Fonotaktika dětské řeči

Verze z 8. 9. 2014, 22:49, kterou vytvořil Dita Lazárková (lazarkovadita@gmail.com) (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „* pododdíl fonologie * '''kombinatorika jednotek stejné úrovně''' ('''× distribuce''' = jak se jednotky nižší úrovně vyskytuje v jednotkách vyš…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
  • pododdíl fonologie
  • kombinatorika jednotek stejné úrovně (× distribuce = jak se jednotky nižší úrovně vyskytuje v jednotkách vyšších)
  • např. které kombinace nebo pozice hlásek jsou v jazyce zakázané
  • od kdy mluvíme u dětské řeči o fonologii?
- dlouho názor, že dokud nejsou slova, nelze mluvit o fonologii
- fonologii je možno hledat už i ve žvatlání, bo je i ve významech, vzorcích, pravidelnostech
  • otázka mimosystémových prvků – u dětské řeči musíme říct, co už bereme jako součást nějaké strukturace, a co je mimosystémové
  • když dítě něco řekne jen jednou a nezopakuje to, je to ještě mimosystémové (jsou třeba aspoň tři doklady)
  • kolem 8 měsíců se začíná univerzalita ztrácet
  • asi v 7 měsících je rozdíl mezi žvatláním anglických a francouzských dětí (více uzavřených slabik a konsonantů × více otevřených slabik a vokálů)
  • kolem 10 měsíců se už odrážejí při žvatlání frekvence vokálů v daném jazyce


  • ontogeneze opakuje fylogenezi – mechanický rámec řeči vznikal z nějakého pravidelného pohybu čelistí prvních savců při příjmu potravy → složitější pohyby čelistí byly využívány nejdříve k vizuální komunikaci, pak i verbální (pohyby doprovázeny fonací) → základ slabiky


Teorie rámce a obsahu slabiky

  • studují se chyby v rámcovém uspořádání („spoonerismy“svítíčko slunilo)
  • mění se jen pozice C/C či V/V, ale nemíchá se to
  • např. když dostane dítě úkol vyměnit poslední písmena ve dvou slovech, koreluje tato schopnost s jinými jazykovými schopnostmi
  • výměna kod je jeden z nejtěžších úkolů


„Druhy dětí“ podle sklonů ve výslovnosti

  • standardní
  • palatální – objevuje se hodně [i], [j]
  • velární
  • nejčastější sledovaný jev je substituce (← artikulační obtížnost)
  • obvyklé substituce:
- okluze kontinuantů – frikativy → explozívy
- anteriorizace velár (psal o tom už Quintilianus v Římě)
  • u nemluvňat se počítá s minimální závislostí artikulátorů ve sledech CV (konsonat-vokál), takže v různých jazycích předpokládáme podobné postupy při žvatlání
  • odráží se fonotaktika, mechanické restrikce
  • mluvíme o kombinačních preferencích v rámci slabiky
  • zjistilo se, že labiály se nejčastěji pojí se středními vokály, koronály s předními a dorzály se zadními (uvádí se až 1:8 – osm slabik takovýchhle, jedna je jiná)
  • 1941 Jakobson„Dětská řeč, afázie...“ – ukazoval „zrcadlový“ vývoj řeči
- koronály + [e, i]
- labiály + [o, u]
- všechny konsonanty s [a]
- říkal, že když má vědec nějaký předpoklad, vidí jeho důkazy i tam, kde nejsou
  • v tzv. úplných jazycích preference pro CV zůstávají, ale pro VC už ne
  • jsou nějaké preference i z hlediska otevřenosti? – zatím se potvrdilo jen u anglických dětí (v úplných jazycích už se nevyskytuje)


Typická fonotaktika dětské řeči

Zjednodušování konsonantických shluků

  • ve žvatlání a v prvních slovech se shluky vůbec nevyskytují
  • většina jazyků žádné konsonantické shluky v rámci slabiky nemá (až 2/3)
  • většinou mizí ten složitější konsonant, někdy ten méně výrazný
  • knížka → kíta, uličnice → ulitite, vlak → lat
  • pokud se shluky objeví, pak na hranicích morfémů (sponka → ponta)
  • pro praetury i kody převládají u dětí 3–4× shluky těch konsonantů, které mají stejné místo tvoření


Reduplikace

  • vyslovování stejného segmentu dvakrát (mama, dudu, abubus, popože)
  • dají se sledovat i abstraktní reduplikace, kdy se neopakuje tentýž konsonant, ale třeba jen stejné místo tvoření
  • v úplných jazycích se nevyskytuje, objevují se hluboko pod hranicí náhody
← porozumění opakovaným segmentům je těžší (→ např. jazykolamy)
- „princip obligatorní kontury“ – aby nebylo transvokalické opakování konsonantů a transkonsonantické opakování vokálů


Preference ve složitějších skupinách (CVC)

  • kolem 1,5 roku přestávají děti reduplikovat, ale začíná se objevovat preference sledu labiála–vokál–koronála oproti sledu opačnému (např. i v úplném jazyce je „pes“, ale nemá protějšek)


Tendence zakončovat slova vysokým vokálem

  • × je to spíš kvůli tomu, že v anglické pečovatelštině se hodně slov zakončuje na [i] → dítě napodobuje


Fonotaktika s ohledem na percepci

  • děti 3–5 let – jak budou opakovat pseudoslova? – hodnotí se chybovost a pohotovost
  • když tam je třeba neobvyklý shluk konsonantů, vyslovuje se jim to hůř (← teorie prozodické samoorganizace)
  • u sporných případů, kde nelze některou hlásku rozlišit, hádají lidé tu, která je v jazyce častější
  • když dítě neumí [r] a říká [l] – jednoduše substituce, žádný zvláštní termín
  • např. v angličtině je délka suprasegmentální – nerozlišuje význam, slouží např. ke zdůraznění slov
  • děti možná nejdříve používají délku stejně
  • transpozice v rámci jednoho slova = metateze (vohýnek → hovýnek)


Reference

  • Sovák, M. (1984): Logopedie předškolního věku. Praha: SPN.
  • Vihman, M. M. (1996): Phonological development. Oxford: Blackwell. (kap. 3-4)
  • Owens, R. E. (2000): Language development: an introduction. Boston, London: Allyn&Bacon. (kap. 2, 4, a 8)
  • Fitch, W. T. (2000): The evolution of speech: a comparative review. Trends in cognitive sciences, roč. 4, č. 7, s. 258-267.
  • Škodová, E. - Jedlička, I. a kol. (2003): Klinická logopedie. Praha: Portál. (část III)


Zpět na rozcestník: Osvojování řeči | Fonetika