Mecen

Mecenovy nepravé dveře, Lepsiova kresba

Hrobka

Hrobka hodnostáře Mecena byla objevena Karlem R. Lepsiem v roce 1846 v severní Sakkáře, její pohřební komora se dnes nachází v muzeu v Berlíně. O její dataci nepanuje mezi badateli zcela shoda. A. Roccati soudí, že byla uzavřena na začátku 4. dynastie, ale právě její umístění v severní části sakkárské nekropole ji řadí spíše již do dynastie třetí, také J. H. Breasted a E. Revillout ji řadí do 3. dynastie. Jiní autoři se zase domnívají, že Mecen prožíval svou kariéru až za vlády panovníka Snofrua.

Autobiografie

Hrobka obsahuje nápisy popisující kariéru vysoko postaveného člověka. Výjimečnost těchto nápisů spočívá v tom, že se jedná o vůbec nejstarší egyptský biografický text. Má právní charakter, většinou se jedná o kopii úředních dokumentů. V horní části zadní stěny komory a v chodbě vlevo a vpravo nalezneme delší nápisy, které popisují přidělení majetku Mecenovi.

Během Mecenovy kariéry zaznamenáváme různé způsoby nabytí a převodu majetku. Veškerá půda v Egyptě patřila panovníkovi, byla darována jen výjimečně a to hodnostářům za jejich služby státu. Další způsob je pronájem země buď na doživotí, nebo na dobu trvání úřadu. Vzhledem k informacím o převodu majetku někteří badatelé soudí, že se jedná o první zmínky o soukromém vlastnictví. Právě proto, že jsou nejstarší svého druhu, musí nutně stát na počátku studia vlastnictví soukromých osob v období Staré říše. Pojem soukromé vlastnictví musíme ale pro tuto dobu počátku Staré říše chápat zřejmě odlišně, než jak bychom ho chápali dnes. Panovník Mecenovi daroval určitý majetek, ale pokud bychom uvažovali o soukromém vlastnictví v dnešním slova smyslu, znamenalo by to, že mu tento majetek zcela patřil, mohl s ním volně nakládat a po něm by ho zdědili jeho potomci. Stal by se jeho výhradním majitelem. V Mecenových biografických nápisech se také skutečně dočítáme, že s majetkem disponoval, část daroval své matce, část synovi, část podědil po svém otci. Nemůžeme ale s jistotou tvrdit, že Mecen byl jeho plným majitelem. Je naopak stejně dobře možné, že se celou dobu jedná o majetek, který byl Mecenovi darován k užívání, ale formálně stále patří panovníkovi.

Dle Wolfganga Helcka jsou důležitým místem v Mecenových nápisech jsou zmínky o tom, že byly založeny grg.t-MTn. Tvrdí totiž, že zde můžeme sledovat proměnu od dřívějšího výrazu pr-Dt, které označovalo majetek založený králem, který zároveň ale králi také patřil a daný úředník ho měl svěřený do správy pouze po dobu svého úřadu, k výrazu grg.t, ke kterému bývá připojeno osobní jméno, a který označuje už skutečný soukromý majetek, který měl jeho majitel v držení dědičně. Dle tohoto badatele tedy Mecenovy nápisy soukromé vlastnictví skutečně dokládají. Na začátku každého nápisu se nachází titulatura doprovázená úryvkem královského dekretu. K. Gödecken soudí, že se jedná o úryvky z celkem tří královských dekretů - dekret o uvedení do funkce úřadu a o stavbě rodinného domu, dekret o převodu otcova majetku, dekret o převodu matčina majetku. Text má také mimořádnou hodnotu proto, že se zabývá geografií severního kraje, vypráví o Mecenových aktivitách především v Deltě, o jejíž administraci v této době víme velmi málo.

Kariéra

Mecenova kariéra byla vskutku pestrá. Začínal jako písař a dočítáme se, že na začátku kariéry mu musel nějaké prostředky poskytnout otec, uvádí se obilí, dům, domácí zvířata atd. Následuje bohatý výčet titulů, kterých Mecen dosáhl. Byl jmenován správcem Xois, „polní soudce“ v Xois, dále mu byli uděleny mj. tituly dohlížitel královského lnu, vládce jižního Per-qed, místní správce obyvatel Dep, vládce Miper a Persepa, místní správce Sajského nomu, vládce Senet, vládce Peršesetet, vládce měst paláce Jižního jezera. Bylo založeno Šeret-Mecen.

V textu se dále objevuje zmínka o tom, že Mecena podporoval jeho otec, písař Anupemanch – věnoval mu pozemek a zahradu. Jedná se tedy o další způsob nabytí majetku – rodinné dědictví. Mezi další tituly, kterých Mecen dosáhl, byl správce, nomarcha a dohlížitel na daně v Anupově nomu, představený Mendesiánského nomu. Funkce nomarchy ve třetí dynastii spojovala tři základní elementy: strážce země, správce nomu a správce královských záležitostí. Tento úřad byl spojen s pravidelným příjmem – získal výnosy z 200 arur půdy jako náhradu za úsilí a námahu. Mecen byl nomarchou v několika krajích, především v Deltě, ale i ve dvou krajích Horního Egypta – oblast východního Fajjúmu a Anupův nom (17.). Soustředil se především na západní hranice Egypta.

Text dále hovoří o tom, že Mecen ustanovil svého syna písařem a daroval mu 4 arury půdy (= 1 ha) se služebnictvem a všemi věcmi. Pro Mecena bylo založeno 12 měst (grg.t-MTn) Šet-Mecen v Saiském nomu, v Xoiském nomu a nomu Sekhemit, o výrazu grg.t bylo diskutováno výše. Nápisy popisují, že Mecen obdržel 200 arur půdy se služebníky a 100 bochníků chleba denně z domu Ka královny matky Nimaathap (matky Džosera) – potraviny byly zřejmě Mecenovy zasílány poté, co splnili svůj účel v rituálech zádušního kultu královny. Byl mu také postaven dům se zahradou, kde byly vysázeny stromy, bylo vybudováno jezero, rostly zde fíky a víno, byla vybudována vinice – celé toto počínání bylo to zaznamenáno královským dekretem.

Mecen dále koupil 200 arur půdy i s lidmi na ní pracujícími, dal 50 arur své matce Nebsenet, postavil dům pro své děti, který jim dal k dispozici, bylo to provedeno královským dekretem, dal 12 arur svým dětem i se služebníky a dobytkem (Strudwick 2005, 192). Můžeme vidět, že okamžitě jak získává tyto arury k užívání, věnuje 50 z nich jako jakousi penzi své matce. Zapadá to dobře do staroegyptského kontextu, neboť povinností každého Egypťana bylo postarat se o své staré rodiče – živit je během života a po jejich smrt je řádně pohřbít.

Z těchto biografických nápisů můžeme usuzovat, že Mecen nesl osobní odpovědnost za provoz a produktivitu oblastí jemu svěřených. Hlavní královská zemědělská centra na přelomu 3. a 4. dynastie se zřejmě nacházela na venkově. Zdá se, že tato královská centra (egyptsky Hwt-aAt a Hwt) nahrazují v některých případech dřívější označení pr, některá toponyma jsou v Mecenových nápisech dokonce označována někdy pr a někdy Hwt(-aAt), označení pr se později už pro teritoriální označení nepoužívá. Jednoznačně ale můžeme říct, že pr, Hwt-aAt a Hwt se v nápisech objevují vždy jako označení územní jednotky zemědělského charakteru, která zahrnuje několik menších lokalit. Zdá se také, že jedním z cílů Snofruovy politiky mohla být jakási územně správní homogenita, jak lze vyvodit z rozmisťování královsky spravovaných jednotek.

Závěrem lze shrnout, že nápisy v hrobce úředníka Mecena přináší mnoho důležitých informací a pomáhá nám chápat fungování nejstarší egyptské administrativy a ekonomiky. O konkrétních pasážích a jejich možném významu je však nutné nadále diskutovat.

Literatura

Breasted, J. H. 1906: Ancient records of Egypt historical documents from earliest times to the persian conquest I. The First to Seventeenth Dynasties. Chicago

Gödecken, K. 1976: Eine Betrachtung der Inschriften des Meten im Rahmen der sozialen und rechtlichen Stellung von Privatleuten im ägyptischen Alten Reich. In: Ägyptologische Abhandlungen 29. Wiesebaden

Goedicke, H. 1966: Die Laufbahn des Mtn. In: Mitteilungen des Deutschen Archäologischen Instituts Abteilung Kairo, Band 21. Wiesbaden

Helck, W. 1975: Wirtschaftsgeschichte des Alten Ägypten im 3. und 2. Jahrtausend v. Chr., Leiden/ Köln.

Moreno García, J. C. 2007: The state and the organisation of the rural landscape in 3rd millennium BC pharaonic Egypt. In: Bollig, M. – Bubenzer, O. – Vogelsang, R.-Wotzka, H.-P. (eds.): Colloquium Africanum 2 ,Proceedings of an International ACACIA Conference held at Königswinter, Germany, October 1–3, 2003

Revillout, E. 1905: Nouvelle étude juridico-économique sur les inscriptions d'Amten et les origines du droit égyptien. In: Journal asiatique, sér. 10, vol. 6, pp. 473-508 (1905)

Roccati, A. 1982: La littérature historique sous l’Ancien Empire égyptien. Paris Strudwick, N. C. 2005: Texts from the pyramid age. Atlanta, p. 192-194