Antropologie rodiny a příbuzenských systémů

Nezastupitelnou a zásadní dimenzí každé lidské společnosti jsou osobní mezilidské vztahy spjaté se sítí příbuzenství a institucí rodiny. Vztahy mezi muži a ženami determinují sociokulturní regulativa, jež v konkrétním a historickém a kulturním kontextu vystupují jako negenetická pravidla určující:

1. koho si je možné vzít,
2. jak je limitován počet legitimních partnerů nebo partnerek,
3. kde je možné s ním (nimi) bydlet a
4. jakou terminologii je vhodné pro vzniklé příbuzenské vztahy používat.

Příbuzenské systémy v lidské společnosti představují typ sociální organizace, v níž se prolínají biologické faktory (muž oplodňuje ženu, žena rodí děti) a kulturní faktory (muži obvykle koncentrují politickou moc a kontrolují ekonomické zdroje dané společnosti). Příbuzenství často představuje nejdůležitější sociální instituci, která prostupuje veškerým rodinným, veřejným, politickým i ekonomickým fungováním dané společnosti, tedy všemi dimenzemi dané kultury. Pro sociální a kulturní antropologii proto vždy představovaly dominantní oblast a klíčové téma výzkumů. Nicméně nelze je studovat jako samostatnou, nezávislou a autonomní vrstvu sociální reality.

Historie

Antropologie rodiny a příbuzenských systémů se zrodila ve druhé polovině 20. století v rámci evolucionistické antropologie a etnologie.

Lewis Henry Morgan

Za zakladatele takto orientovaných antropologických výzkumů je označován americký antropolog Lewis Henry Morgan. Ten stanovil 5 evolučních stupňů rodiny (Pravěká společnost):

1. rodina pokrevně příbuzných,
2. rodina punaluanská,
3. rodina syndiasmická (párová),
4. rodina patriarchální a
5. rodina monogamní.

Jeho velkou zásluhou byla také obrácena pozornost antropologů ke studu příbuzenské terminologie v mezikulturní perspektivě (Systémy pokrevenství a sešvagření lidské rodiny).