Školní psychologie a pedagogicko psychologické poradenství

Školní psychologie

Školní psychologie využívá poznatků pedagogické, vývojové, klinické, sociální a poradenské psychologie v prostředí školy. Věnuje se zejména emočním a behaviorálním obtížím žáků, které zasahují do vzdělávacího procesu, a učebním problémům a potřebám žákům, jejich prevenci, diagnostice a intervenci. Oproti školní psychologii (school psychology) se psychologie pedagogická (educational psychology) zaměřuje především na proces učení (jeho mechanismy, zákonitosti, druhy, průběh a podmínky, za nichž probíhá), a lze říci, že školní psychologie se z pedagogické psychologie spolu se školně poradenskou psychologií vyčlenila.

Vývoj školní psychologie

Termín školní psychologie byl poprvé použit už na přelomu 19. a 20. století, nicméně zpočátku se školní psychologie rozvíjela spíše v USA, kde se objevovaly snahy o institucionalizaci psychologických služeb dětem, byť šlo převážně o testování. V USA se školní psychologie rychleji také stavovsky zakotvila, v roce 1947 se Divize školní psychologie stala součástí Americké psychologické asociace (APA). Evropské snahy o zavedení školní psychologie byly spíše epizodické, např. založení střediska školních služeb v Londýně či udělení titulu školní psycholog Gesellovi. V meziválečném období docházelo u nás k ověřování možností psychologie ve školách, které stály na vědeckém bádání a pečlivých empirických výzkumech, jejichž cílem bylo poznání dětí ve školních situací. Vlivným spisem byla Sternova Pedologie kulturním požadavkem, přičemž podle Sternových představ měl psycholog působit mimo školu a věnovat se především aplikovanému výzkumu. Etablování školní psychologie v širším měřítku proběhlo až po druhé světové válce. Od revoluce zaznamenáváme nárůst v počtu škol, které mají svého školního psychologa, vnímáme tedy zvýšenou potřebu odborníků pro řešení problematických pedagogických situací. Před svou likvidací měl v tomto ohledu velký přínos Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR, který byl v roce 2012 přetransformován do jednoho z oddělení pro vzdělávání v rámci Národního ústavu pro vzdělávání.

Zakotvení a obrysy školní psychologie

Přestože školní psychologie patří do psychologie pedagogické, tak ji zároveň přesahuje, což je dáno šíří klientely i rozmanitými tématy. Školní psychologie má tedy blízko i k psychologii vývojové a klinické. Školní psychologie je částí své klientely, totiž specificky oslabenými a znevýhodněnými žáky, spojena se speciální pedagogikou. Rozdíl mezi školní a poradenskou psychologií spočívá v obsahu i formě jejich činnosti. Psycholog v pedagogicko-psychologické poradně využívá standardní podmínky při diagnostikování, drží si odstup od systému škol a může čerpat z intervize s kolegy. Naproti tomu školní psycholog pracuje přímo ve škole, kterou dobře zná, stejně jako specifika přímo školy i celého regionu. Jeho klienty je celá škola, tedy netříděná populace, ve které může zasahovat operativně. Kromě okamžité práce děti dlouhodobě sleduje, může zahájit včasnou intervenci a pracovat preventivně.

Pedagogicko-psychologické poradenství

Systém pedagogicko-psychologického poradenství tvoří v ČR školská poradenská zařízení, ŠPZ,(tj. PPP a SPC) a školská poradenská pracoviště, ŠPP. Školní poradenské pracoviště je tvořeno týmem, v němž je školní psycholog či školní speciální pedagog, výchovný poradce a školní metodik prevence. V budoucnu se do systému pedagogicko-psychologického poradenství očekává zapojení SVP. Změny, které se dějí ve společnosti, se odráží v potřebách uživatelů pedagogicko-psychologického poradenství. Školy vytváří programy prevence sociálně patologických jevů, šikany, užívaní návykových látek, rasismu a xenofobie atd, potřebují metodiku pro úspěšnou integraci dětí se specifickými potřebami či dětí nadaných, měly by poskytovat kariérní poradenství a navazovat klienty (žáky a studenty, popř. rodiče) na specializované poradenské služby zajišťované PPP, SPC či SVP. Školská poradenská pracoviště rozvíjejí diagnostické postupy, čímž přispívají k pozitivnímu budoucímu rozvoji školství jako celku i školní úspěšnosti u konkrétního dítěte, a podporují pedagogy v jejich práci.

Odkazy

Doporučená literatura

Čáp, J., & Mareš, J. (2001). Psychologie pro učitele. Praha: Portál.

Braun, R., Marková, D., & Nováčková, J. (2014). Praktikum školní psychologie. Praha: Portál.

Long, M., Wood, C., Littleton, K., Passenger, T., & Sheehy, K. (2011). The Psychology of Education. London: Routledge.

Klíčová slova

školní psychologie, poradenská psychologie, pedagogicko psychologické poradenství