Zobrazení zdroje stránky 27. Sebepojetí, sebehodnocení, seberealizace, sebevýchova

==Sebevýchova==

===Definice sebevýchovy===
''„Sebevýchova v rozvinuté podobě znamená cílevědomé a dlouhodobé úsilí o formování sebe samého k vytyčenému cíli.“'' Při tomto úsilí jedinec vychází, jak z vlastních zkušeností tak ze zkušeností, jenž mu zprostředkovaly důležité osoby v jeho životě. Pro proces sebevýchovy je předpokladem poměrně zralá osobnost.<ref name=":0">Čáp, J.: Psychologie výchovy a vyučování. Karolinum, Praha 1993, 1996.</ref> <ref name=":1">Čap, J. Mareš, J.: Psychologie pro učitele. Portál, Praha 2001.</ref>

V sebevýchově se objevují procesy jako je [[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociální učení]], [[autoregulace]], stanovování cílů. Sebevýchovu ovlivňuje aktivita či pasivita osobnosti jedince, jeho úroveň [[motivace]] ale i psychofyzický stav.<ref name=":0" /><ref name=":1" /> 

===Motivace k sebevýchově===
[[Motivace|Motivaci]] k sebevýchově ovlivňuje řada proměnných. <ref name=":1" />Ovlivňují ji [[Potřeby a zájmy|potřeby]] jedince, například potřeba seberealizace, potřeba uznání, potřeba výkonu, či potřeba společenského kontaktu.<ref name=":0" /> Může také vycházet z obtížných situací, které jedince potkají.  Jedná se například o úspěch či nezdar, který člověka motivuje k další práci. Ale také například o prožití situace, na základě které se jedinec rozhodně změnit své chování či pracovat na svých reakcích.<ref name=":0" /><ref name=":1" /> 

===Prostředky sebevýchovy===
Pro lepší sebepoznání či sebevýchovu může být nápomocná například literatura, přednáška, kurz či například návštěva poradny.  Jedinci může také napomáhat spolupráce s jedincem či skupinou, kteří pracují na podobném cíli.<ref name=":0" /> <ref name=":1" />

===Vývoj sebevýchovy===
Sebevýchově se jedinec učí v průběhu života na základě vhodných podmínek, které mu pro to poskytuje jeho okolí. Na jedince působí jak '''zdroje vnitřní''' (tedy jedinec sám), tak '''zdroje vnější''' (rodina, pedagogové, vrstevníci…).<ref name=":2">Mareš, J.: Pedagogická psychologie. Portál, Praha 2013.</ref> Důsledkem kladného emoční ho vztahu k dítěti je jeho sebejistota optimismus, sebedůvěra, mimo jiné v oblasti sebevýchovy.<ref name=":0" />

Sebevýchova nabývá různých podob a také složitosti dle stupně vývoje. V počátku se jedná o uvědomovanou [[Sociální učení, nápodoba a identifikace|identifikaci]] s modelem a jeho [[Sociální učení, nápodoba a identifikace|napodobování]]. Postupně se jedinec dostává ke stanovení '''ideálního já''' a životních cílů.<ref name=":0" /><ref name=":1" />

Nedostatky v sebevýchově se dají postupně redukovat díky podpoře v samostatnosti. Stejně tak jedinec může mít jinou úroveň v jedné oblasti než v oblasti druhé. Například v českém jazyce může být žák schopnější ovládat svoji aktivitu než v matematice.<ref name=":2" />

====Vývoj ve školním prostředí====
Základními cíli '''předškolního období''' je schopnost chovat se podle instrukcí dospělých, soustředit se. Učí se vnímat vlastní pocity, potřeby a názory, ale i druhých.<ref name=":2" />  

Během '''prvního stupně''' je kladen důraz na sebepoznání. Učí se rozumět sami sobě a také to vyjádřit. Žáci pracují na [[Vlastnosti|vlastnostech]] (zodpovědnost, pečlivost) a činnostech (tvorba cílů a plánu), které jsou podstatné pro [[učení]].<ref name=":2" /> 

Pro '''dospívající žáky''' je významné osvojit si styl učení, který jim vyhovuje během samostudia. Také se učí prosazovat se, pracovat s [[Emoce|emocemi]], interagovat s lidmi, pracovat s prioritami, s časem a se zdroji.<ref name=":2" /> 

===Vztah k sobě samému===
Pokud člověk nezná sám sebe, může to výrazně omezovat proces sebevýchovy. Důsledkem může být nadhodnocování čí podhodnocování svých [[Schopnosti|schopností]] a s tím spojena volba neadekvátních cílů.<ref name=":0" /><ref name=":1" /> 

Kromě se sebepoznání hrají významnou roli i další proměnné ve vztahu k sobě samému. Jedná se o schopnost sám sebe zlepšovat měnit na základě předem stanoveného cíle.<ref name=":2" />

===Úroveň autoregulativnosti===
Od úroveň autoregulativnosti se odvíjí vztah jedince k činnostem. Činnosti, jimž se jedinec věnuje, protože je považuje za lákavé a důležité mají '''vysokou úroveň autoregulativnosti'''. '''Nízkou úroveň autoregulativnosti''' mají činnosti, kterým se věnuje na základě vlivu z vnějšku. Tyto aktivity jedinec neprožívá pozitivně.<ref name=":2" /> 

===Autoregulace učení===
Jedná se o úroveň, na jaké je sám žák aktivním účastníkem v procesu svého vzdělávání. Součástí procesu je vytyčování cílů, práce s [[Pozornost|pozorností]], volba vhodných postupů, míra organizovanosti a přemýšlivosti, ochota využít pomoc druhých a další.<ref name=":2" />

==Odkazy==

===Reference===
<references />

===Klíčová slova: sebevýchova, jedinec, autoregulace, osobnost===