Whistleblowing a ochrana oznamovatelů v ČR

Whistleblowing je nástrojem ochrany veřejného zájmu, který podporuje osobní odpovědnost, a zároveň jde o nenahraditelný zdroj informací nejen při odhalování jednání korupční povahy, ale také při odhalování činností ohrožujících zdraví lidí nebo životní prostředí.

"Blow the whistle"

Vymezení pojmu

Pojem whistleblowing, aplikovaný přibližně od 70. let minulého století, česky překládaný jako: „hvízdání na poplach“ je používaný pro nahlášení neetického, škodlivého, nebo dokonce protizákonného jednání v organizaci jejím zaměstnancem. Tato oznámení jsou důležitá proto, aby bylo zabráněno škodám v organizaci, či poškození zaměstnanců, zákazníků, nebo státu. V těchto případech, je whistle-blowing oprávněný. Dále k nim patří:

• k trestnému činu právě dochází, nebo je zde podezření, že bude spáchán,
• někdo nedodržel, nebo je pravděpodobné, že nedodrží právní povinnosti, které se na ně vztahují,
• bylo ohroženo životní prostředí, nebo je pravděpodobné, že bude ohroženo.

Osoba, která toto neetické jednání nahlašuje, se pak nazývá „whistleblower“. Ten poskytuje informace osobám nebo institucím, které mohou oznamovanou skutečnost prověřit a případně zakročit. Nejde tedy jen o samotné oznámení, ale také o nalezení smysluplného řešení. Častým důvodem, proč se zaměstnanec nestane whistleblowerem je bohužel fakt, že tak většinou vystavuje riziku svůj profesní i osobní život.

Zakotvení v personálních politikách organizací

Stěžejní body, které by měly být v personálních politikách zakotveny, aby dodaly odvahu potenciálním whistleblowerům:

• vysvětlete, co je podvod a jeho účinky na zaměstnance a zákazníky, diskutujte o jiných možných selháních, která mohou poškodit organizaci,
• zdůrazněte, že pokud bude nahlášeno selhání, budete jednat otevřeně, po tomto ujištění zaměstnanci spíše nahlásí problém, když budou vědět, že se jím budete dále zabývat,
• jednoznačně zdůrazněte, že budete podporovat zaměstnance a chránit je před represemi. Udělejte maximum pro získání jejich důvěry.

Cíle personálních politik, pak mohou být tyto:

• posílit vědomí morálních zásad a hodnot při každodenním podnikatelském rozhodování,
• identifikovat klíčové etické problémy, s nimiž se zaměstnanci setkávají v různých útvarech a funkčních oblastech,
• připomenout zaměstnancům, jak je důležité zdržet se neetického chování, i to, že je třeba hlásit všechny nemorální praktiky

Ochrana oznamovatelů v českém právu

V českém právu neexistuje úplná právní úprava, která by se problematikou whistleblowingu zabývala , avšak jsou zde organizace na které se lze obrátit:

- Inspektorát práce a úřad práce – pokud whistleblower podá oznámení těmto orgánům, tyto se musí oznámením zabývat, ovšem nemusí provést navrhovanou kontrolu. Pokud ke kontrole dojde, může IP a ÚP žádat o nápravu nedostatků v organizaci a může být uložena i pokuta.

- Obecní úřady a jiné příslušné správní orgány – v tomto případě může oznamovatel nahlásit podezření z přestupku např.: orgánům Policie ČR, pak má právo znát výsledky prošetření do 30 dnů od podání.

- Orgány činné v trestním řízení – zde jde o podání trestního oznámení při podezření ze spáchání trestného činu. V některých případech jde dokonce o povinnost nahlášení. Lze se obrátit na orgány státního zastupitelství, soudy nebo Policii ČR.

- Veřejný ochránce práv – neboli Ombudsman, který figuruje i ve struktuře již zmíněného Etického programu, je další z možností, na koho se může oznamovatel obrátit. Zde se ovšem může nahlásit pouze podnět k prošetření činností veřejných subjektů a nikoliv soukromých zaměstnavatelů.

Vnímání whistleblowingu českými zaměstnanci

Transparency International ČR

Dle výzkumu Transparency International – Česká republika (TIC). Konaného v září 2009 na dle kvótního výběru vybraných 1000 respondentech ve věku 20 – 59 let, vychází tyto výsledky:

Etická pravidla na pracovišti

Etický kodex, jako soubor pravidel, kterými se organizace řídí, má na pracovišti téměř polovina respondentů (47 %), v soukromém sektoru je to pak 42 %. Zbylých 53 % respektive 58 % o etickém kodexu na pracovišti neví, nebo neví o žádném takovém platném. Z toho vyvstává nelichotivý závěr, a tedy že více než polovina organizací v obou sektorech (veřejný a soukromý) nevzdělává a neinformuje své zaměstnance o etických pravidlech při výkonu pracovních činností. Přitom si více jak dvě třetiny respondentů (69 %) myslí, že etický kodex má pozitivní vliv na chování zaměstnanců ve společnosti. Tento vliv je dle respondentů (67 %) navíc podmíněn i tím, že toto etické chování, se stává po svém zakotvení pevnou součástí firemní kultury a hodnot.

Důvěra v instituce a ochranná opatření

S oznamováním nekalých praktik na pracovišti a tedy vůbec s odhodláním, něco takového nahlásit, je velmi úzce spojená důvěra v orgány, které by pak následně měli zajistit ochranu oznamovatelů. Pokud tedy něco oznámí a dostanou se do situace, kdy budou ze strany zaměstnavatele nuceni, ve většině případů, rozvázat pracovní poměr.

Pak se bohužel potvrzují obavy, že pouze 15 % respondentů ve vyšší či menší míře důvěřuje existujícím zákonům a tedy tomu, že budou dostatečně chráněni. Zbylých 85 % žádnou takovou důvěru nemá. Co se týče povědomí o tom, jaká instituce je oznamovatelům nejvíce nápomocná, či na jaký orgán by se oznamovatelé obrátili, pak respondenti uvádějí, že by se obrátili na Inspektorát práce (27 %), Policii ČR (24 %), Média (23 %), Odborové organizace (20 %), Interní kontrolní orgány (20 %) a Anonymní oznamovací linky (20 %), na jiné další v menší míře. Na druhou stranu si ale myslí, že žádná z těchto možností, by jim neposkytla dostatečnou pomoc. Jako jediný nápomocný orgán je vnímán Inspektorát práce – 21% nedůvěra, jako nejméně nápomocná je pak vnímána Policie ČR – 34% nedůvěra.

Vnímání whistleblowerů kolegy

Zajímavá jsou taktéž čísla, která reflektují to, co si o whistleblowerech myslí jejich kolegové. Ačkoliv 82 % respondentů myslí, že whistlebloweři dělají dobrou věc a jsou potřeba a také, že jsou to svým způsobem hrdinové (75 %), skoro stejný vzorek (79 %) soudí, že whistlebloweři taktéž kvůli oznámení špatně skončí a také, že toho svým postupem mnoho nezmůžou.

Někteří (32 %) si dokonce myslí, že whistlebloweři oznámením sledují svůj vlastní prospěch na úkor ostatních zaměstnanců a zaměstnavatele, nebo si 29 % respondentů myslí, že whistlebloweři nevědí, co dělají a dalších 19 % je považuje za blázny, kteří rádi dělají problémy.

Odkazy

Související články

• Darknet

Klíčová slova

whistleblowing, oznamovatel/whistleblower, ochranná opatření, neetické chování