Neurit(axon)je jediný dlouhý výběžek neuronu.První oddíl axonu se nazývá iniciační segment Vede nervové vzruchy odstředivě (eferentně) od buňky k dalšímu neuronu nebo výkonnému orgánu (efektoru), například ke svalovému vláknu nebo svalové buňce. Větví se zpravidla až na svém konci (terminální úsek) a vstupuje do synapse [1].

Myelinové obaly

Kolem velké části neuritů (axonů) se vytváří ochranná buněčná vrstva, která daný axon izoluje od okolního prostředí (obdobně, jako když obalíte elektrické dráty izolační gumou). Tím se zefektivní (sníží se energetické výdaje a zvýší se rychlost) přenos signálu (vzruchu, ergo akčního potenciálu). Zdroj myelinizace se liší v centrální nervové soustavě (oligodendrocyty) a v periferní nervové soustav (Schwanovy buňky).

  • Myelinová pochva v CNS vytvářená oligodendrocyty. Jeden oligodendrocyt může myelinizovat až několik desítek okolních neuritů.
  • Schwannova pochva v PNS vytvářená Schwannovými buňkami.Jejich funkce v periferní nervové soustavě je podobná funkci oligodendroglií v centrální nervové soustavě, tvoří formu izolantu, který zrychluje přenos nervového signálu Rotací Schwannovy buňky okolo axonu vzniká myelinová pochva. Na rozdíl od CNS, kde rotuje pouze výběžek oligodendroglie, Schwannova buňka rotuje celá, a proto může tvořit myelin pouze pro jeden axon. Pokud se při přerušení periferního axonu zachová jeho pochva, sehrává při následné regeneraci nervového vlákna roli vodicí struktury.

Myelinová vrstva je přerušována Ranvierovými zářezy – jde o místa, kde dochází k setkání dvou myelinizujících buněk (Schwannovou buňkou či oligodendrocytem) a kde dochází ke kontaktu (a výměně iontů) s extracelulárním prostředím. Právě zde se může se axon dělit.[2]

  • Zajímavost: Myelin je jednou ze základních složek bílé hmoty mozkové a míchy a je příčinou jejich bílé barvy.
  • Zajímavost: Poškození a úbytek myelinu v mozku (demyelinizace) je spojen s těžkými neurologickými onemocněními (např. roztroušená skleróza).

Zdroje

  1. Orel, M., & Facová, V. (2009). Člověk, jeho mozek a svět. (Vyd. 1., 256 s.) Praha: Grada.
  2. Radil, T. (1975). Základy neurofyziologie: pro studující psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.