Litanie na Rea

Litanie na Rea, nebo také tzv. sluneční litanie je jednou z podsvětních knih Nové říše. Původní název tohoto textu zněl Kniha uctívání Rea na Západě , a jak už název napovídá, jedná se o vzývání slunečního boha Rea v jeho různých podobách a pod různými jmény, kterých bylo celkem 75. Díky znalosti těchto podob a jmen měl zemřelý bez úhony projít podsvětím a dosáhnout blažené posmrtné existence.

Části slunečních litaniií jsou známy již z hrobky vezíra Veseramona, a téměř kompletní první litanie byla nalezena na rubáši faraona Thutmose III. První hrobkou, ve které se tento text objevuje celý, je hrobka Sethiho I. v Údolí králů.

Jedná se celkem o devět litanií, z nichž každá začíná stejně, a to slovy "Chvála tobě, Ree, mocný", a jednotlivé texty jsou doplňovány zobrazeními podob slunečního božstva, zobrazeni bývají ale také další bohové. Vždy se jedná o pás postav ve dvou řadách, přičemž v hrobkách z ramessovského období se tato zobrazení nachází na stěnách druhé chodby hrobky. Hlavním motivem textu vzývání a popis Rea, sestupujícího v noci do podsvětní říše, kde probouzí mrtvé k životu, stará se o ospravedlněné a trestá ty, kteří se nějak provinili. Sluneční bůh se zde objevuje ve svých tradičních podobách jako Chepri či Aton, ale také například jako kocour, dítě, božské oko, ba s hlavou berana atd. Reova noční pouť opět poukazuje na každodenní obnovu, která je spojena ze zemřelých králem, jenž je tak začleněn do sluneční pouti.

První litanie První litanie, nebo též velká litanie, začíná již zmíněnou formulí, a jelikož se jedná o úvodní text, promlouvá zde sám zemřelý o tom, že zná jména a podoby slunečního boha, a díky tomu je pro něj podsvětí otevřeno. Zvláštností tohoto textu je to, že na rozdíl od odstatních podsvětních knih zde o sobě zemřelý mluví ve 3.osobě.

Druhá litanie V tomto textu se zemřelý prezentuje jako člen Reova průvodu a žádá bytosti v podsvětí, aby pro něj uvolnili cestu, kterou bude putovat.vý

Třetí litanie V tomto textu je vzýváno noční slunce, a samotný král či zemřelý se zde ztotožňuje s Nunem, Reem, a také Reovým ba.

Čtvrtá litanie Motivem této litanice je především vzývání Rea a Usira, který v tomto textu figuruje jako Reovo mrtvé tělo.

Pátá litanie V této litanii pečuje bůh o mrtvého krále, a text je zakončen prosbou o ochranu před nebezpečnými bytostmi a katy, číhajícími v podsvětí.

Šestá litanie Zde je zemřelý ztotožňován s božstvy a hovoří s různými bytostmi, obývajícími podsvětní říši.

Sedmá litanie V této litanii je motiven ztotžňování vnitřních orgánů zemřelého s jednotlivými bohy.

Osmá litanie Motivem této litanie je především oslava bohů a zemřelého.

Devátá litanie V závěrečné litanii je uctíván Západ. Zemřelý je zde naposledy ztotožňován s Reem a na konci textu je napsána formule, jejímž účelem je vyslat ba do nebes a tělo na zem.