Fylogeneze řeči
Verze z 7. 9. 2014, 22:23, kterou vytvořil Dita Lazárková (lazarkovadita@gmail.com) (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „* 2 zdroje informací: : - prehistorické nálezy → žádná data : - biologické analogie – hlasový komunikační projev * 3 základní motivy, evol…“)
- 2 zdroje informací:
- - prehistorické nálezy → žádná data
- - biologické analogie – hlasový komunikační projev
- 3 základní motivy, evoluční výhody
- - varování před nebezpečím
- - upozornění na potravu
- - skupinová spolupráce – efektivnost – méně námahy
- souvislosti se zvířaty nejsou přímé:
- - primáti – nemají akustiku, osvojí si jazyk, ale nemohou si osvojit řeč, nemohou řeč imitovat (gorila Coco – používala 1 000 znaků (anglická slova, kompozita))
- - ptáci – mohou se naučit řeč, ale ne jazyk, nerozumí obsahu slov, nemají hrtan, produkují zvuk nějak jinak
- - tuleni – také imitují řeč
Obsah
Hlasový komunikační projev
- rychlá variace akustických parametrů nesoucích informaci
- 3 předpoklady:
- - proud vzduchu
- - zdroj zvuku
- - modulační aparát
- 2 obraty:
- - modifikace vokálního traktu
- - schopnost imitace a hlasového učení
- proud vzduchu – např. jelen a kráva dovnitř (ingresivní)
- zalomenost vokálního traktu umožňuje pohyb ve formantovém poli – např. primáti nemají
- dítě po narození má také rovný vokální trakt
- v evoluci musel někdy hrtan sestoupit
- dítě do 3 měsíců se nemůže zakuckat, hrtan sestupuje od 3 měsíců do 3 let (u mužů ještě v pubertě)
- sestupování hrtanu v evoluci souviselo se vzpřimováním
- × giboni, klokani a ptáci jsou však také vzpřímení, proto musí existovat ještě další faktory
- min. počet doložených vokálů – 3
- pro lidské vokální uspořádání je typické, že se dýchá nosem i ústy
Teorie maskování velikosti
- delší vokální trakt → hlubší hlas
- → sestup hrtanu → hlubší hlas → představa většího těla → zastrašení protivníka ← je výhodné vypadat větší
CNS (centrální nervový systém)
- schopnost hlasově imitovat
- gorila a šimpanz mohou žít spolu, ale hlasový repertoár nezmění, dítě ano
- kosatky – žijí ve skupinách, mají zvuková hesla, jiná skupina se to dokáže naučit, a když to ta první pochopí, dokáže ten signál změnit (= sounáležitost se skupinou)
- delfíni – matka naučí své dítě signály, a i když každý žije jinde, dokážou se potom poznat podle toho zvukového signálu
Reference
- Sovák, M. (1984): Logopedie předškolního věku. Praha: SPN.
- Vihman, M. M. (1996): Phonological development. Oxford: Blackwell. (kap. 3-4)
- Owens, R. E. (2000): Language development: an introduction. Boston, London: Allyn&Bacon. (kap. 2, 4, a 8)
- Fitch, W. T. (2000): The evolution of speech: a comparative review. Trends in cognitive sciences, roč. 4, č. 7, s. 258-267.
- Škodová, E. - Jedlička, I. a kol. (2003): Klinická logopedie. Praha: Portál. (část III)
Zpět na rozcestník: Osvojování řeči | Fonetika