Rukopisy

Rukopis (manuskript): 1. Ručně napsaný nebo kopírovaný dokument. - 2. Rukopis nebo strojopis připravený pro publikování ve větším množství kopií nebo exemplářů.

Rukopis – knihovnictví

Manuskript – z lainského manu scriptus, zapsáno rukou. Jakýkoliv písemný dokument vytvořený rukou (popřípadě jinou částí lidkého těla) a to i jinou technikou než je psaní – například vyškabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu. Mezi materiály na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur patří, vedle kamene, především:

• hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, klínové písmo, různé jazyky – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)
• papyrus (původně z Egypta, později se jeho užívání rozšířilo celým středomořím až do Itálie)
• březová kůra (Rusko)
• palmové listy (Indie)
• věštebné kosti (Čína, hovězí lopatky a želví krunýře)
• hliněné střepy (Řecko)
• pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo se na celou Evropu)
• obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)

Rukopis – kodikologie

Ručně psaná kniha, vzniklá před Gutenbergovím zdokonalením knihtisku a v prvních dobách jeho existence. Některé významné a známé rukopisy:

• Pasionál abatyše Kunhuty
• kniha z Kelsu
• Voynichův rukopis
• Rukopis královedvorský a zelenohorský (zde se ovšem s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrhy padělatele Václava Hanky

Rukopis – redakční praxe

Autorské dílo, které autor odevzdává redakci za učelem hromadného šíření (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o text psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě.

Literatura

PAVLÁT, Leo: Tajemství knihy. Albatros 1982.

Klíčová slova

Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument