Behaviorální medicína

Behaviorální zdraví také zpochybnilo biomedicínský předpoklad o nezávislosti těla a mysli. Behaviorální zdraví se zabývá ochranou zdraví a prevencí onemocnění u zdravých jedinců, a to prostřednictvím výchovných působení ke změně chování a životního stylu. Vliv chování na zdraví jedince svědčí o jednotě těla a mysli.

Další disciplínou, která zpochybnila biomedicínský model zdraví, byla behaviorální medicína. Schwartz a Weiss (1977) ji pospali jako směsici prvků z behaviorálních vědních disciplín (psychologie, sociologie, zdravotní výchova), která se zaměřuje na zdravotní péči, léčbu a prevenci nemocí. Pomerleau a Brady (1979) popsali behaviorální medicínu také jako souhrn metod odvozených z experimentální analýzy chování (jako je behaviorální terapie a řízená změna chování); podílí se podle nich na hodnocení, léčbě a prevenci tělesných onemocnění a fyziologických poruch (např. primární hypertenze, návykové chování a obezita). Bývá také zdůrazňováno, že duševní problémy, jako jsou neurózy nebo psychózy, se behaviorální medicíny netýkají, pokud nevedou ke vzniku tělesného onemocnění. Behaviorální medicína tedy v rámci výzkumu zdraví počítá s psychologickými faktory a odchyluje se od tradičního biomedicínského pohledu na zdraví tím, že se nezaměřuje jenom na léčbu, ale také na prevenci a intervenci.