Atribuční teorie zdraví

ATRIBUCE OHLEDNĚ CHOVÁNÍ, KTERÉ SE TÝKÁ ZDRAVÍ. Bylo zjištěno, že lidé přisuzují odpovědnost za své zdraví jedinci (vnitřní atribuce) zatímco nemoc vnímají jako něco, co napadá tělo z vnějšku (vnější atribuce). Vnímaná ovlivnitelnost vlastního onemocnění ovlivňuje to, jaký druh léčby si pacient vybere. Pacienti měli na výběr (1) inzulínovou pumpu (malé mechanické zařízení upevněné na kůži a poskytující pravidelný přísun inzulinu), (2) intenzivní konvenční léčbu, anebo (3) pokračovat v pravidelných denních injekcích. Výsledky ukázaly, že pacienti, kteří si zvolili jako způsob léčby inzulinovou pumpu, méně věřili tomu, že mohou ovlivnit své onemocnění (mešní vnitřní atribuce ovlivnitelnosti), a více věřili tomu, že jejich onemocnění mohou ovlivnit „mocní“ lékaři (atribuce ovlivnitelnosti lékařům). Pokud tedy atribuce jedince ohledně jeho onemocnění byly externí, a tudíž se necítil osobně zodpovědný za své onemocnění, zvolil si s větší pravděpodobností inzulinovou pumpu a přenechal zodpovědnost za rozhodování lékařům. Výsledky jiného výzkumu ukázaly, že pokud jedinec přisuzoval vysokému krevnímu tlaku vnější příčinu, ale přitom věřil, že jej může ovlivnit (atribuce externí, ovlivnitelná), pak byla větší pravděpodobnost, že podstoupí lékařskou prohlídku (screening).