Pojetí a rozvoj andragogiky. Podstata andragogiky. Vznik vzdělávání dospělých. Formy vzdělávání dospělých. Vývoj vzdělávání dospělých od šedesátých let a jeho dnešní stav.

Andragogika

Andragogika je vědní a studijní obor zaměřený na veškeré aspekty vzdělávání a učení dospělých. Je to doprovázení člověka při jeho cestě vzděláním, poznáním a pochopením světa. Andragogika preferuje pojem vzdělávání (učení se), nikoliv výchova.

Vzdělávání dospělých se definovalo jako uspokojení subjektivních vzdělávacích (poznávacích, orientačních) potřeb jedince, jako personální růst, často s doplňkem nutnosti zajistit integraci jednotlivce do společnosti.

Předmět andragogiky

Zjednodušeně řečeno je předmětem andragogiky učící se dospělý, resp. celoživotní vzdělávání a učení se dospělých v celé jeho šíři. Svázanost s otázkami výkonu povolání, dalšího podnikového vzdělávání (rozvoj lidských zdrojů), potřeb sociální politiky (nezaměstnanost) a aktuálních celospolečenských témat (migrace).

Rozdíl oproti pedagogice spočívá v pohledu na učícího se: Dospělý není v andragogice většinou izolován od svých rolí v pracovním, společenském a privátním životě, není tedy redukován na „žáka“ – vzdělání mu pomáhá zvládat nároky života, nesnaží se ale vytvářet jeho osobnost.

Vznik a vývoj

Poprvé tento termín použil Kapp (1833) – snažil se odlišit pedagogiku a vzdělávání dospělých, které mají jiné cíle a východiska.

Rozmach v 19.stol. a 20.stol. Původně se jednalo o nespecifickou nabídku vzdělávání, která se vztahovala nejen na dospělé, ale i na mládež. Až stabilizace školských systémů a jejich rozvoj vedl k oddělení vlastního vzdělávání dospělých. V západních zemích tento rozmach nastal v 60.-70. letech, kdy byly všeobecně akceptovány požadavky po rovnosti vzdělávacích šancí, a kdy zároveň byla identifikována vzdělanostní a kvalifikační krize jako překážka dalšího hospodářského rozvoje. V těchto letech se také začala prosazovat myšlenka, že vzdělávání je proces, který doprovází člověka po celý jeho život (člověk má možnost se po celý život zdokonalovat, dnes už povinnost – jinak nezvládne rychle se měnící podmínky). Vzdělávání dospělých se začíná přeměňovat v permanentní, celoživotní proces učení.

Důvody vzniku

1. hlavním důvodem byla společenská poptávka po nových druzích znalostí
2. emancipace pomocí vzdělávání (každý má úspěch ve svých rukou a je zodpovědný za své vzdělání a zvyšování kvalifikace)
3. kompenzace nedostatků školských systémů (možnost doplnit si chybějící vzdělání, pokračování ve vzdělávací dráze)
4. princip rovných příležitostí, možností se vzdělávat
5. vědecký a technologický pokrok
6. myšlenka, že vzdělávání je celoživotní proces
7. vzdělanostní a kvalifikační krize (vyšší nároky na vzdělání a kvalifikaci)
8. rychle se měnící podmínky (konkurence – nutnost zlepšovat se)

Rozvoj andragogiky (a pedagogiky vůbec) vedl ke kvalitativnímu i kvantitativnímu nárůstu vzdělanosti a k novému pojetí vzdělávání v životě jednotlivce a společnosti.

Současný stav

• hodnota a prestiž vzdělání roste – stále více lidí cítí potřebu participovat na dalším vzdělávání
• vzdělávání dospělých zatím nevytvořilo čtvrtý subsystém vzdělávací soustavy (vedle všeobecného, odborného a vysokého školství)
• VD se stalo součástí personální politiky v organizacích
• přesun od zájmového a všeobecného vzdělávání k získávání profesních kvalifikací a kompetencí
• nabídky VD prudce rostou
• učení je kultivace vlastního životního stylu
• změny v hodnotovém zaměření lidí – (lidé jsou náročnější, kritičtější, vybíravější), vzdělání se stává klíčovou hodnotou

Účel vzdělávání dospělých

• druhá vzdělávací šance pro lidi, kteří nezískali vzdělání v určeném úseku života
• zvyšování kvalifikací a kompetencí
• rozvoj schopností a dovedností
• rozvoj kulturních a všeobecných znalostí nebo schopností trávit hodnotně volný čas

Formy vzdělávání dospělých

1. organizované někým druhým – např. univerzity třetího věku, kurzy celoživotního vzdělávání; workshopy, semináře, školení, výukové programy (e-learning), kurzy, výcviky, apod.; většinou je organizují soukromé firmy (instituce);

• formální vzdělávání – v rámci škol (formálních institucí); mají normativně vymezené cíle, funkce, obsahy, prostředky i způsoby hodnocení; výstupem je oficiálně uznávaný certifikát (diplom, osvědčení)
• neformální vzdělávání – aktivity konané mimo školský systém

2. organizované samotným dospělým – čtení knih, shánění informací, zhlédnutí dokumentárního filmu (videa), poslech nahrávek (např. i vážné hudby), atd.

3. incidentní učení (bezděčné) – učení není hlavním účelem (např. cestování, neobvyklé události, sbírání zkušeností, atd.)

Zdroje

Beneš, M. (2008). Andragogika. Praha: Grada.