Životní cyklus projektu, smysl a obsah jednotlivých fází

Verze z 11. 5. 2018, 15:21, kterou vytvořil Pavel.Yang (diskuse | příspěvky)

Projekt je řetězec činností, který:

  • má jasně vytyčený cíl
  • má jasně stanovený čas (datum začátku a konce projektu)
  • spotřebovává zdroje (peníze, lidi, vybavení,...)

Každý projekt má svůj životní cyklus.

Životní cyklus projektu dle Kerznera

  1. Konceptuální fáze
  2. Fáze plánování
  3. Fáze testování
  4. Fáze implementace
  5. Fáze uzavření projektu

V konceptuální fázi se vytváří a formuje myšlenka celého projektu. Provádí se předběžné analýzy - jaká hrozí rizika?, jak dlouho bude projekt trvat?, jaké náklady budou potřeba?, ...

Ve fázi plánování se zdokonalují koncepty z první fáze. Zde se již napevno stanoví realistické časové, nákladové a výkonnostní parametry (analýza nákladů a přínosů). Většinu projektových nákladů můžeme rozčlenit na provozní (opakující se) a implementační (neopakující se). Implementační výdaje jsou například: výstavba nové budovy, nákup počítačového hardwaru, apod. Provozní náklady zahrnují opakující se výdaje, jako je pracovní síla. V této fázi se také předpřipraví potřebná dokumentace na podporu projektu. Fáze testováníje završující fáze všech příprav, kdy se testuje výsledný produkt/služba, dopisuje se veškerá dokumentace, apod.

Ve fázi implementace se implementuje produkt/služba do dané organizace. Pokud se jedná o obchodovatelný produkt, může tato fáze zahrnovat i uvedení produktu na trh, monitorování produktu apod.

Při fázi uzavření projektu se celý projekt uzavírá a hodnotí. Zdroje se realokují jinam (mohou se např. započít další projekty).

Kognitivní psychologie je jedna z mnoha psychologických disciplín. Zkoumá vnitřní procesy a struktury zapojené v poznávání prostředí a ve výběru vhodné akce. Zabývá se tematikou pozornosti, vnímání, učení, paměti, řeči, řešením problémů, uvažováním, rozhodováním, myšlením a zpracováváním kognitivních informací obecně. Historické kořeny kognitivní psychologie leží jak v oblasti psychologie (psychofyzika, tvarová psychologie, behaviorismus a introspekcionismus), tak v oblasti neurověd a kybernetiky.[1] Kognitivní psychologie ke svému studiu člověka využívá několik metod: (1) psychologické experimenty (experimentální psychologie), (2) neurologická pozorování (kognitivní neuropsychologie), (3) funkční zobrazovací metody (kognitivní neurověda), (4) modelování mozku (výpočetní kognitivní věda).[2]

Terminologie

V širším slova smyslu je kognitivní psychologie psychologií poznávacích procesů (jakékoliv procesy týkající se znalostí a vědomostí o okolním světě), a to bez ohledu na to, v závislosti na jakých teoretických východiscích je koncipována a jaké výzkumné přístupy preferuje. V užším slova smyslu jde o psychologický směr či hnutí, které se vyvinulo v šedesátých letech v Americe. Posléze se rozšířilo po celém anglicky mluvícím světě a zdomácněl i v Evropě. Jeho vznik byl podmíněný teoretickou redukcí poznávacích procesů na procesy zpracovávající informace.

Když se řekne, že je něco kognitivní, může to znamenat hned několik věcí. Například to, že příslušná vědní disciplína rozpracovává předmět svého bádání z hlediska kognitivních procesů (např. "kognitivní neuropsychologie", "kognitivní školní psychologie", apod.). Nebo je tím míněn důraz na kognitivní mechanismy, které jsou obsaženy ve výkladu nekognitivních jevů (příkladem jsou tyto termíny: "kognitivní teorie motivace", "kognitivní teorie emocí", "kognitivní teorie osobnosti", "kognitivní psychoterapie" aj.). Neisser k tomu uvádí, že "the term "cognition" refers to all processes by which [...] sensory input is transformed, reduced, elaborated, stored, recovered, and used" (s. 4)[3]

Od termínu "kognitivní" je třeba odlišit termín kognitivistický a jeho jazykovou variantu kognitivismus. Tímto termínem se označuje buď výše zmíněný směr americké psychologie (tedy týkající se kognitivní psychologie), nebo přeceňování funkce kognitivních mechanismů při výkladu jak osobnosti a nekognitivních psychických procesů (např. motivace a emoce), tak některých sociálně-psychologických a jazykových jevů.

Historie

Filozofické základy kognitivní psychologie tvoří skloubení racionalismu a empirismu, tedy využívání empirických metod na základě teoretických úvah a jejich zpětná revize.

Mezi psychologické základy patří strukturalismus, funkcionalismus, pragmatismus, psychofyzika, asocianismus, behaviorismus a gestaltismus.

  • Strukturalismus: Snaha pochopit strukturu (uspořádání prvků) mysli a jejích vjemů. Wundtův introspekcionismus - systematická analýza vlastních vnitřních vjemů (W. Wundt, E. Titchener)
  • Funkcionalismus: Snaha pochopit lidskou mysl skrze studium procesů, jak a proč mysl pracuje.
  • Pragmatismus: Poznatky jsou validizovány svou využitelností (W. James, J. Dewey)
  • Psychofyzika: Mentální veličiny se dají měřit (G. Fechner, E. Weber, H. von Helmholtz)
  • Asocianismus: Jak se mohou události či myšlenky spojovat v mysli jedna s druhou, aby výsledkem bylo učení? (H. Ebbinghaus, Edward L. Thorndike)
  • Behaviorismus: Extrémní verze asocianismu, zaměřuje se výhradně na asociaci mezi prostředím a pozorovatelným chováním. Důraz na psychologii jako na objektivní vědu, přínos v oblasti teorie učení (John B. Watson, B. F. Skinner, E. C. Tolman)
  • Gestaltismus: Psychologické jevy jsou uspořádané, strukturované celky, které se liší od souhrnu svých částí. Vliv převážně v oblasti výzkumu vnímání tvarů, učení (vhledem) a řešení problémů (W. Köhler, M. Wertheimer, K. Köffka).

Podmínky vzniku kognitivní psychologie:

Klíčové otázky a oblasti kognitivní psychologie

  1. Dědičnost versus výchova
  2. Racionalismus versus empirismus
  3. Struktury versus procesy
  4. Obecnost versus specifičnost
  5. Validita kauzálních závěrů versus ekologická validita
  6. Aplikovaný versus základní výzkum
  7. Biologické versus bebaviorální metody

Témata kognitivní psychologie

Současná témata kognitivní psychologie

Odkazy

Reference

  1. ↑ Thagard, P. (2001). Úvod do kognitivní vědy: mysl a myšlení. Praha: Portál. ISBN 80-7178-445-1.
  2. ↑ Vlček, K. (2017) Metodika kognitivní psychologie (prezentace, KPS FF UK).
  3. ↑ Neisser, U. (1967). Cognitive psychology. Appleton-Century-Crofts: University of Michigan.

Použitá literatura

  1. Sedláková, M. (2004). Vybrané kapitoly z kognitivní psychologie: mentální reprezentace a mentální modely. (Vyd. 1., 252 s.) Praha: Grada. ISBN 80-247-0375-0.
  2. Sternberg, R. (2009). Kognitivní psychologie. (Vyd. 2., Překlad František Koukolík). Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-638-4.
  3. Thagard, P. (2001). Úvod do kognitivní vědy: mysl a myšlení. Praha: Portál. ISBN 80-7178-445-1.
  4. Neisser, U. (1967). Cognitive psychology. Appleton-Century-Crofts: University of Michigan.

Externí odkazy

  1. Seznam periodik kognitivních věd
  2. Karl Lashley na ruské wikipedii
  3. Donald Hebb na anglické wikipedii

Související články

Klíčová slova

Kognitivní psychologie, kognice, kognitivní věda, kognitivní procesy, kognitivisté, kognitivismus, myšlení, paměť, učení, zpracování informací

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Životní_cyklus_projektu,_smysl_a_obsah_jednotlivých_fází&oldid=53673“