Fonotaktika dětské řeči
Verze z 8. 9. 2014, 22:49, kterou vytvořil Dita Lazárková (lazarkovadita@gmail.com) (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „* pododdíl fonologie * '''kombinatorika jednotek stejné úrovně''' ('''× distribuce''' = jak se jednotky nižší úrovně vyskytuje v jednotkách vyš…“)
- pododdíl fonologie
- kombinatorika jednotek stejné úrovně (× distribuce = jak se jednotky nižší úrovně vyskytuje v jednotkách vyšších)
- např. které kombinace nebo pozice hlásek jsou v jazyce zakázané
- od kdy mluvíme u dětské řeči o fonologii?
- - dlouho názor, že dokud nejsou slova, nelze mluvit o fonologii
- - fonologii je možno hledat už i ve žvatlání, bo je i ve významech, vzorcích, pravidelnostech
- otázka mimosystémových prvků – u dětské řeči musíme říct, co už bereme jako součást nějaké strukturace, a co je mimosystémové
- když dítě něco řekne jen jednou a nezopakuje to, je to ještě mimosystémové (jsou třeba aspoň tři doklady)
- kolem 8 měsíců se začíná univerzalita ztrácet
- asi v 7 měsících je rozdíl mezi žvatláním anglických a francouzských dětí (více uzavřených slabik a konsonantů × více otevřených slabik a vokálů)
- kolem 10 měsíců se už odrážejí při žvatlání frekvence vokálů v daném jazyce
- ontogeneze opakuje fylogenezi – mechanický rámec řeči vznikal z nějakého pravidelného pohybu čelistí prvních savců při příjmu potravy → složitější pohyby čelistí byly využívány nejdříve k vizuální komunikaci, pak i verbální (pohyby doprovázeny fonací) → základ slabiky
Obsah
Teorie rámce a obsahu slabiky
- studují se chyby v rámcovém uspořádání („spoonerismy“ – svítíčko slunilo)
- mění se jen pozice C/C či V/V, ale nemíchá se to
- např. když dostane dítě úkol vyměnit poslední písmena ve dvou slovech, koreluje tato schopnost s jinými jazykovými schopnostmi
- výměna kod je jeden z nejtěžších úkolů
„Druhy dětí“ podle sklonů ve výslovnosti
- standardní
- palatální – objevuje se hodně [i], [j]
- velární
- nejčastější sledovaný jev je substituce (← artikulační obtížnost)
- obvyklé substituce:
- - okluze kontinuantů – frikativy → explozívy
- - anteriorizace velár (psal o tom už Quintilianus v Římě)
- u nemluvňat se počítá s minimální závislostí artikulátorů ve sledech CV (konsonat-vokál), takže v různých jazycích předpokládáme podobné postupy při žvatlání
- odráží se fonotaktika, mechanické restrikce
- mluvíme o kombinačních preferencích v rámci slabiky
- zjistilo se, že labiály se nejčastěji pojí se středními vokály, koronály s předními a dorzály se zadními (uvádí se až 1:8 – osm slabik takovýchhle, jedna je jiná)
- 1941 Jakobson – „Dětská řeč, afázie...“ – ukazoval „zrcadlový“ vývoj řeči
- - koronály + [e, i]
- - labiály + [o, u]
- - všechny konsonanty s [a]
- - říkal, že když má vědec nějaký předpoklad, vidí jeho důkazy i tam, kde nejsou
- v tzv. úplných jazycích preference pro CV zůstávají, ale pro VC už ne
- jsou nějaké preference i z hlediska otevřenosti? – zatím se potvrdilo jen u anglických dětí (v úplných jazycích už se nevyskytuje)
Typická fonotaktika dětské řeči
Zjednodušování konsonantických shluků
- ve žvatlání a v prvních slovech se shluky vůbec nevyskytují
- většina jazyků žádné konsonantické shluky v rámci slabiky nemá (až 2/3)
- většinou mizí ten složitější konsonant, někdy ten méně výrazný
- knížka → kíta, uličnice → ulitite, vlak → lat
- pokud se shluky objeví, pak na hranicích morfémů (sponka → ponta)
- pro praetury i kody převládají u dětí 3–4× shluky těch konsonantů, které mají stejné místo tvoření
Reduplikace
- vyslovování stejného segmentu dvakrát (mama, dudu, abubus, popože)
- dají se sledovat i abstraktní reduplikace, kdy se neopakuje tentýž konsonant, ale třeba jen stejné místo tvoření
- v úplných jazycích se nevyskytuje, objevují se hluboko pod hranicí náhody
- ← porozumění opakovaným segmentům je těžší (→ např. jazykolamy)
- - „princip obligatorní kontury“ – aby nebylo transvokalické opakování konsonantů a transkonsonantické opakování vokálů
Preference ve složitějších skupinách (CVC)
- kolem 1,5 roku přestávají děti reduplikovat, ale začíná se objevovat preference sledu labiála–vokál–koronála oproti sledu opačnému (např. i v úplném jazyce je „pes“, ale nemá protějšek)
Tendence zakončovat slova vysokým vokálem
- × je to spíš kvůli tomu, že v anglické pečovatelštině se hodně slov zakončuje na [i] → dítě napodobuje
Fonotaktika s ohledem na percepci
- děti 3–5 let – jak budou opakovat pseudoslova? – hodnotí se chybovost a pohotovost
- když tam je třeba neobvyklý shluk konsonantů, vyslovuje se jim to hůř (← teorie prozodické samoorganizace)
- u sporných případů, kde nelze některou hlásku rozlišit, hádají lidé tu, která je v jazyce častější
- když dítě neumí [r] a říká [l] – jednoduše substituce, žádný zvláštní termín
- např. v angličtině je délka suprasegmentální – nerozlišuje význam, slouží např. ke zdůraznění slov
- děti možná nejdříve používají délku stejně
- transpozice v rámci jednoho slova = metateze (vohýnek → hovýnek)
Reference
- Sovák, M. (1984): Logopedie předškolního věku. Praha: SPN.
- Vihman, M. M. (1996): Phonological development. Oxford: Blackwell. (kap. 3-4)
- Owens, R. E. (2000): Language development: an introduction. Boston, London: Allyn&Bacon. (kap. 2, 4, a 8)
- Fitch, W. T. (2000): The evolution of speech: a comparative review. Trends in cognitive sciences, roč. 4, č. 7, s. 258-267.
- Škodová, E. - Jedlička, I. a kol. (2003): Klinická logopedie. Praha: Portál. (část III)
Zpět na rozcestník: Osvojování řeči | Fonetika