Vztah myšlení a řeči

Stanovení vztahu (popřípadě míry závislosti) myšlení a řeči je společnou oblastí zájmu řady vědeckých oborů, především lingvistiky, psychologie a antropologie. Je také předmětem interdisciplinárního oboru psycholingvistiky. Klíčovou otázkou problematiky vztahu jazyka a myšlení je, jestli odlišné gramatické struktury jazyků determinují (a do jaké míry) uvažování o věcech a poznávání světa.

Sapir-Whorfova hypotéza

Sapir-Whorfova hypotéza je lingvisticko-antropologickou teorií, podle které je pojetí reálného světa strukturováno jazykovými zvyklostmi konkrétní komunity mluvčích. Jinými slovy je podle této teorie reálný svět poznáván a konstruován na podkladě jazyka a mezi mluvčími různých jazyků se tak vidění světa a jeho chápání významně odlišuje. Autorem hypotézy byl americký lingvista Edward Sapir. Jeho poznatky se inspiroval lingvista Benjamin Lee Whorf, který Sapirovy úvahy rozpracoval a prohloubil (někdy se proto hovoří o Whorfově hypotéze). Whorf svoji hypotézu formuloval na základě studia jazyka severoamerického indiánského kmene Hopi a jazyka středoamerických indiánů Mayů.

Whorf preferoval užívání termínu lingvistický relativismus (případně jazykový relativismus). Podle tohoto tvrzení lidé mluvící odlišnými jazyky mají různé kognitivní systémy, které ovlivňují styly, jimiž uvažují o světě. Toto tvrzení silně kritizoval mezi jinými Noam Chomsky, který předpokládá existenci univerzální jazykové schopnosti, která je každému vrozená.

Pro výzkumné účely je vhodné rozlišovat mezi silnou a slabou verzí Whorfovy hypotézy.

Silná verze Whorfovy hypotézy, označovaná také jako lingvistický determinismus, předpokládá, že jazyk určuje myšlení. Pro silnou formu hypotézy neexistuje výraznější podpora a nesvědčí o ní ani výsledky výzkumů (např. existence jazykových univerzálií). Proti silné verzi hypotézy vystupují námitky:

• U dětí se komplexní kognitivní operace vyskytují dlouho předtím, než začnou mluvit.
• Oblasti mozku spojené s řečí se neaktivují při provádění řady kognitivních operací, jako jsou např. prostorové úlohy, zraková představivost ad. (Gazzaniga, Ivry, & Mangun, 2002).

Slabá verze Whorfovy hypotézy předpokládá, že jazyk ovlivňuje vnímání. Nejslabší verze hypotézy předpokládá, že jazyk ovlivňuje paměť. Pro slabší verze hypotézy existují výzkumné doklady, např.:

• V angličtině fluentní Rusové žijící v USA si lépe pamatují udalosti z Ruska, když hovoří rusky, a lépe si pamatují události z USA, když hovoří anglicky (Marian & Neisser, 2000).
• Ruština (samostatná slova pro tmavě/světle modrou) vs. angličtina – pouze v ruštině rychlejší identifikace tmavě modré barvy při použití světle modrého distraktoru než při použití odlišného odstínu tmavě modrého distraktoru (Winawer et al., 2007).
• Výzkum Heiderové (1972) se zabýval výkony v paměti při rozlišení fokálních (základních) a atypických barev u mluvčích americké angličtiny (kteří rozeznávají 11 fokálních barev) a mluvčích jazyka dani (zemědělský kmen z Nové Guineji), kteří rozlišují pouze 2 barvy podle toho, zda u nich převažují teplé a světlé nebo chladné a tmavé odstíny. Heiderová zjistila, že rozpoznání fokálních barev je výrazně lepší u Američanů i Daniů, ačkoliv výkon Američanů v paměťových testech byl výrazně lepší.

Dvojjazyčnost

Základními otázkami, které se týkají myšlení a řeči ve vztahu k bilingvismu, jsou:

• Přemýšlejí bilingvní jedinci jinak než monolingvní?
• Je dokonalá znalost dvou jazyků v porovnání se znalostí jen jednoho zdrojem odlišnosti, případně jaké? Může bilingvismus pozitivně či negativně ovlivňovat inteligenci?
• Jsou různé jazyky mentálně reprezentovány v jiných systémech, nebo pouze v jednom?

Podle Cumminse (1976) je třeba rozlišovat mezi aditivním bilingvismem (nejprve je bezpečně osvojen jeden jazyk, pak druhý) a substrakčním bilingvismem (kdy jsou nesprávně prvky jednoho jazyka nahrazovány prvky druhého jazyka). Cummins považuje vliv substrakčního bilingvismu za negativní, vliv aditivního za pozitivní. Předpokládá, že může rozvinutí substrakčního bilingvismu může být ovlivněno nižším sociokulturním statusem. Je důležité poznamenat, že podobná tvrzení vycházejí ze sociokulturní situace, kde se s vyšší četností vyskytují dva jazyky (např. v USA angličtina a španělština).

Z hlediska kognitivní psychologie a mentálních reprezentací jazyků existuje hypotéza jednoho systému, která tvrdí, že jazyky (dva a více) jsou u mluvčího reprezentovány v jednom systému, ale také hypotéza dvou systémů, která tvrdí, že jazyky jsou ve vědomí reprezentovány ve dvou a více do značné míry odlišných systémech. Výsledky výzkumů se přiklánějí k představě, že dva jazyky na úrovni kognitivních systémů některé aspekty sdílejí, ale jiné ne.

Myšlení a řeč v ontogenezi

Důležitost interaktivního charakteru myšlení a jazyka v rámci vývoje zdůrazňovala řada teorií. Mezi nejvýznamnější patří Piagetovo a Vygotského pojetí vývoje.

Piagetova fáze předpojmově symbolického myšlení

Dle Piageta je v období cca od 2 do 4 let dětská inteligence sycena řečí – vývoj je tedy řečí přímo akcelerován. Piaget toto období nazývá fází předpojmově symbolického myšlení, která je charakteristická nástupem sémiotické funkce. Dle Piageta jde o kritickou vývojovou periodu pro osvojení jazyka, pro kterou je typický přesun od předpojmů (dítě vidí psa, řekne: „haf, haf“) k pojmům („pes“). Dítě má potřebu věci pojmenovávat, rychle si osvojuje gramatické struktury a nová slova. Zásadní je, aby mělo ve svém okolí dítě „překladatele“ (hl. matku), která předpojmy do pojmů správně převádí.

Vygotského teorie vztahu myšlení a řeči

Podle Vygotského hraje řeč zásadní roli ve vývoji jedince. Jejím prostřednictvím probíhá myšlení (vedle funkce komunikační). Více viz v textu Lev Vygotskij.

Odkazy

Literatura

Eysenck, M.W. & Keane, M.T. (2008). Kognitivní psychologie. Praha: Academia.

Sternberg, R.J. (2009). Kognitivní psychologie. Praha: Portál.

Externí zdroje

Informace v tomto článku vychází z přednášek a prezentací Mgr. Jiřího Lukavského, Ph.D. a PhDr. Luďka Stehlíka, Ph.D. v povinném předmětu "Obecná psychologie" na KPS FF UK.