Antropologie rodiny a příbuzenských systémů

Nezastupitelnou a zásadní dimenzí každé lidské společnosti jsou osobní mezilidské vztahy spjaté se sítí příbuzenství a institucí rodiny. Vztahy mezi muži a ženami determinují sociokulturní regulativa, jež v konkrétním a historickém a kulturním kontextu vystupují jako negenetická pravidla určující:

  1. koho si je možné vzít,
  2. jak je limitován počet legitimních partnerů nebo partnerek,
  3. kde je možné s ním (nimi) bydlet a
  4. jakou terminologii je vhodné pro vzniklé příbuzenské vztahy používat.

Příbuzenské systémy v lidské společnosti představují typ sociální organizace, v níž se prolínají biologické faktory (muž oplodňuje ženu, žena rodí děti) a kulturní faktory (muži obvykle koncentrují politickou moc a kontrolují ekonomické zdroje dané společnosti). Příbuzenství často představuje nejdůležitější sociální instituci, která prostupuje veškerým rodinným, veřejným, politickým i ekonomickým fungováním dané společnosti, tedy všemi dimenzemi dané kultury. Pro sociální a kulturní antropologii proto vždy představovaly dominantní oblast a klíčové téma výzkumů. Nicméně nelze je studovat jako samostatnou, nezávislou a autonomní vrstvu sociální reality.


Historie

Antropologie rodiny a příbuzenských systémů se zrodila ve druhé polovině 20. století v rámci evolucionistické antropologie a etnologie.

Lewis Henry Morgan

Za zakladatele takto orientovaných antropologických výzkumů je označován americký antropolog Lewis Henry Morgan. Ten stanovil 5 evolučních stupňů rodiny:

  1. rodina pokrevně příbuzných,
  2. rodina punaluanská,
  3. rodina syndiasmická (párová),
  4. rodina patriarchální a
  5. rodina monogamní.[1]

Jeho velkou zásluhou byla také obrácena pozornost antropologů ke studu příbuzenské terminologie v mezikulturní perspektivě.[2]

Johann Jakob Bachofen

Mezi průkopníky antropologických výzkumů rodiny v Evropě patřil ve druhé polovině 19. století švýcarský právník Johann Jakob Bachofen. Ten formuloval evolucionistickou hypotézu o prvotnosti matriarchátu před patriarchátem[3], podle které vývoj lidské společnosti směřoval od prvotní sexuální promiskuity přes období matriarchátu, ve kterém se jméno a původ potomků odvozovaly z ženské linie, k patriarchálnímu rodovému zřízení.

  1. Morgan, L. H. (1954). Pravěká společnost neboli Výzkumy o průběhu lidského pokroku od divošství přes barbarství k civilisaci. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd.
  2. Lewis, H. M. (1871). Systems of Consanguinity and Affinity of the Human Family. Washington: Smithsonian Institution.
  3. Johann, J. B. (1861). Das Mutterrecht: eine Untersuchung über die Gynaikokratie der alten Welt nach ihrer religiösen und rechtlichen Natur. Verlag Verlag Von Krais.