Psychosomatická medicína

První zpochybnění biomedicínského modelu přinesla psychosomatická medicína. Ta se rozvíjela na začátku 20. století v reakci na Freudův rozbor vztahu mezi myslí a tělesným onemocněním. Freud na přelomu století popsal stav zvaný „hysterická paralýza“, při němž pacienti vykazovali ochrnutí končetin bez zjevné organické příčiny; navíc charakter ochrnutí neodpovídal anatomickému uspořádání nervů. Freud se domníval, že příčinou je duševní stav jedince, kdy potlačené pocity a prožitky byly vyjádřeny tělesným postižením. Toto vysvětlení svědčilo o interakci mezi myslí a tělem a o tom, že psychologické činitele nemusí být pouze důsledkem nemoci, ale mohou být také jednou z příčin.