Právní definice dospělosti

V českém občanském zákoníku se setkáváme s termínem zletilost, které se nabývá dovršením osmnáctého roku věku.

Zletilý člověk se stává plně svéprávným, je tedy způsobilý nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem. Před nabytím zletilosti se plné svéprávnosti nabývá přiznáním svéprávnosti, nebo uzavřením manželství.

Slovy občanského zákoníku.

(1) Plně svéprávným se člověk stává zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku.

(2) Před nabytím zletilosti se plné svéprávnosti nabývá přiznáním svéprávnosti, nebo uzavřením manželství. Svéprávnost nabytá uzavřením manželství se neztrácí ani zánikem manželství, ani prohlášením manželství za neplatné.[1]


Nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb., Obecná část (část první) » Osoby (Hlava II) » Fyzické osoby (Díl 2) » Obecná ustanovení (Oddíl 1) » Zletilost (§ 30)

Biologické vymezení dospělosti

Období dospělosti se váže na dosažení určité fyzické zralosti. Důležitý je význam sexuality, která představuje nedílnou součást partnerského vztahu, narozdíl od adolescence se během dospělosti uplatňuje i její reprodukční význam.

Psychosociální vymezení dospělosti a její hlavní vývojové úkoly

Dosažení dospělosti v psychosociálním významu není jednoznačně časově určeno, protože probíhá u různých lidí v odlišnou dobu. Můžeme však vymezit tři hlavní oblasti.

Osobnosntí změny

Identita zralého dospělého jedince je vůči období dospívání relativně stabilní a přijatelně pozitivní. Dospělý se osamostatnil od svých rodičů. Činí svobodná rozhodnutí o vlastním životě a zároveň také umí přijmout zodpovědnost za své konání. K vyšší vyrovnanosti se váže i vyšší sebejistota a lepší odhad vlastních schopností. Jedinec lépe ovládá své emoce a snáze odolává zátěži, také se dokáže vzdát vlastního uspokojení.

Mezlidiské vztahy

V oblasti mezilidských vztahů má velký význam proměna vztahů dospělého k původní rodině. Vztah rodiči je vyrovnanější a klidnější, rodičovské postavy jsou přijímány realističtěji.

Dospělý navazuje intimní partnerské vztahy, kde dokáže akceptovat potřeby partnera a podřídit jim ty své.

Důležitou součástí vztahů dospělého člověka je rodičovství, ve kterém se střetává nadřazená pozice vůči dítěti a odpovědnost za něj.

V profesní oblasti je důležité zvládnutí interakce jak v podřízené, tak nadřízené pozici.

Ekonomická nezávislost

Důležitým faktorem dospělosti je finanční nezávislost, která významně určuje vztah k původní rodině. Často jsou mladí lidé považováni za dospělé až při finanční nezávislosti na rodičích. Pracovní uplatnění je důležité pro vlastní seberealizaci a uspokojení.

Různá dělení dospělosti

Mladá dospělost Střední dospělost Starší dospělost
Švancara 20 - 30/32 let 30/32 - 46/48 46/48 - 65
Vágnerová 20 – 40 let 45 - 50 let 50 - 60 let
Thorová 20-35 let 35 - 50 let 50 - 70 let
Langmeier, Krejčířová 20 – 25 let

Nezralá dospělost

V moderní společnosti se posunula realizace podstatných kritérií dospělosti do vyššího věku. Mladí lidé mohou cestovat, studují jazyky a mají celkově více možností pro obsažení zahraničních zkušeností, a tak dochází k posouvání mateřství a manželství do pozdější dospělosti.

Mladí dospělí žijí nezřídka s rodiči, v roce 2013 bydlelo u rodičů 30% žen a téměř 50% mužů ve věku 25- 29 let. Kohoutová, I. (2014). Sociodemografická homogamie sezdaných a nesezdaných párů. ČSÚ [online]. Těmto dospělým nejčastěji chybí některá z vývojových charakteristik zralé dopělosti jako trvalý partnerský vztah, rodičovství či zakotvenost v profesní rovině.

Vynořující se dospělost

Jeffrey Jensen Arnett, americký vývojový psycholog, se zabýval obdobím mezi 12 a 25 lety, které popsal jako ,,emerging childhood” tedy vynořující se dospělost. Mladí lidé se v tomto období již necití jako adolescenti, mají vyšší míru svobody a odpovědnosti, ale zároveň jsou stále spjati s původní rodinou. Období je vyzmezené mezi koncem dospívání a určujícími prvky dospělosti jako stabilní práce, manželství či rodičovství. Fenomén se objevil pouze v několika minulých dekádách jako odpověd na socio-ekonomické proměny společnosti. Arnett k danému období na základě rozhovorů s 300 mladými lidmi přiřadil pět základních rysů. Arnett, J. J. (2000). Emerging adulthood: A theory of development from the late teens through the twenties. American psychologist, 55(5), 469-480.

Věk hledání identity

Mladí hledají svou identitu a rozhodují se o tom, kým chtějí být a čeho chtějí dosáhnout v oblasti studia, práce a vztahů.

Věk nestability

Vynořující se dospělost je dynamické období, kdy dochází ke změnám ve vztazích, bydlení, studiu i zaměstnání.

Věk orientace na vlastní osobu

Typické je i zaměření na sebe samého a snaha získat co nejvíce zkušeností pro pozdější životní volby.

Věk pocitů na půli cesty

Dospělí se vyrovnávají s vyšší mírou zodpovědnosti a svobody, ale zároveň jsou stále značně připoutání k původním rodinám.

Věk možností

Do daného období také patří spoustu ambicioizních plánů. Podle Hornblowera 96% mladých lidí věří, že budou žít lépe než jejich rodiče, nikdy se nerozvedou a budou mít vice peněz.[2]


(Hornblower, M. (1997). Great Expectations. New York: Time

Arnett, J. J. (2000). High hopes in a grim world, emerging adults´ views of their futures and ,,generation X". Youth&Society, 31(3), 267 - 286.

Mladá dospělost

Období mladé dospělosti je plné otevřených možností. Pozornost je nasměřována jak na vlastní realizaci, tak na emoční přijetí. Mladý člověk se snaží najít rovnováhu mezi uspokojením svých individuálních potřeb a potřeb jeho blízkých.

Dospělost je spjata s vyšší mírou zodpovědnosti a povinností. Jedinec volí vlastní životní styl a sociální role. Zároveň podléhá sociálnímu tlaku a řídí se alespoň částečně očekáváním společnosti. Sociální normy určují, kdy jsou vhodné podstatné životní změny jako uzavření manželství, rodičovství a stabilní profesní postavení. Významnost rané dopělosti spočívá především v tom, že vyrovnání se s vývojovými úkoly daného období určuje další životní směřování.

Podle Eriksonovy teorie psychosociálního vývoje se mladý člověk orientuje především na intimní vztahy, hledá pocit vzájemnosti a odevzdání se v partnerském vztahu, naproti tomu čelí strachu z odmítnutí a osamělé budoucnosti. Pokud jedinec úspěšně vyřeší krizi daného vývojového stádia, tedy střet intimity a izolace, Erikson k jejímu překonání přiřazuje ctnost lásky, kdy dospělý dokáže zrale navazovat hluboké a smysluplné vztahy.

,,Čtvrtživotní krize"

Krizi rané dospělosti či tzv. krizi 20letých shrnula Thorová slovy: ,,Čtvrtživotní krize se objevuje obvykle krátce poté, co dospívající vstoupili do světa dospělých. Musí dělat první samostatná rozhodnutí, za která ponesou odpovědnost pouze oni sami, což může být zdrojem frustrace a stresu.” THOROVÁ, Kateřina. Vývojová psychologie: proměny lidské psychiky od početí po smrt. Praha: Portál, 2015..Krizi provází zejména pocit nejistoty a to na úrovni vlastní identity, partnerských vztahů a sexuálního života. Nejistota se prolíná i v rovině profesního života a konfliktních vztahů s rodiči. Lidé v tomto období pociťují touhu po intimnějších vztazích. Objevuje se pocit deziluze, když mladý člověk poznává komplexnost problémů, pro která jsou neúčinná černobílá řešení.

Fyzické aspekty

Mladí lidé jsou na vrcholu svých fyzických a sexuálních schopností. Zažívají tělesně nejzdravější období, kdy pojímají nejvíce energie a mohou dosahovat nejlepších sportovních výsledků.

Osobnostní aspekty

Mladí dospělí čelí mnoha novým sociálním situacím a musí se vyrovnat s jejich požadavky. Vymezují se vůči hodnotám a normám a zaujímají vlastní postoj k různým sociálním skupinám. Mladého člověka stále ovlivňují dospělé vzory z dětství a představují důležitý faktor pro osobní určení dospělosti. Oproti období dospívání zažívají mladí dospělí emočně stabilnejší období, stále však činí impulzivní rozhodnutí, lákají je nové zážitky, riskování a adrenalin. Díky relativní nezkušenosti nedokážou objektivně odhadnout své hranice. Schopnost seberelexe se posiluje v závislosti na stále se vyvýjejícím mozku.

Mezilidské vztahy

Potřeby sociálního kontaktu jsou uspokojovány přátelstvými, partnerskými vztahy a rodičovstvím. Kvalita mezilidských vztahů významně určuje míru emočního uspokojení.

Důležitá je dynamika vztahů v původní rodině. Mladí lidé se postupně osamostatňují na všech úrovních a to emoční, názorové, ekonomické i fyzické, tedy vlastním bydlením. Pro další osobnostní vývoj je klíčové vyrovnání se s dětskými traumaty a stabilizace vztahu s rodiči. K dospělosti se váže i ekonomická nezávislost, která nůže obzvlášť u studentů představovat nepříjemný tlak v rámci původní rodiny.

Přátelství jsou důležitá pro osobností růst, potvrzení vlastní hodnoty a sdílení prožitků. Mezi znaky přátelství patří společně trávený čas, sdílení důvěrných informací, pocit opory a porozumění. Mezi mužskými a ženskými přátelstvýmí se nacházejí specifické rozdíly. Muži kladou vetší důraz na společné aktivity a hodnocení vnějších událostí jako je politika či sport, zatímco ženy dávají přednost intimnějšímu vztahu, který se vyzynčuje důvěrností a probíráním osobních témat. (Wright, P. H.(1982) Men´s friendship, women´s firendship, and the alleged inferiority of the latter. Sex roles, 8, 1 - 20. ) Se vzrůstajícími pracovními povinnostmi ubývá času pro budování přátelství.

Mezi vývojové úkoly rané dospělosti patří vytvoření stabilního partnerského vztahu. Pro partnerství mezi dvěma lidmi je charakteristická intimita, citové připoutání, milostný vztah a párová identita. Dospělý se snaží o vybudování vztahu, který představuje zdroj jistoty a bezpečí a koncentruje pro daný záměr značné úsilí. Ačkoli se jedná o nový druh vztahu, vždy je ovlivněn emoční vazbou, kterou člověk prožíval v dětství.

Významnou součástí dospělosti je uzavření manželství, kdy heterosexuální páry zakládají legislativně zakotvenou jednotku, která slouží zejména jako základ rodiny. Uspokojuje nejen psychické potřeby, ale i sociální očekávání. Manželství můžeme definovat jako malou sociální skupinu, kde se oba partneři definují příslušností ke vztahu, sdílí společné hodnoty a obvykle též společný fyzický prostor. Partenři společně plánují život, jejich vztah slouží jako zdroj citového bezpečí a začleňují se jím do sociální struktury.

Některé páry spolu dlouhodobě žijí bez uzavření sňatku, fenomén sociologové nazývají ,,kohabitací“. Kreidl podotýká: ,, Toto uspořádání párového života je preferované lidmi liberálními, rovnostářskými, kteří se odklánějí od tradičních představ o dělbě partnerských rolí.“ ( Kreidl, M. (2010). Dochází v ČR ke konvergenci hodnotového profilu lidí žijících v manželství a nesezdaném soužití? Sociální studia, 7(4), 85-100. )

Profesní realizace

Během mladé dosplěsoti se výrazně prohlubují profesní zkušenosti. Podle Mukerjeeho je považován za vrchol matematických a fyzikálních dovedností 25.-26. rok. ( Mukerjee, M. (1996). Explaining everything. Scientific American, 274(1), 88-94. ) Zpočátku mladí dospělí často studují a mění zaměstnání, zaměřují se na sbírání zkušeností a hledají směr seberealizace, který v druhé polovině období začínají naplňovat.Jedním z dilemat rané dospělosti je rozpor potřeby svobody a potřeby vyzkoušení si nových rolí. Střetává se zde touha po nových zkušenostech a zároveň zátěž a odpovědnost k nim se vázající. V tomto období jsou lidé otevření mnoha novým podnětům a mají možnost uskutečnit většinu různých plánů

Krize třicátníků

Mezi 28 a 35 lety se podle některých autorů, například u Kateřiny Thorové, objevuje krize, která se váže k prvním známkám stárnutí dané osoby, pocitu stereotypního života, k nespokojenosti s mezilidskými vztahy i profesním životem. Mladí dospělí hledají své místo v životě, současně se mohou cítit unavení ze sociálních vztahů a také lze zpozorovat první známky vlastního stárnutí, stejnětak jako stárnutí rodičů.

Střední dospělost

U Eriksonovy teorie přestavuje dospělost sedmé stádium psychosociálního vývoje. V tomto období se u jedince střetává potřeba generativy se sebezaujetím a stagnací. Slovy Eriksona:,, Řekli jsme, že generativu doprovází prokreativita (plodnost), produktivita a kreativita (tvořivost), a tím i generace nových bytostí stejně jako nových výtvorů a nových myšlenek včetně určitého způsobu sebeutváření, především v oblasti dalšího vývoje identity.” Ctností, která vzejde zdoláním krize tohoto období je péče, kdy se člověk naučí dbát o druhé osoby a hodnoty. Generativa se projevuje potřebou přesahu hranic vlastního života, které se může nacházet v rodině, profesi či veřejném dění. Lidé sami sebe hodnotí jako vyrovnané a pečující. Ke generativě patří i schopnost poskytnou emoční podporu, větší všímavost k potřebám druhých a potřeba předání svých vlastních zkušeností. (Erikson, E. H. (1998). The Life Cycle Completed. New York: Norton. Česky: (2002). Dětství a společnost. Praha: Argo. )

Během středního věku je jedinec již zralou osobností s plnou schopností regulovat své emoce a vyrovnávat se s problematickými okolnostmi. Ačkoli období neprovází významné vývojové mezníky, ústředím tématem je dosažení uspokojivé profesní pozice a stabiliziace rodiny. Střední dospělost doprovází vysoká zodpovědnost a to nejen za vlastní osobní život a seberealizaci, ale i za své děti a stárnoucí rodiče. Fungující rodinné vztahy slouží jako bezpečné zázemí pro rozvoj v profesní i společenské oblasti. Během této vývojové fáze se definitivně uzavírají některé životní možnosti jako například mateřství, což vede k rozsáhlejšímu přemýšlení nad minulými rozhodnutími a budoucím směřováním.

Období není specificky podmíněno biologickým vývojem, ale je spíše určováno sociálními hodinami, které představují společenské normy týkající se především manželství a profese. Pro průběh vývojové etapy jsou určující minulá rozhodnutí jedince. Může zažívat vrcholné období, kdy je dostatečně integrovaný, těší se fungujícím vztahům a uspokojivé práci. Ale jedinec také může zdolávat výzvy, které se nepodařilo překonat v minulosti a poté převažují pocity frutrace a zklamání. Mezi znaky zralé dospělosti patří integrovanost maskulinních a femininních tendencí, například rovnováha mezi racionalitou a emotivností nebo vyváženost mezi soupeřivostí a empatičností. (Říčan, P. (1989): Cesta životem, Pyramida,Praha.) U žen se ve středním věku může objevovat pokles femininních rysů a posílení sebevědomí a angažovanosti v profesi i rodině. Muži rozvíjí pestrost svého emočního prožívání a schopnost empatie, často hledají novou partnerku, která pro ně spíše odráží jejich současné potřeby. Mnoho žen, které již zvládlo hlavní část mateřství, hledá možnosti dalšího uplatnění.

Fyzické aspekty

Pro jedince, kteří si zakládají na svém vzhledu, může být období velmi frustrující, protože dochází k viditelným involučním změnám. Slábne fyzická síla, sexuální apetit, začínají padat vlasy, lidé mohou přibírat na váze a jsou znatelné i vrásky v obličeji. Výrazněji prožívají období ženy, vyrovnávají se s menopauzou a estetické projevy stárnutí nesou hůře, vzhledem k tomu, že společnost klade důraz na vnější vzhled. Naproti tomu u mužů bývají známky stárnutí spojovány se zralostí.

Osobnostní aspekty

Lidé si ve středním věku začínají více uvědomovat vlastní smrtelnost a můžou cítit, že již nemají dostatek času pro své zatím neuskutečněné plány, a tak přehodnocují dosavadní strategie a stanovují si nové cíle. Podle Thorové je připisován psychický význam 40. roku života, který představuje polovinu života a člověk začíná pociťovat sestupování z životního vrcholu. V rámci Jungovi teorie probíhá stále proces individuace, kdy se jedinec oddaluje od vazeb, které již nejsou nadále potřebné, také pro něj ztrácejí význam různá společenská očekávání. Oproti mladé dospělosti jsou lidé schopni realističtějšího sebehodnocení, již dosáhli vyššího úrovně osobní zralosti, která se vyznačuje lepším sebepoznáním a přijetím zodpovědnosti.

Vztahové aspekty

Během střední dospělosti mohou mít lidé jak dospělé, tak novorozené děti, stejně tak mohli projít dlouholetým manželstvím či do něj teprve vstoupit, což značně ovlivňuje prožívání celého období.

Pokud jsou děti již starší, mění se výrazně rodinná dynamika. Péče a ochranářství rodičů může být pro děti až nežádoucí, zejmnéna na konci adolesnce, se objevuje potřeba vymezit si nové hranice ve rodičovském vztahu. Dospívající děti se snaží o větší nezávislost, do dynamiky vztahu se promítají mezigenrační neshody, kdy je pro obě strany obtížné shodnout se na rozličných názorech a postojích. Dospívající mají tendenci odmítat rozdílné postoje a považovat je za nepoužitelné, zatímco rodiče věří v přenositelnost svých zkušeností a v jejih stálý význam. (Papalia, D. E., Olds, S. W. (1992): Human development. McGraw-Hill, New York. ) Pro rodiče je období náročné z hlediska redefinice svého vlastního životního směřování, vzhledem k tomu, že postupné upadání rodičovské autority má vliv na vlastní sebeúctu. Zároveň se vyšší osamocenost dětí dostává do kontrastu s vlastním stárnutím.

Změna vztahů mezi dětmi a rodiči se promítá i do partnerského vztahu, kdy je za potřebí vymezit jeho nový smysl po výchově dětí. Podle Orbucha jeho spolupracovníků dochází k nejvíce k nespokojenosti v manžeslství po 20 - 24 letech. (Orbuch Vag 201)?? Důvody pro rozpad manželství středního věku může být rozdílný vývoj osobnsoti a s ním související neshody na dalším směřování vztahu. Partneři se musí vyrovnat s psychickou i fyzickou proměnou a úbytkem sexuální atraktivity, pokud je však manželství alepsoň šástečně stabilní, jsou změny akceptovány. Důvody pro odchod ze vztahu může být nepsokojenost se stereotypem a potřeba navázání hlubší vztahové intimity.

Zatímco se lidé ve střední dospělosti nacházejí na vrcholu svých možností, jejich rodiče se stávají postupně méně samostatnými, potřebují častější pomoc a také nastane doba, kdy je třeba vyrovnat se s jejich smrtí.

Řada jedinců vnímá období za nějšťastnější a to díky psychické i ekonomické stabilitě, stabilnímu pojetí vlastní identity a partnerkské vztahové zralosti.


rodina - rodičovská role, děti výchova, syndrom prázdného hnízda

Díky bohatým zkušenostem se dospělí těší v profesní oblasti vrcholným výsledkům, mohou však cítit konkurenci v mladších spolupracovnících.

Díky autonomii, stabilitě v mezilidských vztazích a pracovní sféře mohou lidé období prožívat jako životní vrchol, kdy se daří naplňovat předsevzaté plány mladé dospělosti.

Krize středního věku

Zřejmě jako první užil anglický termín ,,midlife crisis” kanadský psycholog Elliot Jaques. Přiřazoval krizi k 35. roku věku, kdy se u žen začíná blížit menopauza a muži mohou pociťovat ztrátu sexuálního zájmu. Ústředním tématem krize je pociťování stárnutí, rekapitulace předchozích rozhodnutí a zamýšlení se nad tím, čemu věnovat další čas. Podle Jaquesova zkoumání prošla řada umělců během střední dospělosti tvůrčí krizí.

Psychologové Hermans a Oles zabývající se krizí středního věku došli k charakteristice, kdy krizi považují za mezičas mezi tím, co lidé v životě dokázali a plány, které chtějí uskutečnit v budoucnu. ( Hermans, H. J. M., & Oles, P. K. (1999). Midlife crisis in men: affective organization of profesional meanings. Human Relat., 52(11), 1403 - 1426. )

Emoční krize se váže k individuálním prožitkům a mohou jí spouštět různé náročné životní situace jako rozvod, ztráta zaměstnání či úmrtí blízkého, proto se její výskyt nedá přesně specifikovat a může se objevit ve 35 letech i v 50 letech.

Mezi typické znaky krize patří touha po změně. Říčan o ní píše jako o portestu proti rutině. (Říčan, P. (2002) Cesta životem. Pyramida, Praha. )V oblasti partnerské se může jednat například o rozvod, nové manželství, touhu po dalším dítěti, strach ze ztráty sexuální výkonnosti, v profesní rovině o nespokojenost s kariérou. Objevuje se snaha zakrýt proces stárnutí a může dojít i k regresi, kdy se jedinec schýlí k rizikovému chování, zneužívání různých látek či k odmítání závazků.

Celkově je krize spojována s frustrací, nespokojeností a úzkostí, kdy si jedinec vyrovnává s vlastní smrtelností a obává se, zda stihne další životní změny.

Podle způsobu, kterým se krize projevuje, můžeme odlišovat aktivní formu krize, kdy jedinec mění své dosavadní životní směřování a radikálně se vymezuje. U pasivní formy krize se jedinec potýká s velmi negativními pocity, frustrací, nudou, vyhořením a úzkostmi.

Koncept krize střední věku není však plošně přijímán. Protiargumenty se váží k tomu, že se psychosociální krize může vyskytnout v jakémkoliv období a může souviset s různými tématy důležitými pro život jedince aniž by souvisela se stárnutím a středním věkem. (Freund, A. M., & Ritter, J. O. (2009). Midlife crisis: a debate - a minireview behavioural science section. Gerontology, 55(5), 582 - 591. ) Podle Huntera a Sundela se negativní projevy krize jako rozvod, deprese či změna zaměstnání častěji vážou k jiným životním etapám. V daném období také nemusí dojít k radikální nespokojenosti, ale může se jednat o pozvolné změny hodnot a životního stylu. Hunter, S., & Sundel, N. (1989). Introduction: An examination of key issues concerning midlife. In Hunter, S., Sundel, M. (Eds.). Midlife Myths: Issues, Findings and Practise Implications. New York: Sage Publications.

Termín krize středního věku se značně zpopularizoval a existují ustálené koncepty, jak se projevují u mužského a ženského pohlaví.

U mužů se má jednat o chování blížící se mladistvým, touha po adrenalinových zážitcích, diskotékách, dbaní na zevnější úpravu a navázání vztahu s výrazně mladší ženou.

Stárnoucí ženy se podle daného stereotypu snaží zhubnout, velmi negativně nesou pozorování vlastního stárnutí, zaměřují se více na sebe než na rodinný život a flirtuje s mladšími muži.

Vágnerová píše ve smyslu krize středního věku o ,,bilancování středního věku”, které dělí na bilancování minulosti a představy o budoucnosti.

S uvědoměním životního poledne přichází reflektování dosavadních rozhodnutí, naplnění cílů a posuzování svého života vzhledem k referenční skupině. Jedinec může zjistit, že ze svého současného pohledu investoval čas do oblastí, které pro něj ztratily význam.

Hodnocení současné situace a reflektování vede k otázkám týkající se druhé poloviny života a jejího smysluplného naplnění. Dospělý si realisticky uvědomuje, že se zúžily možnosti dalšího pokračování, což může vést k pocitu smutku a zoufalství.

Právě pocit blížení se smrti může motivovat ke změně a experimentování, avšak narozdíl od mladého člověka přistupují starší jedinci k alternativám opatrněji.

Pozdní dospělost

Může být prožívána jako klidné období vhodné pro cestování, orientaci na vlastní zájmy a radost z větvící se rodiny. Stejně tak se člověk v pozdní dospělosti může dostat do psychicky náročného stavu, kdy stres může pramenit z tzv. ,,sendvičové konstelace”. Znamená to, že dospělí živí dospívajícího potomka a zároveň se stará o své staré rodiče. Také se vyrovnává s vlastními zdravotními problémy.

Jung se k pozdní dospělosti vyjádřil takto: ,,Neschopnost stárnout je stejně nesmyslná jako nechtít vyrůst z dětských střevíčků. Třicetiletý muž, který je ještě infantilní, a mladistvě vyhlížející sedmdesátník jsou psychologické zrůdy. Starý člověk, který neumí naslouchat tajemství potoků zurčících z vrcholů údolí je duchovní mumie,” (Jung, C. G. (1994). Duše moderního člověka. Brno: Athlantis. ) Avšak dnes si lidé v období pozdní dospělosti užívají života, mají intimní život a jsou jsou celkově výkonní. Na profesní úrovni někteří odsouvají odchod do penze nebo hledají méně náročnou práci. Adaptaci na dané vývojové stádium nepomáhá společenské zdůrazňování hodnoty krásy a mladosti.

Involuční změny jsou dědičné pouze z jedné čtvrtiny, hlavním faktorem je životní styl, míra pohybu, typ zaměstnání a výživa.

Mezi fyziologické změny se řadí zpomalení metabolismu a horší vstřebávání živin, které zapříčiňuje nabírání váhy. Snižuje se podíl svalové hmoty a nabývá podíl té tukové, od mládí se zvyšuje o 10 - 15 kilo. U mužů se váha zvyšuje do 50 let a u žen do 60 let.

Oslabena je také termoregulace, kdy se organismus hůře přizpůsobuje teplotním výkyvům.

Kůže zase ztrácí svou pružnost, objevují se pigmentové skvrny, šednou a znatelněji padají vlasy a lidé přicházejí o chrup.

U zraku dochází k presbyopii, kdy čočka mezi 40.-45. rokem ztrácí svou pružnost, a tak hůře ostří nablízko, také se zhoršuje viditelnost barev a horší se reakce na zrakové podněty.

Úbytek sluchu zapříčiňuje obtižnější komunikaci, kdy se jedinec musí více soustředit naslouchání.

Celkově se snižuje výkonnost orgánů zhoršuje se proces okysličování. A s úbytkem vody v těle se orgány zmenšují. Cévní systém ztrácí svou pružnost, množí se buňky nesoucí tuk, a tak vznikají aterosklerotické pláty. Objem mozkové hmoty se zmenšuje již od 30 let, ale psychická involuce probíhá pomaleji.

Zvyšuje se náchylnost k různým endokrinním onemocněním zapříčené hormonálními změnami. Projevují se poruchami spánku, horší nervosvalovou koordinací, útlumem sexuálního života a celkovým oslabením.

Pro ženy je stěžejní menopauzální syndrom, kdy se zastavuje sekrece estrogenu ve vaječnících. Většina žen ho prožívá bez větších potíží Lock 1993, ale často se vyskytují syndromy jako problémy se svaly a klouby (80%) a depresivní nálady (74%). (Chedraui et al., 2010) Období je psychicky náročné, protože se definitivně uzavírá období plodnosti, která je ve společnosti považována za důležitou známku ženskosti. Sociální a biologické projevy jsou u žen výraznější než u mužů. Měnící se nároky rodiny v toto období, zejména jejich uvolnění, může vést k pozitivní změně, kdy roste nezávislost žen a růst sebevědomí. Podle Helsona a Winka si většina žen po padesátce uvědomuje, že stránou a ubývá jim sil, ale ještě se nepovažují za staré.(Helson a Wink, 1992 Vag)

Termínem androgenní nedostatečnost stárnoucích mužů označujeme snižování hladiny testosteronu, která klesá již od 30 let. Úbytek testosteronu způsobuje různé sexuální symptomy jako snížení frekvence ranní erekce či omezení sexuáních myšlenek. Souvisí i smenší schopností zapojit se do zátěžových aktivit a z psychického hlediska se smutkem a vyčerpáním.

Po 60. roku se snižuje výška člověka o 3-5 cm. Svalová vlákna se redukují mezi 20. a 80. rokem o 50%. Ochabují svaly, včetně hlasivek a tak hlas slábne. Křehnou kosti, proto může dojít snáze k zlomeninám, které se špatně léčí.

Celkově se snižuje obranyschopnost organismu, člověk je náchylnější k nemocem a déle se zotavuje. Časté jsou také problémy s nespavostí.

osobnost/ identita

Lidé naléhavěji prožívají pocit vlastní smrtelnosti. Rekapitulují svůj život a zamýšlějí nad celkovým významem nejen jejich cesty.

Osobnost člověka v pozdní dospělosti je zralá, jedinec je zkušený v oblasti vztahové i profesní. V Jungově teorii se jedná o období, kdy člověk odkládá personu, tedy masku vystavovanou veřejnosti a rozvíjí se pravé já.

Během stárnutí se člověk může těšit z nabytých zkušeností a dosažených cílů, ztotožňuje se s uplynulou cestou. Nyní již nepřikládá takovou váhu úspěchům a nevyžaduje uspokojení svých ambicí. (Říčan 1989, vag) Vzhledem k tomu, že již splnil společenská očekávání jako založení rodiny a kariérní realizaci, nemusí podléhat tlaku vnějších požadavků. Proto nevidí takovou důležitost ve společenském postavení a více se zaměřuje na vlastní osobnostní proměnu. Pokud se jedinec s obdobím úspěšně vyrovná, hodnotí svá minulá rozhodnutí s vyšším nadhledem a odstupem. S dominujícím zaměřením na vlastní osobu souvisí zvyšující se míra introverze, větší zaměřování se na vlastní prožitky.

Objevuje se již nižší ochota přizpůsobit se změnám, která je spojena s kritizováním mladších generací. Nižší flexibilita se projevuje v zásadovosti a nevůli měnit své zásady a způsob uvažování.. Stereotypní život již není zpravidla odmítán, ale je považován za dočasný a změna již není hodnocena jako tak potřebná. Ustálené návyky navíc poskytují potřebnou jistotu a jsou lépe zvládnutelné.

Často se jedinci mohou cítit bezmocní, protože již prožili mnoho ztrát.

Jedinec se vyrovnává s úbytkem psychických i fyzických schopností, dochází k pozměňování sebeobrazu, které může vést k zvýšení nejistoty. Vyrovnání se se současným stavem a přizpůsobení se aktuálním možnostem je klíčové. Avšak biologické i psychické změny nejsou v daném věku až tak dominantní a oslabení výkonnosti nemusí představovat problém, pokud se v období neobjevují vyšší nároky.

Rozdíly v genderových rolí se během starší dospělosti stále zužují. Osobností vlastnosti se stále více podobají, což souvisí i s hormonálními změnami. Právě biologická podmíněnost je do značné míry původcem předchozích rozdílných charakteristik jako erotická atraktivita a plodnost. Jung stav označuje jako prolínání a vyrovnávání mužského a ženského principu anima a animy, kdy je lepší možnost pro projevení se vlastností, které jsou spojovány s opačným pohlavím. U mužu se více projevuje empatičnost a vřelost proti soutěživosti a agresi, které běžně posilují nyní ustupující hormony. Otcové mají větší zájem o rodinný život. U žen se může více prosazovat dominantní a sebevědomější strana osobnosti, (to u už někde je, ne?)

Na spokojenost manželství má vliv syndrom prázdného hnízda, kdy se z domovů odstěhovávají dospělé děti a partneři na sebe následně mají více času. Situace může přispívat jak k prohloubení, tak destabilizaci manželství. Podle Kulika celkově spokojenost v manželství stoupá, pár může častěji realizovat volnočasové aktivity, nepotýká se s tolika stresujícími situacemi s dětmi a muži také více pracují v domácnosti.( Kulik, L. (2001). Marital relations in late adulthood throughout the retirement process. Aging and Society 21(4), 447 - 469) Pro partnerství nabývá na významu intimita jako sdílení, tolerance a pochopení, zatímco sexuálnímu vztahu taková důležitost již připisována není.

Rodinné zázemí je pro stárnoucího člověka stěžejní a u stabilních rodinných vztahů se stává hlavním zdrojem bezpečí a jistoty. Od starších dospělých se očekává, že jsou schopni zvládnout různé role zároveň. Ve zmiňované sendvičové pozici mohou potřebovat pomoc jak dospělé děti, tak staří rodiče. Díky mnoha zkušenostem a kompetenci si uchovávají nadřazenou pozici, kterou chová jejich generace, ake zároveň pojímá mnoho zodpovědnosti. Pokud jedinec nemá vlastní zázemí a podporu, může větší množství protichůdných požadavků způsobovat stres a nespokojenost.

Na významu nabývají přátelské vztahy, pro které je v období více času, Sociální vazby snižují stres a zvyšují pocit životní spokojenosti (Frs, Deats, 2006, thor)

Lidé přijímají nové role, kdy se stávají tchánem či tchýní a prarodičem. Role prarodiče je významná pro uspokojení potřeby generativy i intimity. Narození vnoučat je možné poté, co jedinec vychová vlastní děti, které se osamostatní a založit svou rodinu, také potvrzuje pozici v generačním vývoji. A citový vztah k vnoučeti, který bývá velmi hluboký, pomáhá dávat stárnoucímu člověku smysl a vnoučeti poskytuje další potřebnou emoční vazbu.

k přátelství!

Lidé dávají přednost stabilním vztahům v rodině, s přáteli a kolegy. Nové vztahy vyžadují více námahy a navazování nových kontaktů není tak snadné ani shledáváno jako potřebné.

(přibývající věk více soustředění na rodinu)

U stárnoucích žen se očekává udržování a podpora rodinných kontaktů. V průměru bývají ženy během života značně svázany s rodinou. Dostatek rolí v rámci ní je může v tomto věku uspokojovat. (putney a bengston, 2001 vag)

profese

Během pozdní dospělosti využívá jedinec nabyté profesní zkušenosti, stále aktivně pracuje a může zaujímat i vrcholnou kariérní pozici. Postupně je však patrné, že již nezvládá všechny aktivity jako dříve a dochází k jejich utlumování. Na konci pozdní dospělosti nebo ve stáří člověk odchází do důchodu, profesní kariéra bývá uzavřena okolo 60. roku. Následně má stěžejní význam prarodičovská role a společensky přínosné aktivity.

V rámci generativy pociťují dospělí potřebu předávat své zkušenosti a tak utvrdit svůj význam pro další generaci.

Zdroje


1. Nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb., Obecná část (část první) » Osoby (Hlava II) » Fyzické osoby (Díl 2) » Obecná ustanovení (Oddíl 1) » Zletilost (§ 30)

2. (Hornblower, M. (1997). Great Expectations. New York: Time

Reference

[1] 1. Nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb., Obecná část (část první) » Osoby (Hlava II) » Fyzické osoby (Díl 2) » Obecná ustanovení (Oddíl 1) » Zletilost (§ 30)

[2](Hornblower, M. (1997). Great Expectations. New York: Time

1. Nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb., Obecná část (část první) » Osoby (Hlava II) » Fyzické osoby (Díl 2) » Obecná ustanovení (Oddíl 1) » Zletilost (§ 30)[1]

Další doporučená literatura

  • (Hornblower, M. (1997). Great Expectations. New York: Time
  • Cain, D. J. & Seeman, J. (2006). Humanistická psycholgoie 1. díl: Příručka pro výzkum a praxi. Praha: Triton.
  • Cain, D. J. & Seeman, J. (2007). Humanistická psycholgoie 2. díl: Příručka pro výzkum a praxi. Praha: Triton.
  • Maslow, A. H. (2014). O psychologii bytí. Praha: Portál.
  • Rogers, C. R. (2014). Způsob bytí. Praha: Portál.
  • Rogers, C. R. (2015). Být sám sebou. Terapeutův pohled na psychoterapii. Praha: Portál.
  • Rogers, C. R. (2020). Teorie a terapie osobnosti. Praha: Portál.

Zdroje obrázků

Externí odkazy

Odkazy na související články

Humanistická psychologie osobnosti

Pozitivní psychologie

Pozitivní psychologie osobnosti

Seberealizace

Abraham H. Maslow

Carl R. Rogers

Klíčová slova

humanistická psychologie, třetí síla v psychologii, humanistické pojetí člověka, sebeaktualizace

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené :1 není určen žádný text
  2. ↑ 2,0 2,1 Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené :2 není určen žádný text
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Dospělost&oldid=67381“