Fenomenologie

Fenomenologie se zabývá esencemi a hledá jejich definici, ale je to také transcendentální filosofie, která vrací esenci zpět do existence, je to filosofie, pro kterou je svět vždy „už tady“ před reflexí počátku, jako nezcizitelná přítomnost.^[1]

Obsah

1 Edmund Husserl (1859 Prostějov-1938 Freiburg im Breisgau)

Edmund Husserl (1859 Prostějov-1938 Freiburg im Breisgau)

Zakladatel fenomenologie
Německý filozof, rodák z Prostějova; působil hlavně ve Freiburgu
Ovlivnili ho dva Rakušané - Bernard Bolzano (1781-1848) a Franz Bretano (1838-1917)
Oba názorově v opozici ke Kantovi
K podstatám se nedostaneme, zaměření na to, jak se věci člověku zjevují
Myšlení je intencionální (tzn. nezáleží na tom, jaké věci jsou, ale na tom, jak je vnímáme)
Spojení Descartovy metodické pochybnosti a Kantovy transcendentální filosofie^[2]

„Dospíváme tak k vědě, která je sice vědou o vědomí, a přece ne psychologií, k fenomenologii vědomí oproti přírodovědě o vědomí. A protože se zde nejede o náhodnou záměnu, je třeba od počátku čekávat, že fenomenologie a psychologie musí být navzájem spojeny běžnými vztahy, mají-li obě – i když různým způsobem a odlišným „postojem“ – co činit s vědomím.“^[3]

Fenomenologická redukce

Husserl tvrdí, že abychom se dostali k základům opravdové zkušenosti o světě je třeba "vyzávorkovat" předsudky (to znamená, vyřadit všechny předsudky naší pozornosti.) Převedeme tak danou věc na fenomén, čímž se ukáže mnoho zajímavého, které nám doposud unikalo.^[4]

Dílo E. Husserla:

1901 Logická zkoumání
1913 Ideje k čisté fenomenologii a fenomenologická filosofie
1929 Formální a transcendentální logika
1931 Karteziánské meditace

Pojmy vnějšího a vnitřního vnímání

„Vnější vnímání je vnímání vnějších věcí, jejich vlastností a vztahů, jejich proměn a vzájemného působení. Vnímání sebe sama je vnímání, které může mít každý o svém vlastním Já a jeho vlastnostech, stavech a činnostech.“^[5]
Fenomenologie zdůrazňuje roli zkušenosti, nikoli však pouze empirické

Husserl označuje filozofii za vědu eidetickou (eidos= idea, podstata)
Pro fenomenologii je stejně jako smyslová zkušenost, důležitá zkušenost vnitřní.
Fenomén = jev, to, co se nám ukazuje; poznatelný ve dvou vrstvách

reálná vrstva – uchopitelná smysly, nese druhou vrstvu

eidetická vrstva – její znaky (esence) jsou poznatelné skrze jiné duchovní akty, nikoli srze smysly^[6]

Martin Heidegger (1889-1976)

"Jeho největší přínos tkví v tom, že obnovil otázku po bytí čili ontologii, kterou podle něho moderní filosofie zanedbala."^[7]

Německý fenomenologický filosof, žák E. Husserla
Měl poměr s Hannah Arendtovou
1927 Bytí a čas
Rozešel se s Husserlem; Heideggerova ontologie stála v rozporu s původní fenomenologií (fenomenologie se chtěoa vyhnout otázkách po bytí a po "věcech o sobě")

Dasein

= „pobyt“ tady - bytí tady a teď
Smrt má smysl jako ohraničení života (cíl, konec) – pokud se budeme příliš hnát za dílčími cíli, nedokážeme být v přítomném okamžiku

Ontologická diferenciace

Bytí – to, co je

Jsoucno – podstata (každá věc má svou podstatu)

Pokračovatelé fenomenologie

Fenomenologie našla své pokračovatele v existencialismu a hermeneutice

Hannah Arendtová (1906–1975)
Karl Jaspers (1883–1969)
Gabriel Marcel (1889–1973)
Jan Patočka (1907-1977)
Jean-Paul Sartre (1905–1980)
Max Scheler (1874–1928)
Z českých žijících je to: Pavel Kouba

Přesah fenomenologie do psychoterapie

Carl R. Rogers – na osobu zaměřená psychoterapie je založená přímo na teorii Donalda Snygga a Arthura W. Combse „Phenomenal field theory“

Tato teorie říká, že všechno chování je určeno vědomým Já, které je popsáno jako „the phenomenal field“ (fenomenální pole) nějak se chovajícího organismu a může být pochopeno pouze, pokud člověk vidí svět skrze oči konkrétního jedince a jeho myslí.^[8]

Reference

↑ Merleau-Ponty, M. (1996) Phenomenology of perception. Delhi: Gallimard.
↑ Měšťánek Tomáš. (1992). Poznámky k dějinám filozofie. (1. vyd., 103 s.) Praha: Bílý slon.
↑ Husserl Edmund. (2013). Filosofie jako přísná věda. (Vyd. 1., ix, 83 s.) Praha: Togga.
↑ Blecha, I. (2004) Filozofie. Olomouc: Nakladatelství Olomouc
↑ Co je fenomén?: Husserl a fenomenologie ve Francii. (2010). (427 s.) Červený Kostelec: Pavel Mervart.
↑ Měšťánek Tomáš. (1992). Poznámky k dějinám filozofie. (1. vyd., 103 s.) Praha: Bílý slon.
↑ Wikipedia: the free encyclopedia [online]. Wikimedia Foundation, 2001-. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/martin_heidegger
↑ http://en.wikipedia.org/wiki/Phenomenal_field_theory

Použitá literatura

Blecha, I. (2004) Filozofie. Olomouc: Nakladatelství Olomouc
Co je fenomén?: Husserl a fenomenologie ve Francii. (2010). Červený Kostelec: Pavel Mervart.
Husserl, E. (2013) Filosofie jako přísná věda. Praha: TOGGA.
Merleau-Ponty, M. (1996) Phenomenology of perception. Delhi: Gallimard.
Měšťánek, T.(1992) Poznámky k dějinám filosofie. Praha: Bílý slon.