Dér el-Bahrí ("Severní klášter") je lokalita nacházející se ve skalním amfiteátru na západním břehu Nilu v Thébách. Mezi nejvýznamnější zdejší památky patří zádušní komplexy Mentuhotepa II., královny Hatšepsut a Thutmose III.

Zádušní chrám královny Hatšepsut

Hatšepsutin zádušní chrám byl nazýván Džeser džeseru, neboli Nejsvětější svatyně. Nachází se v těsné blízkosti chrámu Mentuhotepa II., kterým byl také jistě architektonicky inspirován.[1] Architektem byl královský správce a Hatšepsutin oblíbenec Senenmut.[2] Na stavbě se podílel i další vysoce postavený úředník Džehutej. Thutmose III., královnin nástupce, začal brzy po svém nástupu na trůn ničit Hatšepsutiny památky ve snaze o tzv. damnatio memoriae, tomuto ničení se nevyhnul ani chrám v Dér el Bahrí.[3] Výzkumy zde provádí polská a egyptská expedice.[4]

Architektura a výzdoba

K terasovitému chrámu se vstupuje z východní strany po široké vzestupné rampě od údolního chrámu, který měl být jistě součástí komplexu, nevíme však, jestli byl dokončen. Stěny spodní terasy zdobí reliéfní výjevy, které zobrazují například dopravu obelisků z Asuánu do Karnaku nebo lov a rybolov. Pod severovýchodním nárožím této terasy se nachází hrobka Senenmuta. Střední terasa je rampou rozdělena na dvě části. Severní část se nazývá Síň zrození, protože scény zobrazují božského zrození královny, které legitimizovalo její nástup na trůn. V jižní části, tzv. Puntské síni, nacházíme scény z výpravy do Puntu pro stromy, z nichž se získávalo kadidlo. Můžeme zde nalézt také vyobrazení exotických rostlin a zvířat, zajímavým prvkem je žena místního náčelníka, která evidentně trpěla svalovou dystrofií. Na jižním konci střední terasy stojí Hathořina kaple. Ta byla záměrně umístěna tak, aby byla co nejblíže původní Hathořině kaple v chrámu Mentuhotepa II.[5] Její vchod lemují výjevy, jak král krmí posvátnou krávu. Před kaplí se nachází dvůr s hathořinými sloupy. Na opačné straně terasy, tedy severní, stojí kaple zasvěcená Anupovi.[4]

Dvůr horní terasy zdobily monumentální Hatšepsutiny sochy a sloupořadí s usirovskými sloupy. Ani zde nechybí reliéfní výzdoba, na severní stěně dvora vidíme scény s procesím při Nádherné slavnosti údolí, na jižní svátek Ipet. Severně od tohoto centrálního dvora se nachází solární komplex, jehož součástí je malý dvůr, na jehož otevřeném prostranství stojí oltář z egyptského alabastru pro slunečního boha Re-Harachteje. Na jižním konci terasy stojí kaple pro Hatšepsut a Thutmose I., uvnitř nichž nalézáme nápisy a vyobrazení, jak král vyhlašuje svou dceru budoucí vládkyní. Nejzazší část komplexu pak sloužila jako místo královnina kultu.[6] [7]

V Koptské době byl v rozvalinách chrámu zřízen koptský klášter, který dal také místu jeho dnešní název Dér el-Bahrí, neboli Severní klášter.[3]

Zádušní chrám Mentuhotepa II.

Jedná se o první královskou stavbu, která otevřeně zdůrazňovala usirovskou víru. Šlo tak o místo kombinující kult krále i kult bohů. Samotná poloha chrámu byla možná zamýšlena tak, aby měl královský zádušní kultu prospěch z každoročních návštěv Amona během svátku Nádherná slavnost údolí. Amonův kult v době počátku Střední říše totiž značně sílil[2].

Tzv. Černý Mentuhotep

Architektura

Má podobu tří postupně se zvedajících teras. Stavitelé se nechali inspirovat tzv. hrobkami typu saff, které budovali panovníci 11. dynastie a které se vyznačovaly tím, že fasádu hrobky tvořila řada pilířů. V Mentuhotepově komplexu se tyto řady pilířů nacházejí na jednotlivých terasách nad sebou. K celému komplexu vedla dlouhá nezastřešená procesní cesta (jako ekvivalent vzestupné cesty), podél které stály sochy panovníka, snad v usirovské podobě. Na západní straně dolního nádvoří chrámového okrsku byly vysázeny tamaryšky a sykomory. Odtud vedla rampa na střední terasu, na které stálo 124 pilířů. Na vrchní terase stála centrální stavba, o jejíž podobě nemáme přesné informace, mohlo se jednat o mastabu či malou pyramidu. Kolem ní se nacházela pilířová síň[8].

Součástí komplexu byly také hrobky královských manželek Neferu a Tem. Za centrální stavbou se nacházely kaple a hrobky pro dalších 6 žen. Čtyři z nich byly označeny jako „královské manželky“. Tyto hrobky, z nichž některé obsahovaly původní pohřby, patří k nejstarší fázi komplexu. Uvnitř byly nalezeny nejstarší doklady použití modelů představujících rakev a tělo zemřelého, které snad můžeme považovat předchůdce vešebtů. Ženy pohřbené v těchto hrobkách měly zřejmě nižší postavení než Neferu a Tem. Všechny byly mladé, nejstarší Ašajet bylo 22 let a nejmladší Mait bylo 5 let (její kaple ale nenesla známky titulu „manželka“). Nevíme přesně, jaké postavení tyto ženy měly. Je možné, že se jednalo o dcery šlechticů. Většina z nich byla označena jako kněžka Hathory, dle jedné z teorií mohly být tedy hrobky součástí Hathořina kultu. Zajímavostí je také zjištění, že hrobky zřejmě pocházejí ze stejné doby, spekuluje se tedy, zda ženy například nezemřely při nějakém neštěstí[2].

Plánek Dér el-Bahrí

Báb el-Hosán

Roku 1898 objevil Howard Carter pod nádvořím chrámu královskou hrobku. Stalo se tak zcela náhodou, když se na tomto místě propadl se svým koněm. Hrobka tedy získala arabský název Báb el-Hosán, neboli „koňská brána“. V podzemní komoře byla nalezena socha tzv. černého Mentuhotepa, která je dnes vystavena v Egyptském muzeu v Káhiře. Panovník zde byl oděn do pláště, který se nosil během svátku sed. Černá barva pleti symbolizovala plodnost a regenerativní síly[9].

Chrám Thutmose III.

Chrám, postavený zhruba v polovině Thutmosovy vlády, byl objevený roku 1962 jižně od Hatšepsutina chrámu polskými archeology. Nazýval se Džeser achet (Horizont je svatý). Stavbu vedl vezír Rechmire. Architekturou měl chrám napodobovat starší chrámy na této lokalitě, měl tři úrovně teras spojené rampami. Na nejvyšší terase, částečně zahloubené do skalního masivu, stála hypostylová hala s dvojitou řadou polygonálních sloupů a za ní několik svatyní. Interiér chrámu byl zdoben reliéfními výjevy zobrazující například obětní scény či procesí s Amonovou bárkou během svátku Nádherná slavnost údolí. Hlavním bohem byl Amon-Re ve dvou formách – Amon-Re a Amon-Re Kamutef. V chrámu se nacházela také Hathořina kaple, jejíž součástí byl speos, ve kterém byla nalezena socha Hathory v podobě krávy.[4][10]

Reference

  1. ↑ Werbrouck, M. 1949: Le temple d'Hatshepsout a Deir el Bahari. Bruxelles
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 Shaw, I. 2010: Dějiny starověkého Egypta. Praha.
  3. ↑ 3,0 3,1 Verner, M. – Bareš, L. – Vachala, B. 1997: Ilustrovaná encyklopedie starého Egypta. Praha.
  4. ↑ 4,0 4,1 4,2 Bard, K. A. 1999: Encyclopedia of the Archaeology of Ancient Egypt. London – New York.
  5. ↑ Beaux, L. 2012: La chapelle d'Hathor: Temple d'Hatchepsout à Deir el-Bahari. Le Caire.
  6. ↑ Krzyżanowski, L. (ed.) 1991: The Temple of queen Hatshepsut : the report of the Polish-Egyptian archaeological and preservation mission Deir el-Bahari 1980-1988. Vol. 4. Warszawa
  7. ↑ Krzyżanowski, L. (ed.) 1985: The Temple of queen Hatshepsut : results of the investigations and cnservation works of the Polish-Egyptian archeological and preservation mission Deir el-Bahari. Vol. 3. Warszawa
  8. ↑ Arnold, D. 1974: Der Tempel des Königs Mentuhotep von Deir el-Bahari. Bd. 1., Architektur und Deutung. Mainz am Rhein.
  9. ↑ Maříková Vlčková a kol. 2009: Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů. Praha.
  10. ↑ Lipińska, J. 1977: Deir el-Bahari. [T.] 2., The temple of Tuthmosis III: architecture. Warszawa.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Dér_el-Bahrí&oldid=7024“