Kritéria pro hodnocení pravdivosti tvrzení
Verze z 21. 6. 2014, 09:33, kterou vytvořil Lada.Svadlenkova (diskuse | příspěvky) (→Statistické (pravděpodobnostní))
Různé způsoby určení, zda je tvrzení pravdivé či nikoli.
Obsah
Korespondenční
- Věta je pravdivá tehdy, je-li v souladu se skutečností
- Akvinský, Aristoteles
- námitky - považuje za pravdivé to, co můžeme jednoznačně vypozorovat, ale takové pozorování není vždy možné
- Toto kritérium je tedy příliš omezené
Konsenzuální
- Pravdivé je to, co za pravdivé prohlásí lidé, kteří jsou v daném oboru považováni za odborníky
- V současnosti se s tímto kritériem stále setkáváme
- Námitky - je nebezpečné považovat za pravdu to, co považuje za pravdu jeden významný člověk
- Pokud se shodne více lidí, je ještě menší zpochybnitelnost takového tvrzení, byť nepravdivého
Konzistenční (koherenční)
- Tvrzení odvozené dle logických pravidel z jiného, již pravdivého tvrzení či axiomu se stává také pravdivé
- Námitky - může se objevit logická chyba (záměna nebo nepochopení termínů)
- Toto kriterium je nepoužitelné pro humanitní vědy (psychologii), ačkoli pro matematiku může být přijatelné
Pragmatické
- Pravdivé je to, co funguje.
- William James
- Námitky - pak je pravdivá i např. homeopatie, pokud přináší výsledky
Falzifikační
- Pravda je to, co dosud nebylo vyvráceno.
- Carl Raimund Popper
- Je problematické prokázat pravdu, snazší je vyvrátit nepravdu
- Námitky - stačí jediný případ popírající danou teorii, aby přestala být pravdivá
- Na druhou stranu, dokud není nalezen alespoň jeden důkaz, může být i nesmyslná teorie považována za pravdivou
- Pak vznikají teorie, které jsou považovány za pravdivé prostě proto, že se nikdo nechce zabývat jejich vyvracením (protože je to naprosto zjevně hloupost)
Statistické (pravděpodobnostní)
- Daniel Kahneman (Nobelova cena za psychologii)
- Dnešní model pravdivosti
- Pravdivé je to, co je statisticky ověřeno. (vypočítaná hladina p je nižší než stanovená hladina p)
- Podstatou je tedy statistické testování hypotéz, které má svá pravidla
- Možnost existence chyb prvního a druhého druhu
- Přijímá i výjimky a zpřesňuje náš odhad
Zdroje
Literatura
- J. Ferjenčík, Úvod do metodologie psychologického výzkumu: Jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál, 2000 - 256 s. ISBN 80-7178-367-6