Identita (psychologie)

Verze z 10. 5. 2018, 20:04, kterou vytvořil Pourmarek (diskuse | příspěvky) (vložení odkazu)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
  • identitou rozumíme prožívání toho, čím jedinec je, ať už jako individuum nebo jako člen lidského společenství
  • v rámci sociální psychologie existuje několik přístupů k jejímu zkoumání
  • všechny se však shodují v tom, že identita jednotlivce se vyvíjí v konkrétním kulturním a sociohistorickém kontextu
  • identitu jedince lze posuzovat jako:
  1. proces - sebepoznávání a konstrukce spolu s hledáním a zvnitřňováním osobní ideologie
  2. obsah - uvědomované charakteristiky, kterými se jedinec odlišuje a které má společné s ostatními
  • je relativně stabilní vzhledem k osobním hodnotám a normám
  • v sociální kontextu se identita vyvíjí identifikováním se se sociálními rolemi
  • vytváří se příslušnost k sociální skupinám
  • během vývoje identity člověk porovnává subjektivní a objektivní identitu (jak se vidí on a jak ho vidí druzí) a snaží se jejich přiblížení
  • identita je tvořená jednak vrozenými a jednak získanými charakteristikami, ty si může člověk často vybrat, ale jen v rámci určitých společenských a kulturních vlivů
  • společnost a kultura značně ovlivňuje konstruování osobní identity – tzv. kulturní relativita identity
  • v kulturách se liší nejen obsah identity ale i způsob jejího dosahování a fungování
  • existují však určité universalie, např. všude se lidé považují za fyzicky odlišné od jiných
  • v průběhu historie se konstruování identity také velmi měnilo, ve středověku byl jedinec determinován hlavně narozením se do určitého kontextu a pohlavím, až v moderní společnosti se stává identita procesem volby a rozhodování
  • také v různém uspořádání společnosti se vyvíjí identita různě, v západní kultuře se jedinec konstruuje pojmy jako je nezávislý, činný, zaměřený na sebe, proti tomu stojí nezápadní pojetí člověka vzájemně propojeného s ostatními, kdy
  • klíčové jsou pojmy jako holistický, kolektivní, vzájemně závislý, společenský
  • dodnes existují výrazné rozdíly v sebekonstruování dané pohlavím


Teorie ego - identity - Erikson

  • vychází z psychoanalýzy, ale zdůrazňuje psychosociální podstatu identity
  • tato teorie na dlouhý čas ovlivnila zkoumání identity
  • identita se utváří spojením identifikace z dětství, současné a základních životních závazků
  • rozlišuje:
  1. ego identitu - umožňuje jistotu, že tak jak udržujeme rovnováhu sami, budou ji u nás vnímat i ostatní
  2. self identitu - aspekt sebevnímání
  • důležité v jeho teorii jsou:
  1. krize identity
  2. institucionalizované moratorium - v adolescenci je umožněno institucemi jedincovi ozkoušet si role dospělého
  3. boj mezi egem a superegem o dominanci v osobnosti - čím těžší, tím horší je krize identity
  4. stupně hodnotové orientace - morální stádium - děti, víra v autoritu, ideologické stadium - adolescence, snaha asimilovat různé zdroje autority, etické stadium - dospělost, přijetí zodpovědnosti


Teorie ego identity - J.E.Marcia

  • přeformuloval a doplnil Eriksonovu teorii
  • pro styl formování identity je podle něj důležitá:
  1. krize - pochybnosti o rodiči definovaných hodnotách
  2. závazek - výběr osobních cílů a hodnot
  • rozlišuje 4 stavy identity:
  1. difuzní - před vyvíjením identity
  2. předčasné uzavření - převzaté hodnoty
  3. moratorium - zkoumání alternativ
  4. dosažení identity - stabilní systém závazků
  • identita je pak relativně stabilním výsledkem osobního vývoje


Teorie identity v symbolickém interakcionismu - Styker

  • založeno na analýze vztahu self, role a společnosti
  • self je hierarchická soustava internalizovaných rolí – identit, které se vyznačují:
  1. výrazností - podle toho mohou být vyvolány v různých situacích
  2. významností - podle toho, nakolik tento obraz odpovídá ideálnímu já
  • výraznost i významnost vychází z rolového závazku - vztah mezi rolí a interpersonálními vazbami


Teorie sociální identity

  • pojem sebe obsahuje osobní a sociální identitu, člověk se snaží udržet pozitivní obě dvě
  • tato teorie se zabývá udržením si pozitivní sociální identity (vysoké skupinové sebehodnocení)
  • k jejímu zvýšení existuje mnoho cest, např. snaha zlepšit svou pozici ve skupině, porovnávání s jinou skupinou
  • výzkum teorie sociální identity využívá tzv. model minimální skupiny - lidé jsou rozděleni náhodně do skupin a mají hodnotit, i přes náhodnost vždy hodnotí svou skupinu lépe než ostatní


Etnolingvistická teorie identity

  • jazyk jako významná dimenze skupinové identity, ve které se porovnává s jinými skupinami
  • autoři se zabývají tzv. skupinovou vitalitou (schopnost přežít), která závisí na:
  1. statutu
  2. demografické síle
  3. institucionální podpoře a kontrole


Sociálně konstruktivistický přístup

  • jedním z nich je Herrého etnogenetika
  • zabývá se metodami, kterými lidé v běžném životě dávají význam svému jednání
  • v souvislosti s identitou používá Harré pojmy
  1. individuální sociální bytost - interakce posle sociálního scénáře probíhající denně
  2. personální bytost - vnitřní smysl bytí, který se často liší od sociální obrazu, který člověk vytváří
  • nejdůležitější není samotná osobnost a její aktivity, ale to, jak tyto věci vysvětluje, to to vypovídá o konstruktovém systému, ze kterého se já skládá


Analýza struktury identity - integrující teorie - Weinreich

  • zabývá se mimo jiné identifikací s druhým, která může být:
  1. empatická (vnímání podobnosti)
  2. rolově modelová - idealistická, kontraidentifikace, rozporná konfliktová identifikace - vzniká spojením předchozích dvou

Zdroje