Procesy rozhodování a psychologické teorie rozhodování

Rozhodování je jednou z důležitých funkcí myšlení, dalo by se definovat jako „proces výběru mezi několika různými možnostmi“ (s. 230). Rozhodujeme se prakticky neustále ve všech oblastech našeho života.

Teorie rozhodování

Klasická teorie rozhodování

Takto označujeme nejstarší teorie rozhodování, většinou vytvořené ekonomy, statistiky či filosofy, a tudíž stojí často na matematických základech a snaží se objevit vypočitatelné vzorce chování. Jednou z těchto teorií je ekonomický muž a žena. Ten předpokládá, že v momentě rozhodování je člověk:

1. plně informován o všech alternativách a jejich možných důsledcích
2. velmi citlivý na jemné odlišnosti mezi těmito alternativami
3. uvažuje plně racionálně – rozhoduje se tak, aby maximalizoval něco, co je pro něj hodnota

Další z teorií je teorie subjektivního očekávaného užitku, kdy je cílem rozhodování dosáhnout potěšení a vyhnout se bolesti. Každý z nás si pak vypočítává subjektivní užitek (založený na individuálním posouzení) a subjektivní pravděpodobnost (založenou na individuálním odhadu nikoli objektivních výpočtech). Například někdo, kdo má ženu a děti, bude vnímat větší záporný užitek z upozornění, že práce zahrnuje časté pobyty mimo domov a cesty do zahraničí než svobodný bezdětný člověk.

Predikce rozhodnutí jsme v tomto případě schopni, pakliže známe subjektivní očekávané užitky osoby, která se rozhoduje. Vycházíme také z přesvědčení, že lidé se snaží dosáhnout promyšlených rozhodnutí, založených na:

1. zvážení možných alternativ s připuštěním toho, že některé další jsou možná nepředvídatelné
2. využití maximálního množství dostupných informací s tím, že některé cenné údaje nemusejí být dostupné
3. pečlivé, ač subjektivní, zvážení potenciálních rizik a výnosů
4. pečlivé subjektivní kalkulaci pravděpodobnosti různých důsledků s tím, že jistota ohledně důsledků není možná
5. maximálním stupni správného usuzování, které je založeno na všech těchto faktorech.

Postupem času se ovšem ukázalo, že lidé ne vždy dělají dokonalá rozhodnutí a nejsou zcela racionálními stvořeními.

Teorie omezené racionality [Herbert A. Simon]

Herber A. Simon (mimochodem držitel Nobelovy ceny za ekonomii) netvrdí, že lidé jsou nutně iracionální, ovšem, že jsou racionální v určitých mezích – pracuje tak s omezenou racionalitou. Rozhodovací postup nazval uspokojování – zvažujeme alternativy jednu po druhé a vybereme tu, která je pro nás jako první uspokojující, nebo alespoň splňující naše minimální požadavky. Například při koupi auta nezvažuji a neporovnávám všechny existující modely, ale postupně obcházím autosalony v mém okolí, dokud nenarazím na auto splňující mé požadavky.

Vylučovací metoda

Amos Tversky později zjistil, že v případě velkého množství alternativ, které nejsme schopni zvážit, používáme ještě jiné postupy. Tehdy si stanovíme minimální kritérium jednoho z aspektů a vyloučíme všechny možnosti, které ho nesplňují. Takto postupujeme až do doby, kdy nám zbyde poslední možnost a tu zvolíme.

Heuristiky

Jedním z největších objevů měnící pohled na lidské rozhodování byly tzv. heuristiky – mentální zkratky, které během rozhodování provádíme, abychom si rozhodnutí urychlili a zjednodušili. Jako první je popsal Amos Tversky a Daniel Kahneman . Kromě toho, že usnadňují kognitivní procesy při rozhodování, generují zároveň větší šanci na chybu. Jsou jimi:

Heuristika reprezentativnosti

Čím více se daná událost/objekt/osoba podobá prototypu dané kategorie, tím větší je pravděpodobnost, že do ní patří. Například budeme-li hádat povolání muže, který je inteligentní, rád nápomocný, ovšem bez vyššího zájmu v druhé lidi a realitu obecně, žije si spíše ve svém fantazijním světě a má velký cit pro pořádek, spíše mu přisoudíme povolání knihovníka než zubaře, číšníka či zaměstnance obchodí firmy. Ovšem už nebereme v potaz poměrný výskyt v populaci – zcela jistě více lidí je zaměstnancem obchodní firmy či číšníkem než knihovníkem. Také se tato heuristika používá při posuzování průběhu náhodných událostí. Při hodu mincí, bude pravděpodobnější pořadí P P O O P O nebo P P P P O O (P=panna, O=orel)? Obě možnosti jsou stejně pravděpodobné, ale první se nám může zdát „náhodnější“, a proto ji volíme častěji. S tím souvisí také tzv. hráčská klamná představa – pokud hráč prohrál pět po sobě jdoucích partií, věří, že pošesté už musí vyhrát. Také máme pod vlivem této heuristiky tendenci uvažovat o malých souborech lidí jako o reprezentativním vzorku celé populace a neuvědomujeme si například, že naši přátelé a blízcí neodpovídají složení celé populace.

Heuristika dostupnosti/vybavitelnosti (availability) Heuristika ukotvení a přizpůsobení (anchoring and adjustment) efekt zarámování (framing effect)

Heuristika dostupnosti/vybavitelnosti (availability)

Události a jevy posuzujeme dle toho, jak je pro nás snadné vzpomenout si na něco, co považujeme za relevantní příklady daného jevu. Např. budeme tvrdit, že v angličtině existuje více písmen začínajících na "R", než těch, co písmeno "R" obsahují, protože si je snáze vybavíme

Heuristika ukotvení a přizpůsobení (anchoring and adjustment)

Tato heuristika se nejlépe objasní na příkladu - zkuste odhadnout výpočet tohoto násobení:

A: 1x2x3x4x5x6x7x8 = ? B: 8x7x6x5x4x3x2x1 = ?

Průměrný odhad v případě A byl asi 527, v případě B 2.632. Reálný výsledek je 40.320. Podle Tverskyho a Kahnemana to je tím, že první informace má pro nás největší váhu a pod jejím vlivem hodnotíme i zbytek. Lidé tak přizůsobí svůj odhad prvním číslům, jejichž vnímání vede k mentálnímu ukotvení taktéž ovlivňujícímu výšku odhadu K podobnému efektu dochází také když jsou v obchodech slevy s uvedenými původními cenami - původní cena se tak pro nás stane "kotvou", oproti které bude aktuální cena působit velice výhodně.

efekt zarámování (framing effect)

Popisuje tendenci reagovat na určitou situaci dle toho, zda je formulována jako zisk nebo jako ztráta. Lidé mají obecně tendenci méně riskovat, jedná-li se o ziskovou situaci (tzn. chtějí jistý zisk) a naopak více riskují jedná-li se o ztrátovou situaci. Experiment, který to hezky vysvětluje je popsát na této stránce.

Heuristiky mohou vést, jak už bylo zmíněno výše, k různým chybám. Jednou z nich je tzv. chyba konjunkce, kdy člověk odhaduje jako pravděpodobnější jev, který patří do podskupiny druhého jevu. Např. lidé budou tvrdit, že je existuje 18 % mužů, kteří přežili infarkt a zároveň 30 % mužů nad 55 let, kteří přežili infarkt. To je očividně mylné, jelikož muži nad 55 let tvoří pouze podskupinu všech mužů. Snížení výskytu této chyby se dosáhne, necháme-li lidi uvažovat v relativní četnostech oproti procentům

Použitá literatura

• Plháková, A. (2003). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.
• Sternberg, R. J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál.
• Tversky, A. & Kahneman, D. (1974). Judgement under Uncertainty: Heuristics and Biases. Science, 185, 1124-1131.

Externí odkazy

• TED talk: Dan Ariely - Are we in control of our own decisions?
• TED talk: Dan Gilbert - Why we make bad decisions
• TED talk: Dan Gilbert - The psychology of your future self

Související stránky

• Přehled kognitivních zkreslení
• Daniel Kahneman
• Heuristika dostupnosti

Klíčová slova

rozhodování, heuristiky, kognitivní zkreslení