Základy prozodického popisu

Verze z 7. 9. 2014, 10:30, kterou vytvořil Dita Lazárková (lazarkovadita@gmail.com) (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Vrstvy zvukové stavby jazyka

Segmentální

  • popis směřující k segmentům – hláskám
  • základní vlastnost – změna témbru (složení) v daném okamžiku


Suprasegmentální

  • rovina segmentů se percipuje jako souvislý zvuk, sleduje se proměnlivost lineárního průběhu tohoto zvuku ve výšce, síle a trvání
  • rozdíl v pojetí Firthově („prozodická analýza“)
  • z hlediska jednotek = slabiky a vyšší celky
  • z hlediska zvuku = modulace souvislé řeči (ne asimilace znělosti – odlišně Firth)


  • přesahy mezi oběma vrstvami – jevy segmentální roviny se podílejí na prozodických jednotkách
  • tzv. prozodické vlastnosti se mohou stát součástí segmentů
  • vokály se mezi sebou rozeznají díky různým formantům = složky spektra
- člověk se naučil rozeznávat více součástí signálu současně
  • slovo na rozdíl od segment je reálná jednotka
  • nejčastěji se sleduje změna výšky základního tónu
  • oběma vrstvami se prolíná např. trvání vokálů


Specifické vlastnosti suprasegmentální vrstvy

  • menší stabilita ve vztazích zvukových kvalit (vlastností, jevů) a funkcí ve stavbě jazyka včetně aplikace v řeči (platí pro realitu i popis)
  • ← suprasegmentální kvality působí na principu kontrastu a změny, tedy více se prosazují aspekty subjektivity percepce (vztah fyzikální hodnoty a dojmu)
  • ← tytéž zvukové vlastnosti se uplatňují:
- na více úrovních popisu
- jejich uplatnění bývá komplexní, ale vzniká jak koordinace, tak i konkurence
- jejich uplatnění se může doplňovat i s jinými prostředky, nezvukovými
  • ← faktory produkce řeči se prosazují paralelně s funkčním využitím → to komplikuje popis
  • suprasegmentální prostředky nepůsobí absolutně, ale na principu změny
- změna frekvence, síly, času (= fyzikální veličiny) × percipujeme změny výšky, hlasitosti a trvání


Přístupy k popisu

  • 1) východiskem je průběh modulace zvuku
- snaha popsat tento průběh formou schémat a následně zjistit / určit / popsat využití pro komunikaci
- výhoda – získáme souvislý sled kontur
- analýza zvuku je apriorně nezávislá
- nevýhoda – otázka členění kontinua, co učinit jednotkami
  • 2) východiskem je známá funkce
- následně se hledá způsob / forma její realizace
- nevýhoda – výsledkem je nesoustavný popis
  • 3) současný stav – snaha obojí kombinovat
- nutno provést souvislou analýzu a při zadání jejích parametrů brát ohled na složky textu
  • vztah „fonetického“ a „fonologického“ aspektu popisu v rovině prozodie
- popis schopný určení obecných jednotek a vztahů je už sám o sobě z principu fonologický
- fonetický popis doplňuje fyzikální detaily distinkcí
  • v historické fonologii:
- Firth – prozodická analýza
- Trubeckoj – protiklady vokálů / konsonantů / prozodie
- Jakobson – inherentní a prozodické jevy (modulace výšky, síly, trvání)
- K.L. Pike (Bloomfieldova škola) – intonační analýza, něco jako tónové fonémy + přechodové kroky (skluz)


Tradice v popisu PRZ

  • přímočaré přiřazování vlastnosti zvuku a intuitivních (percepčních) pojmů používaných při intuitivní analýze řeči
- přízvuk → modulace síly
- rytmus → modulace času (proporce trvání)
- intonace → modulace výšky
  • existence pověr
- provázanost zvukových a nezvukových kvalit vedla ke vzniku a následné konzervaci pojmů, tradičnost v pojetí při přejímání mezi jazyky


Východiska pro výklad

  • základní koncepty:
- určení segmentace – stanovení lineárních jednotek, které mají vztah k jazykové stavbě a nějakou závažnost z hlediska

produkce řeči

- určení prominence – zvýraznění prvků v některých bodech zvukového průběhu proti okolí
- určení vztahu prominence – segmentace (co určuje co)
  • přijetí teze o hierarchičnosti struktury jazyka také v rovině zvukové = hierarchie domén jednotek
  • relevance otázky, zda pojmy či prvky popisu mají odezvu v intuitivním povědomí uživatele jazyka


Reference

  • Gussenhoven, C. (2004): The phonology of tone and intonation. Cambridge: Cambridge University Press.
  • Hart, J.’t, Collier, R. & Cohen, A. (1990): A perceptual study of intonation. Cambridge: Cambridge University Press.
  • Hirst, D. & Di Cristo, A. (eds.) (1998): Intonation systems. Cambridge: Cambridge University Press.
  • Jun, Sun-Ah (ed.) (2005): Prosodic typology. Oxford: Oxford University Press.
  • Ladd, R. D. (1996): Intonational phonology. Cambridge: Cambridge University Press.


Zpět na rozcestník: Prozodie | Fonetika