Rukopisy
Rukopis (manuskript): 1. Ručně napsaný nebo kopírovaný dokument. - 2. Rukopis nebo strojopis připravený
pro publikování ve větším množství kopií nebo exemplářů.[1]
Obsah
Rukopis – knihovnictví
Manuskript – z lainského manu scriptus, zapsáno rukou. Jakýkoliv písemný dokument vytvořený rukou (popřípadě jinou částí lidkého těla) a to i jinou technikou než je psaní – například vyškabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu. Mezi materiály na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur patří, vedle kamene, především:
- hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, klínové písmo, různé jazyky – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)
- papyrus (původně z Egypta, později se jeho užívání rozšířilo celým středomořím až do Itálie)
- březová kůra (Rusko)
- palmové listy (Indie)
- věštebné kosti (Čína, hovězí lopatky a želví krunýře)
- hliněné střepy (Řecko)
- pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo se na celou Evropu)
- obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)
Rukopis – kodikologie
Ručně psaná kniha, vzniklá před Gutenbergovím zdokonalením knihtisku a v prvních dobách jeho existence. Některé významné a známé rukopisy:
- Pasionál abatyše Kunhuty
- kniha z Kelsu
- Voynichův rukopis
- Rukopis královedvorský a zelenohorský (zde se ovšem s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrhy padělatele Václava Hanky[2]
Rukopis – redakční praxe
Autorské dílo, které autor odevzdává redakci za učelem hromadného šíření (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o text psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě.
Reference
Literatura
PAVLÁT, Leo: Tajemství knihy. Albatros 1982.
Klíčová slova
Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument