Antropologie rodiny a příbuzenských systémů

Nezastupitelnou a zásadní dimenzí každé lidské společnosti jsou osobní mezilidské vztahy spjaté se sítí příbuzenství a institucí rodiny. Vztahy mezi muži a ženami determinují sociokulturní regulativa, jež v konkrétním a historickém a kulturním kontextu vystupují jako negenetická pravidla určující:

1) koho si je možné vzít,

2) jak je limitován počet legitimních partnerů nebo partnerek,

3) kde je možné s ním (nimi) bydlet a

4) jakou terminologii je vhodné pro vzniklé příbuzenské vztahy používat.

Příbuzenské systémy v lidské společnosti představují typ sociální organizace, v níž se prolínají biologické faktory (muž oplodňuje ženu, žena rodí děti) a kulturní faktory (muži obvykle koncentrují politickou moc a kontrolují ekonomické zdroje dané společnosti). Příbuzenství často představuje nejdůležitější sociální instituci, která prostupuje veškerým rodinným, veřejným, politickým i ekonomickým fungováním dané společnosti, tedy všemi dimenzemi dané kultury. Pro sociální a kulturní antropologii proto vždy představovaly dominantní oblast a klíčové téma výzkumů. Nicméně nelze je studovat jako samostatnou, nezávislou a autonomní vrstvu sociální reality.

Historie

Antropologie rodiny a příbuzenských systémů se zrodila ve druhé polovině 20. století v rámci evolucionistické antropologie a etnologie.

Lewis Henry Morgan

Za zakladatele takto orientovaných antropologických výzkumů je označován americký antropolog Lewis Henry Morgan. Ten stanovil 5 evolučních stupňů rodiny (Pravěká společnost):

1) rodina pokrevně příbuzných,
2) rodina punaluanská,
3) rodina syndiasmická (párová),
4) rodina patriarchální a
5) rodina monogamní.

Jeho velkou zásluhou byla také obrácena pozornost antropologů ke studu příbuzenské terminologie v mezikulturní perspektivě (Systémy pokrevenství a sešvagření lidské rodiny).