Teorie byly postupně vytvořena Henri Tajfelem a Johnem Turnerem během 70. a 80. let 20. století.[1] Social Identity Theory primárně odvozuje identitu jedince z pro něj relevantní sociální skupiny. Teorie je nicméně základem vysvětlení široké škály jevů skupinové dynamiky, a stojí tak kupř. za rozličnými fenomény souvisejícími se vztahem jedince ke skupině a vztahy skupin mezi sebou, vč. meziskupinových konfliktů.[2] Důležitým bodem teorie je, že jedinec nemá pouze jednu svou identitu, nýbrž disponuje několika identitami, právě dle skupin ve kterých se pohybuje. Jednoduše řečeno, se tak jedinec může chovat velmi odlišně ve skupině fotbalových fanoušků a naproti tomu kupř. ve své rodině. [3]
Důležitým rozlišením v teorii je pak rozlišení skupin ingroup a outgroup. Vnímání sebe sama jako součást skupiny značí jedincovu ingroup, skupinu s kterou se jedinec neidentifikuje nazýváme outgroup.[4]
Zdroje
- ↑ McKeown, S., Haji, R., & Ferguson, N. (2016). Understanding Peace and Conflict Through Social Identity Theory. Contemporary Global Perspectives. Switzerland: Springer.
- ↑ Capozza, D., & Brown, R. (Eds.). (2000). Social identity processes: Trends in theory and research. Sage.
- ↑ Learning Theories (2018) [1]
- ↑ Learning Theories (2018) [2]
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
