Masová společnost

- pojem vznikl jako reakce na některé negativní důsledky procesu modernizace společnosti, jeho autorem je William Kornhauser (1960), avšak její koncepce jsou poněkud starší

- můžeme rozlišit pojetí:

• normativní (hodnotící) - tzv. aristokratické – důraz na ohrožení elity masou (např. G. Le Bon, J. Ortega y Gasset) a tzv. demokratické (až levicově liberální) – důraz na ohrožení masy elitou (např. K. Mannheim, E. Lederer)

• analytické (nehodnotící) - masová společnost se vyznačuje růstem role sekundárních kontaktů, vysokou specializací sociálních rolí a statusů, anonymitou, vysoká a stále rostoucí mobilitou horizontální i vertikální, rozpadem tradičních vazeb, kontaktů a institucí a významem masového sdělování (např. D. Bell, E. A. Shils)

- vlastnosti masové společnosti v klasickém pojetí:

• industriální logika (posuzování lidí podle toho, co vyrábí a ne podle skupinové příslušnosti)
• pád komunitních vazeb a dominance neosobních vztahů
• nahrazení místních skupin masovými formálními organizacemi
• vznik tzv. masové arény, umožňující simultánní prezentaci téhož fenoménu prostřednictvím masových médií a nově vzniklých konvencí
• egalitarismus (všichni posuzováni jednotně, jednou jako voliči, diváci atd.)
• numerická superiorita (vše, i úspěch, se měří a vyjadřuje podle kvantitativních, nikoli kvalitativních hledisek)
• obrat zájmů od problémů regionálních k problémům světovým, vznik politické apatie a alienace
• mimořádná role masmédií (hlavní tvůrce postojů)
• vznik masové kultury

Masifikace společnosti

- utváření masové společnosti provází proces masifikace všech oblastí společenského života (masová výroba vytváří podmínky pro masový konzum, masová komunikace se podílí na tvorbě masové kultury, masový konzum a masová kultura ve snaze přiblížit se k širokému počtu lidí přispívají k nivelizaci vkusu a chuti a stávají se předpokladem masového blahobytu)

Masová komunikace

- sdělování velkého množství informací a symbolických obsahů široké veřejnosti, resp. masám (trvalý příjemce), z jednoho zdroje (trvalý mluvčí), důsledek rozšířené tisku a rozhlasu a později filmu a televize, vliv masové komunikace nicméně přeceňován (postoje se mění spíše vlivem interpersonálních vztahů, viz koncept názorových vůdců (R. K. Merton) a dvoustupňové komunikace (E. Katz a P. F. Lazarsfeld))

Masa a mocenská elita

- koncentrace politické, ekonomické a vojenské moci a rostoucí odstup mezi vůdci organizací a jejich stále atomizovanějšími a odcizenějšími členy vytváří z prvně jmenovaných mocenskou elitu a z těch druhých masu; podle C. W. Millse je mocenská elita ve vztahu k mase dichotomií – navzdory formální suverenitě lidu iniciativu drží malá skupina lidí tvořících mocenskou elitu, zatímco masa ohrožovaná problémy každodennosti upadá do apatie, nezájmu o politiku a vnější dění, uzavírá se do soukromí, mocenská elita toho využívá k nezodpovědné, sobecké a bezohledné manipulaci masy masovými sdělovacími prostředky směřující k upevnění vlastní moci Durkheim

Masová kultura

- představuje kulturní výtvory a produkce určené pro masy lidí (případně jimi samými produkované) vycházející z jejich potřeb a vkusu, obdobné či identické kulturní obsahy jsou sdělovány z malého počtu zdrojů velkým masám příjemců; kritika masové kultury: preference méně náročných žánrů a obsahů, homogenizace a standardizace kulturních produktů a potřeb, obhajoba masové kultury: nástroj rozšiřování hodnot k širokým masám, vytváření prostoru pro rozvoj individuality

Riziko masové společnosti

- jedinci trpící úzkostí, nejistotou, izolací, ztrátou pocitu odpovědnosti mohou po zániku dílčích pospolitostí najít nový výraz identifikací s abstraktními celky typu rasa či národ a fanatickou angažovaností v masových hnutích, schopných mobilizovat jedince podle potřeb politických demagogů, masová společnost tedy obsahuje hrozbu přeměny v totalitní systém

Doporučená literatura

• Keller, J. 1999. Úvod do sociologie. Praha: SLON.
• Kloskowska, A. 1967. Masová kultura: Kritika a obhajoba. Praha: Svoboda.
• Mills, C. W. 1966. Mocenská elita. Praha: Orbis.
• Velký sociologický slovník. 1996. Praha: Karolinum.