
7. Sadismus a masochismus
8. Jiné sexuální deviace v aktivitě

Deviace mohou být stejně tak komorbidní a dále se kombinovat s jinými. Nejčastěji se vyskytují kombinace dvou zájmů (homosexuální sadismus apod.), ale může jich být i více. V takovýchto složitějších případech pak hovoříme o Kombinovaných sexuálních deviacích (F65.6, MKN-10).

Voyeurismus

Vzrušení je dosahováno sledováním nic netušících anonymních objektů při jejich intimních chvílích (při masturbaci, souložení, převlékání, koupání, močení apod.). Od normální sexuální zvědavosti se voyeurismus liší tím, že je toto sledování (většinou spojené s masturbací) upřednostňováno před partnerskými sexuálními aktivitami. Slídilství (=voyeurismus) je nejrozšířenější meži mladými muži do 35 let.

Voyeurismus zůstává velmi často kvůli svému charakteru neodhaleno, a voyeuři vyhledávají odbornou pomoc sami zřídka. Voyeuři mohou své parafilii přizpůsobovat své koníčky a zaměstnaní i proto, že voyeurismus je značně kompulzivní poruchou (např. bývají myči oken).

Exhibicionismus

Vzrušení je dosahováno odhalováním někdy erigovaného, někdy flacidního penisu před neznámými ženami/dívkami (jednotlivými i skupinami). Stejně tak bývá odhalení spojeno s erekcí a masturbací, ale ne vždy. Exhibicionistu vzrušuje pohled ženy na jeho penis. Exhibicí svého genitálu exhibicionista „vyslovuje“ přání po pozitivní obdivné reakci kolemjdoucí, pokud se očekávaná reakce nedostaví, zažívá pocit studu.

Exhibicionismus patří k nejrozšířenějším sexuálním deviacím a má značně kompulzivní charakter, přitom však praví ehxibicionisté bývají častokrát bázlivými a relativně dobře adaptovanými partnery (většinou se jedná o muže). Častokrát jsou např. starostlivými otci od rodin, kteří příliš nechodí do hospod a kteří jsou sexuálně aktivními manžely.

Expozér genitálu nutně neznamená ehxhibicionista
Expozice genitálu obecně patří k nejčastěji posuzovaným sexuálním deliktům. Více než 60 % dospělých žen uvádí, že se s takovýmto počínáním muže alespoň někdy setkalo. Je však třeba rozlišovat více druhů expozérů genitálu a nezaměňovat je za exhibicionisty. Pravým exhibicionistům ke spokojenosti stačí komunikace oko-penis a o bližší intenzivnější kontakt s kolemjdoucí nestojí. Pokud se jedná o expozici genitálu před dětmi (např. i s doprovodným obtěžováním), jedná se zřejmě o pedofila. Stejně tak expozice genitálu se zkracováním vzdálenosti a doprovodnou (agresivní) komunikací s kolemjdoucí je spíše náhradní aktivitou sexuálního agresora či sadisty s pravděpodobným stupňováním formy navazování kontaktu. Agresivní formy expozice genitálu (pedofilní, sexuálně agresivní, sadistické) tvoří asi jednu pětinu zjištěných a posuzovaných expozérů genitálu. 

Frotérismus

Vzrušení je dosahováno třením se o neznámé ženské objekty v davech či tlačenicích (kupříkladu v MHD). Frotéři předstírají, že se ženy dotýkají svým erigovaným penisem náhodou či omylem a častokrát tato aktivita končí ejakulací frotérů na šaty ženy, které si toho nejprve ani nemusí všimnout. Frotéři se zřídkakdy dostanou před soud, neboť na toto chování častokrát kvůli obavám z veřejné scény nebývá ženami upozorněno. Zároveň je však frotérismus častokrát doprovázen jinými parafiliemi (ehxibicionismem, voyeurismem a dalšími).

Tušérství

Vzrušení tušéři dosahují doteky anonymních ženských objektů na jejich intimních místech (prsou, hýždích) při zjevně neerotické situaci (na ulici, v parku, na koncertech či v MHD) za doprovodu obscénních slovních výrazů. K závažnějšímu přímo agresivnímu chování se však tušéři neuchylují, v případě většího obtěžování se již jedná o přechod k patologické sexuální agresivitě.

Patologická sexuální agrese

Patologická sexuální agrese nemá samostatný odlišující znak, tudíž není uvedena v MKN přímo, nýbrž v kategorii „jiné poruchy sexuální preference“. Weiss i Zvěřina však uvádějí tuto sexuální deviace takto zvlášť, jelikož někteří sexuální agresoři nemají žádnou zřejmou sadistickou deviantní vlohu, i přesto, že se dopouštějí znásilnění opakovaně. Jedná se o mladé pachatele, kteří bez jakékoli dřívější komunikace ženu osahávají, fyzicky obtěžují či případně znásilní. Stereotypní chování takovéhoto agresora se dá přirovnat k loveckému. Pachatel nestojí o spolupráci ze strany oběti, a proto ženu častokrát zmlátí nebo jinak ublíží. Často se jedná o psychopatické osobnosti.

Patologická sexuální agresivita je nejčastěji diagnostikována u pachatelů opakovaných sexuálně agresivních deliktů. Je však třeba odlišit nebezpečné sexuální agresory od sociosexuálně nevyvinutých mladíků, u kterých je náprava sexuálního přizpůsobení se možná. Zdá se totiž, že se může jednat o určitou vývojovou fázi, kterou lze u takovýchto jedinců zvrátit správným směrem.

Teorie Sexy sons
Fisherova evoluční teorie Sexy sons tvrdí, že ženy upřednostňují sexuálně naléhavé dravé muže, neboť právě s nimi mají nejvyšší pravděpodobnost velkého množství podobných synů, kteří budou mít opět velkou pravděpodobnost úspěšné reprodukce a tím i maximálního rozšíření vlastní genetické informace.

Agresivní sadismus

Agresivní sadismus rovněž není v rámci MKN uveden přímo, nýbrž jako součást kategorie sadomasochismu a jiných poruch sexuální preference. Erotickým zájmem agresivních sadistů je znehybňování dané oběti a svévolná manipulace s ní (jako s voskovou figurínou). Agresivní sadista brutálně napadá objekt svého zájmu. Pro agresivního sadistu není primárně cílem dosáhnout pohlavního styku, nýbrž samoúčelné trýznění oběti, které tak sadistu odlišuje od patologického sexuálního agresora. Agresivními sadisty je většina sériových sexuálních vrahů, u nichž je však patrná jistá progrese jejich deliktů (např. od expozice genitálu a méně závažných činů až po vraždu). V případě vraždy se stejně tak může jednat o nekrofilního sadistu, který baží po manipulaci s obětí po její smrti.

Dalšími podobami agresivního sadismu jsou např. žiletkáři (roztrhávají oděvy žiletkou a ejakulují) a saliromani (stříkají na ženy lepidla, kyseliny).

Sadismus a masochismus

Sadismus (spolu s masochismem v v MKN-10 jako sadomasochismus) má obecně velmi pestrou škálu sexuálně deviantních projevů, od fetišismu až po útočné formy (viz výše zmíněný Agresivní sadismus). Sadisté mohou být heterosexuální, homosexuální či se mohou ukájet např. na zvířatech. Obecně je sadismus charakterizován agresí, hostilitou a touhou po kontrole objektu svého sexuálního zájmu. Sadismus se zpravidla vyskutuje spolu s masochismem (lat. algolagnie) v jednom jedinci.

Obvykle se v partnerských vztazích mohou běžně objevit tak, že se partneři v rámci těchto aktivit střídají (Switching), a mohou mít konkrétně formu Bondingu – svazování partnera za souhlasu obou zúčastněných či Spankingu – „naplácaní zlobivé žačce“. Sadisté mají stejně tak při sexu rádi polohu zezadu, jelikož při něm ukazují svou dominanci, ponížení partnera a chybí zde oční kontakt. Jinými formami je např. hraní na psa za verbálního doprovodu, ukazování nahé partnerky jiným mužům, dle Weisse sem lze rovněž zařadit Candaulismus, který charakterizuje sledování partnerky při souloži s jiným mužem/muži. K masochistickým praktikám lze rovněž zařadit např. Asfyxilii – přidušení pro dosažení sexuálního vzrušení (českým označením také koevarismus, podle herce Národního divadla, který touto sexuální deviací trpěl).

Sadomasochistická deviace může mít stejně pouze podobou fantazií, které by se jedinci realizovat ve skutečnosti nelíbilo. Takovéto vzrušivé představy značíme jako ideatorní sadismus. Dle Zvěřiny lze sadismus kromě (1) agresivního sadismu rozdělit na další dva druhy:

(2) Fetišistický sadismus

Sadismus v této podobě má povahu intimní erotické záliby zaměřené zejména na předměty se sadomasochistickými praktikami spojenými. Tato forma jiné osoby zpravidla neohrožuje, jelikož dotyčný deviant může své aktivity provádět za souhlasu sexuálního partnera či s prostitutkami a prostituty.

(3) Pseudopedagogický sadismus

Pseudopedagogický sadismus je zaměřen zejména na děti a dospívající. Hlavními znaky takovéhoto sadismu je vyžadování poslušnosti a disciplíny mnohdy pouze na symbolické úrovni. Tato forma je zejména rozšířena v partnerských vztazích a rodinách. Pseudopedagogičtí sadisté si častokrát nevědomě vyhledávají patřičné zaměstnání (vychovatelé), aniž by si byli své deviace vědomi.

Dalšími formami sadomasochismu jsou např.:

1. Erotografomanie: Muž je vzrušován psaním erotických dopisů (současně např. SMS) anonymním ženám, často se sadistickým obsahem. Představuje si, jak žena dopis čte a vzrušuje ho to.
2. Skatofilie: Jedince vzrušuje anonymní telefonování se sexuálním obsahem.
3. Klysmafilie a uretální manipulace: Jedinec se při klysmafilii ukájí podáváním klystýru. Při uretální manipulaci sexuální zájem spočívá v dráždění oblasti močové trubice, či vsouvání předmětů
4. Triolismus/Kandaulismus: Jedinec se ukájí při spatřování ženy jak souloží s jiným mužem či muži.
5. Kleptofilie: Dosahování sexuálního vzrušení krádežemi.
6. Naratofilie: Dosažení sexuálního vzrušení vyprávěním obscénním sexuálně zaměřených slov a příběhů.
7. Autoassassinatofilie: Jedinec dosahuje sexuálního vzrušení riskováním svého života.
8. Symforofilie: Jedinec se sexuálně ukájí při sledování nehody či přírodní katastrofy.

Odkazy

Doporučená literatura

Weiss, P. (2002). Sexuální deviace: klasifikace, diagnostika, léčba. Portál.

Weiss, P. (2010). a kol. Sexuologie. 1. vyd. Praha.

Zvěřina, J. (2003). Sexuologie (nejen) pro lékaře. Brno: CERM.

Související články

...

Klíčová slova

Voyeurismus, Exhibicionismus, Frotérismus, Tušérství, Patologická sexuální agrese, Agresivní sadismus, Sadismus a masochismus